Článek
„A copak že jste nás nechal bez dýška?“ zahalekala na odcházejícího zákazníka mladá potetovaná servírka, až se sklenice na pultu zatřásly jako ve Vrběticích po výbuchu v muničáku.
Ale pan Matěj, sedmdesát jedna let, důchodce z Pardubic, se jen klidně otočil, podíval se na ni přes brýle, co pamatují ještě Karla Gotta v jeho prvním televizním vystoupení, a pronesl se šibalským úsměvem: „Slečno, to dýško už je dávno obsaženo ve vašich cenách. A služby, upřímně, byly takové… jak to říct slušně… No, nebyly fajn. Spíše skibidi – jak by řekla moje vnučka Terezka, moje malá královna z Hradce Králové“.
Servírka zrudla jako rajče na slunci a rozčileně odkráčela. Matěj mezitím vytáhl ze saka poznámkový blok. Je totiž důchodce moderního střihu – místo deníčku si vede „Zápisník spotřebitele“, kam si zapisuje, kde stojí kafe víc než šedesát a zároveň mu ho přinesou studené, a kde mu ke svíčkové přiloží víc keců než knedlíků.
„Za komunistů jsme aspoň věděli, že bude všechno hnusný, ale že toho bude dost,“ brumlal si Matěj cestou k zastávce MHD. „Dneska vám k tomu ještě udělají ksicht, jako že jste jim dlužnej aspoň čestný uznání.“
Není to ale žádný zapšklý stařík, to zase ne. Matěj chodí na nordic walking, hraje pétanque, učí se s vnoučaty na tabletu a čte každý den internetové noviny na Seznamu.cz.
Jen ho, jak sám říká, „nebere ta moderní móda s propíchnutou obočnicí a dýškem za neochotu.“
„Já si rád připlatím, když to za to stojí,“ vysvětloval minule v hospodě kamarádům. „Ale aby mi k smažáku bez šunky přinesla limonádu s ledem, i když jsem výslovně řekl bez, a pak se ještě divila, že nemá pětikorunu navíc… tak to pardon.“
A tak se pan Matěj, rytíř správného účtu, rozhodl pro malou revoluci. Ne žádné házení vidliček nebo psaní na Facebook. Prostě nedal dýško. A ještě to neukrajinské servírce řekl pěkně z očí do očí.
A víte co? Měl pravdu. Protože úsměv a ochota by měly být součástí práce, ne povinná příplatková služba.
Tak až vám příště někdo pod nos strčí účet za hranolky, které viděly bramboru jen z rychlíku, nebo vám servírka dá najevo, že je otrávená, protože jste si dovolili objednat… tak si vzpomeňte na pana Matěje z Pardubic. A klidně řekněte: „Dýško? Ale prosím vás, zaúpomeňte, dámy a pánové!“
