Článek
Ve středu jsem publikoval příspěvek, jehož obsahem jsou strukturované argumenty na podporu tvrzení, že poměr sil mezi liberální vládou a antiliberální opozicí je v naší zemi nadále vyrovnaný, a vláda antiliberální opozice v čele s hnutím ANO by naší zemi výrazně ublížila, přičemž očekávání svých voličů by navíc nesplnila.
Pod mým článkem byl publikován oponentní příspěvek autora Miroslav Štropa. Ten v úvodu konstatuje, že polemizovat s mými argumenty nemá smysl. Již to je překážkou konstruktivní debaty, neboť dva vzájemně mimoběžné monology pochopitelně nejsou diskusí.
I přesto jsem se nakonec rozhodl na autorův text reagovat, pro přehlednost opět strukturovaně. Teze autora jsou totiž výmluvnou sondou do uvažování voličů hnutí ANO a obecně stoupenců neliberální demokracie v naší zemi.
1) Podle autora získala pětikoalice „klíče od Strakovky získala podvodem (především podvodem na voličích, z nichž následkem toho přes jeden milion občanů nemá v parlamentu své zastoupení)“. Dovolím si požádat o vysvětlení, v čem tento „podvod“ spočíval.
2) Autor v tématu „pětikoaličního podvodu“ na voličích pokračuje, že k němu došlo „s vydatnou pomocí Ústavního soudu aktivistického předsedy Rychetského, který se před volbami dal několikrát slyšet, že nepřipustí, aby Babiš znovu sestavoval vládu.“ Dovolím si autora požádat o zveřejnění odkazu na zdroj, dle něhož Pavel Rychetský něco takového prohlásil. Pravomoci Ústavního soudu vymezuje čl. 87 Ústavy, který je proveden v části druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Na základě jaké pravomoci by dle autora Ústavní soud či jeho předseda mohl sestavení vlády Babišem „nepřipustit“?
3) Autor dále kritizuje Fialovu vládu, že ukončila závislost na ruském plynu a ropě, čímž „republiku připravila o spolehlivý, kvalitní a v porovnání s jinými dodavateli levný zdroj energií“.
Z ekonomického hlediska k tomu nutno nejprve obecně podotknout, že postavení odběratele vůči jakémukoliv dodavatelskému monopolu je vždy nevýhodné. Jde-li o existenčně nezbytné komodity, nadto bez možnosti pružné substituce jinu komoditou či jiným dodavatelem, asymetrie tohoto vztahu dále roste až do vztahu extrémní závislosti, což je pro odběratele krajně nevýhodné postavení.
Je-li zároveň dodavatelem země, v níž nefunguje standardní právní prostředí a dodávané energie zároveň využívá jako zdroj vydírání a nátlaku, je takové spojenectví již naprosto debaklové. V minulosti jsme opakovaně byli svědky, že objem dodávaného plynu byl zcela závislý na ruské libovůli bez ohledu na jeho smluvní závazky, a nebylo výjimkou, že plyn prostě bez vysvětlení proudit přestal.
Z etického hlediska nutno zdůraznit, že financovat prostřednictvím plateb za energie ruskou protiprávní válečnou agresi proti jiné zemi, a činit tak pouze proto, abychom danou komoditu získávali levněji, je v neudržitelném rozporu s elementárními principy morálky.
A konečně nutno doplnit, že žádné „pragmatické energetické“ paktování s Ruskem ke štěstí stejně nevede. Vzpomeňme na letní ropnou krizi na Slovensku či v Maďarsku, anebo na drahý ruský plyn pro Maďary.
4) Smysl podpory Ukrajině autor relativizuje slovy, že Ukrajina „existuje sotva třicet let, byla a nadále je chudobincem Evropy, není členským státem EU ani NATO, jež až do r. 2022 svět vůbec nezajímala“. Autorovi patrně uniká, že důvodem podpory Ukrajiny je skutečnost, že byla protiprávní vojenskou agresí napadena Ruskem, které na jejím území páchá válečné zločiny. Je pochopitelně zcela irelevantní, zda je napadená země chudá, bohatá, jak dlouhá je její samostatná existence či zda je členským státem NATO.
5) Autor dále kritizuje výměnu „levné závislosti na Rusku za drahou závislost na arabských islamistických diktaturách, které jsou v každém ohledu horší než putinovské Rusko.“ Především nutno zopakovat již výše řečené, že každá závislost je špatná, protože je zdrojem tvorby asymetrických vztahů. I proto bylo snahou vlády naše energetické zdroje co nejvíc diverzifikovat, což se jí podařilo.
Současně nutno připomenout, že na žádných islamistických diktaturách energeticky závislí nejsme. Hlavním dodavatelem ropy dokonce bohužel prozatím zůstává Rusko, což by se mělo konečně změnit příští rok, a to díky navýšení kapacity italského ropovodu TAL, na který navazuje německý ropovod IKL vedoucí do Česka. Veškerý zemní plyn jsme loni odebírali přes Německo, a to ve formě LNG z Belgie a Nizozemí, a zemního plynu z Norska. Letos prozatím dovážíme většinu plynu z Norska. Smlouvu o přímých dodávkách plynu s Katarem prozatím ČR neuzavřela, a podle expertů tamní plyn bezprostředně nepotřebujeme.
K islamistickým diktaturám nutno ještě zmínit, že Rusko v agresi na Ukrajinu otevřeně spolupracuje s islamistickým teroristou Kadyrovem a jeho zrůdným režimem. Právě Kadyrovci jsou zodpovědní za nejhorší humanitární zvěrstva na Ukrajině. A právě Kadyrov, oslavující svého syna za bití vězně obviněného ze spálení Koránu, je pro Putina jednou z přímých spojek do světa islámského terorismu, kde má s Ruskem přátelské vztahy nejen Írán, ale i teroristické hnutí Hamás. K využívání islámského radikalismu tak může mít Rusko klidně blíže než kupř. relativně umírněné SAE. V neposlední řadě možno doplnit, že Islám je v Rusku druhým nejpočetněji zastoupeným vyznáním, a v některých regionech dokonce dominuje.
6) Autor dále spatřuje neúspěchy Fialovy vlády snad ve všech součástech společenského života, aniž by však podepřel jakýmikoliv podkladovými daty či argumenty, v čem spočívá ono zhoršení způsobené koaliční vládou. Fialově vládě tak vytýká kupř. údajnou „tristní existenční situace cca 40 % obyvatelstva“ aniž by vysvětlil, co takovou existenční situací myslí a odkud čerpá údaje o jejím rozložení v populaci. Vládě připisuje odpovědnost dokonce i za „pokles porodnosti na nejnižší úroveň od konce třicetileté války“, přičemž opět neuvádí zdroj takto rozsáhlé historické statistiky a ani vysvětlení, na základě čeho tento stav spojuje s Fialovou vládou. Totéž platí pro tvrzení autora, že „polovina školáků a studentů je postižena středně těžkými až těžkými depresemi“.
Na adresu vlády lze ve společnosti zaznamenat mnoho zcela iracionálních připomínek. Nicméně že by obraz premiéra bránil v početí či při pohledu na zasedání vlády školáky postihovala deprese, je těžko překonatelnou dedukcí.
7) Autor vládě pochopitelně vyčítá i „zavlečení republiky do konfliktu s Ruskem“. Nejprve nutno podotknout, že do konfliktu s Ruskem nás ani další země nezavlekla Fialova vláda, ale samotné Rusko, které protiprávní vojenskou agresí napadlo Ukrajinu. Rusko navíc naši republiku spolu s USA ještě před invazí na Ukrajinu prohlásilo za nepřátelské země, což bylo reakcí na vyhoštění ruských diplomatů, k němuž zcela správně přistoupila tehdejší Babišova vláda po Vrběticích.
A motivy podpory Ukrajiny? Pro jednoduchost lze koncizně rekapitulovat alespoň tři hlavní. První je mezinárodněprávní - ze strany Ruska se jedná o flagrantní porušení mezinárodního práva v nejzávažnější otázce, což je svrchovaná rovnost a nedotknutelnost jednotlivých států a zákaz páchání válečných zločinů. Pokud by ruské zločiny zůstaly bez odezvy, znamenalo by to faktickou suspendaci mezinárodního práva na úroveň nezávazné proklamace. Další důvod je etický - od mikro po makro úroveň mezilidských vztahů náleží k základním mravním imperativům, že každá oběť zasluhuje potřebnou pomoc při obraně před agresorem. A třetí důvod je geopolitický – pokud by Ruské zločiny byly tolerovány, bude to signálem pro dalších agresorské režimy světa, že takovéto jednání vede k úspěchu. A takový svět bychom opravdu zažít nechtěli.
Co říci závěrem? Autor se mýlí i ve své dedukci, že je mým cílem za každou cenu hájit vládu či premiéra. Mým cílem je hájit prozápadní liberální demokracii, kterou vláda reprezentuje, neboť ji považuji za zdaleka nejlepší variantu směřování naší země, což ve svých článcích opakovaně zdůvodňuji. Stejným způsobem bych hájil i jakoukoliv jinou vládu, která by prozápadní liberální kurz prosazovala alespoň tak dobře, jako ta současná. Neliberální opozice chce tento řád odstranit pod záminkou údajného řešení společenských problémů, na které však žádný funkční recept nemá.
Autora mohu ujistit, že všem lidem v nepříznivé sociální situaci bych přál důstojný a spokojený život. Cesta k němu vede přes budování prosperující demokratické společnosti. Programový život na dluh, účelovost či populismus však k prosperitě nevedou, stejně jako autoritářské tendence nevedou k lépe fungující demokracii. Proto v záměrech naší neliberální opozice v čele s hnutím ANO cestu k lepšímu životu v této zemi neshledávám.
