Článek
Vláda Petra Fialy je trnem v oku celé řadě kruhů společenského podpalubí počínaje hospodářskými zájmy Babišova podnikatelského impéria po stoupence deliberace české politiky a nastolení rusovlády, které se nezřídka vzájemně podporují a prolínají. Snad ještě nikdy v historii samostatné ČR proto neexistovala tak mohutná vylhaná protivládní kampaň jako v současnosti proti vládě Petra Fialy.
Veřejnosti je tak s neuvěřitelnou urputností prezentován hrubě dehonestující obraz Fialovy vlády. Řadu lží neliberálního tábora jsem již vyvrátil ve svých předchozích článcích. Třeba že vláda zatahuje naši zemi do války či rekordně zadlužuje zemi a způsobila inflaci, anebo absolutně lunatické skřeky obviňující vládu z vyvolání zářijových povodní či odpovědnosti za nízkou porodnost.
Jedním z dalších často omílaných nesmyslů je obviňování Fialovy vlády ze zavádění cenzury, což je jedna z oblíbených Babišových frází. A právě na tu zaměřím pozornost v dnešním textu.
Cenzuru lze definovat jako kontrolu a omezování sdělování informací hromadnými sdělovacími prostředky prováděnou či delegovanou státem, která je v rozporu s demokratickými ústavními hodnotami a právním řádem.
Dle čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (LZPS) je cenzura nepřípustná a podle odst. 4 lze svobodu projevu a právo na informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Toto ustanovení platí v nezměněné podobě od data přijetí LZPS v roce 1991, tedy ještě z období ČSFR. Takto formulované meze svobody projevu jsou standardní součástí ústavních katalogů i jiných demokratických zemí a mezinárodních smluv.
LZPS je podle čl. 112 odst. 1 Ústavy součástí ústavního pořádku ČR. Pokud by tedy k protiústavním ingerencím svobody projevu vládou skutečně docházelo, opozice by jistě využila příležitost nechat záležitost přezkoumat Ústavním soudem. A v případě neúspěchu by se mohla obrátit i na Evropský soud pro lidská práva, neboť svoboda projevu je zaručena též v čl. 10 Evropské úmluvy, přičemž přímo k problematice cenzury i dezinformací existuje i nemálo konkrétních judikátů. Nic takového ale neliberální opozice samozřejmě dělat nechce. K žádnému protiústavnímu potírání svobody projevu vládou totiž nedochází, a soudní řízení by to potvrdilo. A to by se antiliberálům do štvavé kampaně pochopitelně nehodilo.
Zdejší ruské páté koloně navíc uniká, že pokud by chtěla podřadit veřejnou obhajobu ruských zločinů pod „svobodu projevu“, musela by zároveň všeobecně připustit právo veřejně obhajovat vraždění, mučení, znásilňování, zotročování či páchání jiných nejzávaznějších zločinů. A taková „necenzura“ snad neplatí ani v nejdivočejších banánových republikách třetího světa.
A také by vyžadovalo změnu trestního zákoníku. Útok proti lidskosti vůči civilnímu obyvatelstvu zahrnující vraždění, deportací, sexuálního násilí, mučení, zotročování a podobné jednání je zločinem podle § 401 trestního zákoníku. A veřejné schvalování jakéhokoliv zločinu je trestným činem podle § 365, ve vztahu ke zločinům válečným pak přísněji trestným podle § 405.
Je-li tedy podle zákona trestáno kupř. veřejné schvalování bestiálního činu univerzitního vraha či atentátu na Roberta Fica, nelze zároveň dovolit veřejné schvalování zrůdných činů páchaných Rusy na Ukrajině. A naopak - mohou-li zdejší proklemelští knechti vyznávat lásku Putinovi, nelze zakazovat Otakaru Foltýnovi, aby pro změnu vyjádřil nelásku k nim samotným. Říká se tomu rovnost v právech, která je jedním ze základních principů demokratického právního státu.
Další často překrucovanou událostí bylo vypnutí proruských dezinformačních webů na žádost vlády v počátku ruské invaze. I zde se prokremelská scéna pochopitelně vzteky zalykala, že to ze strany vlády byl protiústavní projev cenzury. Nebyl! Všechny soudní instance včetně ESLP potvrdily, že vláda se protiústavního jednání nemohla dopustit, neboť sama weby nevypnula a nejednalo se o její autoritativní rozhodnutí.
Jediným nedostatkem celého postupu bylo, že pro tyto situace neexistovala (a doposud neexistuje) právní úprava, podle které by se mohlo postupovat. To však nebyla vina vlády současné, ale jejích předchůdkyň, jejichž představitelé považovali za důležitější třeba vlastní fotografie s pávem placené z erárních prostředků. A protože ohrožení práv a svobod druhých, bezpečnosti státu i veřejné bezpečnosti ruskou propagandou na počátku invaze bylo vážné a bezprostřední, vláda byla nucena použít tento ad hoc postup neformální žádosti. Žádný zákon tím neporušila, a naopak naplnila svoje povinnosti vlády demokratické země.
Podle usnesení Poslanecké Sněmovny z listopadu 2022 (proti byli poslanci za SPD) je současný ruský režim teroristický, a to v souladu Rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2463 či rezolucí Evropského parlamentu. Za schvalování ruských zločinů v médiích proto podle § 312e odst.4 trestního zákoníku hrozí trest odnětí svobody až na 15 let. Provozovatelé proruských webů by tak měli namísto žalob spíše poděkovat, že díky odpojení nemohli svým obsahem v počátcích invaze spáchat takto závažný trestný čin, ke kterému by se pod vlivem opojení zločiny jejich ruských miláčků mohli nechat strhnout.
Velmi významným ukazatelem svobody projevu v naší zemi je i hodnocení z nezávislých zdrojů. V renomovaném celosvětovém žebříčku organizace Reportéři bez hranic skončila v roce 2024 ČR na 17. místě ze 180 zemí. Jsme na tom dokonce lépe třeba než řada tradičních demokracií, jako kupř. Francie, Velká Británie, Španělsko, Itálie či USA. A co třeba Rusko, které je kritiky údajné cenzury u nás tolik adorováno? Tomu náleží 162. místo. To jen pro ilustraci.
Zajímavé je též srovnání svobody médií za období Babišovy a Fialovy vlády. Ještě v letech 2014 a 2015 (Sobotkova vláda) jsme byli v žebříčku na 13. místě. Poté jsme se začali propadat s vrcholem za Babišovy vlády, kdy v letech 2019 - 2021 nám shodně náležela až 40. příčka. To byl mimochodem nejhorší výsledek naší země po roce 2002, ve kterém se žebříček začal vydávat. Za Fialovy vlády došlo opět k rychlému zlepšování, v roce 2022 skok na 20. místo, v roce 2023 dokonce na 14. místo a v roce 2024 mírné pohoršení na 17. pozici.
V celosvětovém srovnání svobody projevu tak náležíme k nejsvobodnějším zemím světa. Pokud v nějaké etapě za posledních 20 let došlo ke zhoršení jejího standardu, pak v období vlády Andreje Babiše. Současné vládě se podařilo vrátit se na původní „předbabišovské“ hodnoty. Vinit vládu Petra Fialy z cenzury je tak i z tohoto pohledu zcela prázdnou a falešnou kartou.
Voličů neliberální opozice bych se závěrem rád zeptal, jaký přínos pro sebe vidí ve volbě politiků, jejichž jedinou dovedností je šíření lží. Copak vám opravdu ještě nedošlo, že lžou i vám?
