Článek
Když mi bylo třiadvacet, balil jsem holky na kolejích a diskotékách. Pivo stálo ani ne deset korun, diskotéky zavíraly ve čtyři a já měl před sebou světlo budoucnosti. Holt Zlatá 90 léta.
Můj syn (jeho jméno si samozřejmě pamatuji, ale neuvádím kvůli GDPR a manželce) má teď taky třiadvacet.
A já si myslel, že bude balit spolužačky, nejlíp takové ty s krátkou sukýnkou, zdařilá dvě prsa po mamince a co se smějí jako stádo lidovců.
Jenže ouha.
Syn se mi jednoho večera postavil do obýváku a slavnostně pronesl: „Tati, mám přítelkyni.“ Já se rozněžnil. Představil jsem si blondýnku, která bude studovat ekonomku, milovat psy a na Vánoce mi donese domácí vanilkové rohlíčky. Ale pak přišel šok.
Přítelkyně má třiapadesát let. Ano, čtete správně – o třicet víc než ten náš „Vořech“.
Brzy ji přivedl k nám. Bohužel.
A já jsem měl pocit, že jde snad o skrytou kameru. Dveřmi prošla dáma, která vážila víc než dvě televize a jeden gauč dohromady. Na váhu jsem se neptal, ale syn sám hrdě oznámil: „Má 111 kilo!“ Podíval jsem se na něj. On, 65 kilo i s botami, vedle ní vypadal jako…raději nebudu uvádět.
Samozřejmě, že jsem se snažil zachovat dekorum. Vždyť jsem otec! Podal jsem té dámě ruku a ona mi ji stiskla tak, že jsem myslel, že mi praskne karpální tunel. Usmála se na mě a řekla: „Říkejte mi Alenka.“ Jenže já měl pocit, že tohle není Alenka z říše divů, ale Alenka z říše za zrcadlem v cukrárně.
Moje žena se tvářila, jako když jí někdo přinesl místo kytice věnec z cibule. „Synku,“ špitla, „tohle nemyslíš vážně, viď?“ Ale on se jen usmál, vzal Alenku kolem pasu – což byl výkon hodný horolezecké expedice – a prohlásil: „Je to láska.“
Od té chvíle se svět obrátil naruby
Sousedka z druhého patra se ptala, jestli je to naše nová uklízečka. Kamarád mi pošeptal, že jsem určitě chtěl ušetřit na svatbě a poslal syna rovnou do druhého manželství. A já? Já se v noci budím a přemýšlím, jestli jsem někde udělal výchovnou chybu.
Ale pak se přistihnu, že je vlastně fajn, když má syn někoho, kdo ho vyslechne, kdo mu uvaří svíčkovou a připomene, že má jít na preventivní prohlídku. Pravda, svíčková je pro čtyři lidi a preventivní prohlídku by možná potřebovala spíš ona. Jenže – kdo jsem já, abych soudil?
Když se na ně dívám, vidím, že jsou šťastní
A možná to je důležitější než to, že celá rodina má z jejich vztahu trauma. I když přiznávám, že představa společné dovolené na pláži ve mně budí jistou hrůzu. Syn v plavkách jako sušenka a vedle něj Alenka, co má místo plavek látku na dva neošizené padáky.
Ergo kladívko, jestli je to láska, tak ať. Jen mě trochu děsí představa, že by se jednou mohli vzít. To by totiž znamenalo, že já budu mít za snachu paní, která je jen o půl roku mladší než já. A to už je trapas, který opravdu nemusím přežít.
