Článek
Máme sice nový rok, píšeme již 2025 po Kristu, ale někteří do něj vkročili ve starých botách. Zase opakují, což již bylo mnohokrát vyvráceno.
Článek právníka Richarda Pokorného „Vláda zavádí cenzuru, aneb další lež o Fialově vládě“ se tváří jako obhajoba demokratických hodnot a svobody projevu, ale ve skutečnosti spíše přispívá k další laciné polarizaci debaty.
Autor ve svém textu, po několikáté, jednostranně hájí kroky vlády, aniž by věnoval dostatečnou pozornost legitimním obavám kritiků.
Pokorného selektivní argumentace zanechává mnoho nezodpovězených otázek a spíše než k pochopení situace přispívá k posilování příkopů mezi různými názorovými skupinami.
Popírání obav z cenzury
Pokorný označuje obavy z cenzury za „lež“, což je přinejmenším zjednodušující. Kritici vládních kroků, například zákonů o dezinformacích, upozorňují na riziko, že v zájmu boje proti dezinformacím by mohlo dojít k omezení svobody projevu. Koneckonců takový profesor Drulák nebo doktorka Lipovská a desítky dalších oponentů dnešní vlády by mohli vypravovat
Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že podobné zákony mohou být snadno zneužity k umlčování nepohodlných názorů. Pokorný ale místo věcné analýzy této problematiky bagatelizuje tyto obavy jako iracionální a záměrně šířené opozicí.
Kde je rovnováha?
Autor se také vyhýbá odpovědi na otázku, kdo bude rozhodovat, co je a co není dezinformace. Má tuto pravomoc mít státní orgán? Nebo snad soukromé firmy, které provozují sociální sítě? Obě varianty jsou problematické. Pokud o pravdě rozhoduje stát, hrozí zneužití k politickým účelům. Pokud ji filtrují korporace, otvírá se otázka jejich transparentnosti a odpovědnosti. Článek se ale těmto otázkám zcela vyhýbá.
Pokorný ve svém textu staví opozici do role šířitelů poplašných zpráv a účelových lží. Tento černobílý pohled ignoruje skutečnost, že na rizika spojená s regulací informací upozorňují nejen opoziční politici, ale i odborníci na svobodu slova a lidská práva. Tím autor článku nejen zkresluje debatu, ale i přispívá k dalšímu znevěrohodnění diskuse o tak zásadní otázce.
Kdo manipuluje?
Ironií zůstává, že autor, který obviňuje opozici z manipulace, se sám uchyluje k jednostranné interpretaci. Pokud má být článek oponenturou k „lžím“ o vládních opatřeních, měl by přinést vyvážené informace a věcné argumenty. Místo toho slouží jako nástroj k hájení vládních kroků bez ohledu na jejich dopady.
Potřebujeme hlubší debatu
Skutečná diskuse však není a nesmí být tanec kolem totemu jediné pravdy, jak to již rok předvádí docent Pokorný.
Musí to být dynamický pohyb mezi různými názorovými světy, třeba i nepohodlnými. Václav Havel, a i Miloš Zeman kdysi varovali před zneužitím moci ve jménu „vyšších cílů“. Dnes to platí i pro moc většiny, která si osobuje právo umlčet jiný názor – stačí na něho přilepit třeba nálepku fašismus či „putinismumus“ a je hotovo.
Že (některé) daňové poplatníky dokonce vrcholný vládní komunikační úředník nazval „sviněmi“, o tom se raději nebudu zmiňovat. Stoupl by mi tlak a moje (praktická) lékařka má až do 6. ledna dovolenou. Jak mohl, pro pět ran do Strakovky, tohoto člověka někdo jmenovat manažerem pro komunikaci, nad tím zůstává rozum stát. Jako by neplavce jmenovali vrchním plavčíkem v městském bazénu.
V zemi s bohatou středoevropskou tradicí skepticismu a hledání pravdy bychom si měli připomenout, že diskuse není bitevní pole, ale prostor pro setkání.
Do roku 2025 bychom měli vstoupit s vědomím, že skutečný dialog začíná tam, kde si přestaneme jistit záda vlastní pravdou. Možná právě v tom tkví naděje pro českou a moravskou společnost. Opustit ozvěny vlastních hlasů a názorů a zkusit naslouchat těm, s nimiž nesouhlasíme.
Koneckonců, není jiný názor tím, co nás vede k přemýšlení?
PF 2025
