Článek
Porodnost v ČR klesá, a pokud se potvrdí dosavadní propočty pro letošní rok, bude nejnižší od roku 1785. Příčin je nepochybně více a jsou předmětem výzkumu. Předem jasno už ale má Andrej Babiš. Nízká porodnost je podle něj dílo vlády.
Tímto výrokem Babiš potvrdil, že žádná absurdita z jeho úst není tak velká, aby příště nemohla být ještě větší. I takováto tvrzení si však v řadách veřejnosti své posluchače zjevně nacházejí, a není proto od věci demonstrovat, jak nepodložený a nesmyslný je jejich obsah.
Nejprve krátce k příčinám poklesu natality uvažovaným odborníky. Tou jedinou nespornou (a rámcově vyčíslitelnou) je fakt, že do věku maximální plodnosti v současnosti přichází ženy z nejslabší generace počínající druhou polovinou devadesátých let. Méně matek logicky znamená méně dětí.
Další příčiny jsou multifaktoriální a jejich konkrétní vliv prozatím nejasný. Zmiňována bývá nejistá budoucnost v podobě válečné hrozby vyvolané ruskou agresí, klimatická či energetická krize, ekonomická nejistota, drahé bydlení, změny partnerských preferencí či prostě aktuálně jiné priority než rodičovství.
Pro naše účely je potřebné rozlišovat dvě základní kategorie bezdětnosti. Nedobrovolnou tvoří lidé, kteří dítě chtějí, ale brání jim v tom objektivní překážky nezávislé na jejich vůli (např. nedostupné bydlení či nedostatek prostředků). Dobrovolnou pak tvoří lidé, kteří dítě na základě své vůle alespoň prozatím nechtějí (např. upřednostnění vlastního pohodlí či neochota se vázat). I rozhodnutí nechtít děti je naprosto legitimní součástí svobodné volby každého člověka.
Z hlediska případného vlivu vlády má smysl hodnotit pochopitelně pouze bezdětnost nedobrovolnou, tj. vzniklou nevhodnými podmínkami pro rodičovství nezávislými na vůli potenciálního rodiče. Takové nepochybně existují, avšak v rámci důvodů uvažovaných demografy není ani jeden vázán na Fialovu vládou. Ta totiž nemůže za zločinnou ruskou agresi či energetickou krizi tím vyvolanou, klimatickou krizi, nedávnou vysokou inflaci či dlouhodobě drahé bydlení. Takže i kdyby v poklesu natality dominovala bezdětnost nedobrovolná, vinit z ní Fialovu vládu je nesmyslné.
Mnohem zajímavější jsou však samotné statistické výstupy. Podle dat ČSÚ se u nás loni narodilo 91 455 dětí. Podobně nízká čísla byla od roku 1785 v jediném období, a sice v letech 1996 – 2003, kdy se roční porodnost pohybovala mezi 89 774 – 93 957 dětí. V této etapě se u nás stihly vystřídat hned čtyři vládní kabinety. Dva roky byla u moci vláda Václava Klause, půl roku úřednická vláda Josefa Tošovského, čtyři roky vláda Miloše Zemana a 1,5 roku vláda Vladimíra Špidly. Pokud by tedy vina za současnou nízkou porodnost byla přičítána Fialově vládě, totéž nutno vztáhnout i k těmto vládám. Největší podíl viny by pak měla ta Zemanova, neboť vykonala celý mandát a navíc uprostřed celého období. Dvě z těchto vlád navíc byly levicové, tj. dle společenského očekávání sociálně štědřejší - to by mělo porodnost pozitivně stimulovat, což se však rovněž nepotvrdilo.
Úplně nejvýznamnější je však ještě něco jiného. Přinejmenším převážná většina období od roku 1785 byla u nás spojena s objektivně nesrovnatelně horší životní úrovní než jakou máme za vlády Petra Fialy. Neporovnatelně větší chudobu v 18. a 19. století patrně netřeba blíže dokumentovat, stejně jako diametrálně horší bezpečnostní situaci za ozbrojených konfliktů, především za 1. a 2. světové války či sovětské okupace v roce 1968.
Přesto ani jednou nebyla porodnost tak nízká jako v letech 1996-2003, loni či letos. A v patrně nejnáročnějším období 1939-45 počet narozených dětí v jednotlivých letech kolísal mezi 196 753 - 234 023, přičemž nejvyšší byl v roce 1944. Jinými slovy, porodnost v každém z válečných roků byla více než dvojnásobná než v letech 1996-2003, loni i letos. Ani extrémně nepříznivé životní podmínky či nejistá budoucnost tak dle historických statistik negenerují nutně nízkou porodnost. Tím je spolehlivě vyvrácena teze, že počet narozených dětí ve společnosti nutně reflektuje aktuální životní úroveň či její výhled. A tím i Babišovo tvrzení, že současný propad porodnosti je projevem nedobrovolné bezdětnosti spočívající v údajně nízké životní úrovni za Fialovy vlády.
Jen na okraj lze ještě doplnit, že tyto závěry korespondují se skutečností, že v rozvojovém světě se rodí v průměru mnohem více dětí než ve vyspělých částech světa. Pakliže by porodnost stoupala se životní úrovní, bylo by to nutně přesně naopak.
Pokud by Andrej Babiš chtěl setrvat na své tezi, že porodnost je odrazem životní úrovně obyvatel (resp. zásluh vlády na jejím vytváření), musel by tedy současně přijmout tezi, že stejně špatně se o životní úroveň občanů staraly vlády Klause, Zemana a Špidly (vzhledem k délce mandátu nejhůře ta Zemanova), a že životní podmínky za těchto vlád byly nejhorší od roku 1785, a to včetně kupř. období hladomoru v roce 1847 (který zahubil jen v českém Slezsku přes 20 tisíc lidí) i obou světových válek. Patrně netřeba zdůrazňovat, jak kolosální by to byl nesmysl.
Na důkaz, že Fialovu vládu nekritizuje účelově, by měl Babiš navíc obdobně zkritizovat Miloše Zemana, neboť za mandátu jeho vlády se v roce 1999 narodilo pouhých 89 774 dětí, tj. ještě skoro o 2 tisíce méně než loni.
Babiš připomíná člověka, který hází po protivníkovi cokoliv mu padne pod ruku. A když nemá granáty, bude házet klidně papírové kelímky, a přitom oslavovat neexistující výbuchy. To prozrazuje, že hraje vabank. Není divu, neboť příští rok má nesjpíš poslední reálnou šanci dostat se znovu do nejvyšších státních pozic. Další čtyři roky by čekat nevydržel.
Babišův amatérismus a nepřetržitý proud nesmyslů stírající rozdíly mezi pravdou a lží tak vlastně překvapivý není. Politik, jehož strana nemá konkurenceschopné vize rozvoje společnosti, totiž nic lepšího nabídnout neumí. S podivem však zůstává, že třetina voličů má na vrcholné představitele státu natolik nízké požadavky, že jí i tohle stačí.
