Článek
Soud se podivil
„Proboha, proč se chcete po padesáti letech rozvést?“ ptá se nevěřícně soudce na Praze 10 a brýle si posouvá o něco výš, jako by doufal, že při lepším zaostření uvidí i lepší důvod.
Dědeček se podívá na babičku. Babička na dědečka. Oba se zatváří lehce provinile, jako děti přistižené u marmelády.
„My už to chtěli udělat mnohem dřív,“ praví dědeček, „ale oba máme strašnou sklerózu.“
A je ticho. Takové to soudní ticho, které by se dalo krájet – kdyby ovšem někdo nezapomněl nůž.
Tahle historka je v jádru geniální. Nejenže vysvětluje, proč některá manželství vydrží „na věky věků“, ale zároveň relativizuje všechny ty moderní příručky o vztazích, komunikaci a sdílení emocí. Možná totiž stačí jediné: zapomenout, že vás ten druhý už čtyřicet let štve.
Zkuste si to představit v praxi. Ráno se probudíte vedle člověka, který vám kdysi lezl na nervy. Ale vy si to nepamatujete. A tak začínáte znovu. Každý den tak trochu první rande. Jen bez trapného představování, protože jména si naštěstí ještě držíte.
„Ty jsi kdo?“
„Manželka.“
„Aha. A dlouho?“
„Padesát let.“
„No prosím. A pořád to drží.“
Moderní vztahová psychologie by z toho mohla udělat nový směr: selektivní zapomínání jako nástroj partnerské harmonie. Zapomeň na křivdy, zapomeň na hádky, zapomeň na to, kdo nevynesl koš v roce 1987. A najednou je svět hezčí.
Na druhou stranu – má to i své nevýhody. Třeba když zapomenete, že jste se chtěli rozvést. A pak to po půl století jdete napravit. To už je skoro na medaili za vytrvalost… nebo za paměťový výkon, který se nedostavil.
Soudce na Praze 10 si ten den zřejmě odnesl víc než jen jeden kuriózní případ.
A tak zatímco se jiní rozvádějí po měsících kvůli „neslučitelnosti povah“, někdo to zvládne odkládat půl století – čistě z organizačních důvodů paměťového charakteru.
Závěrem
Otázkou zůstává: kolik takových manželství kolem nás vlastně je? A kolik z nich by se rozpadlo… kdyby si jejich aktéři jen vzpomněli?
Možná méně, než si myslíme. A možná víc.
Ale pokud někdy zapomenete výročí svatby, nezoufejte. Může to být začátek dlouhého a stabilního vztahu. Nebo alespoň jeho velmi trpělivého konce.
