Článek
Praha je město, kde se dá koupit všechno. I iluze pohostinnosti. Donedávna se hostinští zaklínali starým heslem „náš host – náš pán“. Teď ale přichází nová éra, ve které host je především nákladová položka. A jako každá položka se dá vyhodit, pokud nesplňuje předepsanou normu výnosnosti.
Začalo to nenápadně. Cedulky „No kids allowed“ se objevily v kavárnách, kde baristé s hipsterským knírem a tetováním na předloktí potřebovali klid pro dokonalé cappuccino s pěnou ve tvaru mandaly. Děti totiž nedokáží ocenit chuť fair trade arabiky za devadesát korun a navíc rády křičí. A když dítě křičí, pěna na cappuccinu padá, Instagram pláče a podnik tratí.
Ale tím to neskončilo. Hostinský Kalina z Prahy 7 přišel s revoluční myšlenkou: senioři také překážejí. Málo utrácí, na jedno pivo sedí dvě hodiny, místo foťáku vytahují brýle a ještě si stěžují. Že je porce menší než vloni. Že je polévka studená. Že jim u vedlejšího stolu překáží kočárek.
Prostě samé problémy. A problémy se v byznysu nevyplácí.
Takže ven, babičky a dědečkové!
Pryč z restaurací, které mají ambici stát se fine diningem i když se v nich podává smažený květák s tatarkou z kýblu. Hostinský potřebuje jiný typ zákazníka. Nejlépe třicetiletého manažera s firemní kartou. Ten neutrácí své peníze, ale šéfovy, a proto neřeší, jestli je pivo za sto nebo za sto padesát.
Hlavně, že má pěnu a účet lze vyfotit na Instagram jako důkaz „cool večera v Praze“.
Děti a senioři jsou podle restauratérů ztrátová skupina. Ale kde se to zastaví? Co přijde příště? Možná zákaz vstupu pro lidi v sandálech s ponožkami – kazí estetiku interiéru.
Nebo pro ty, co si dovolí objednat obyčejnou vodu z kohoutku. Anebo rovnou zákazník z Prahy – protože nikdy neutratí tolik co turista z Texasu, který si objedná guláš za 650 korun, k tomu pět piv a ještě si koupí tričko s nápisem „Czech me out“.
Možná se tedy rýsuje nová disciplína gastronomického darwinismu: přežijí jen ti hosté, kteří mají dostatečně tučnou peněženku, nebrečí, nefuní, nekřičí a ideálně mlčí.
Až vás tedy příště odmítnou u vchodu do restaurace, neberte to osobně. Prostě nejste cílovka.
Buď máte špatný věk, nebo nedej bože, chuť dát si jen jedno malé. V dnešní Praze je to totiž už opravdu neodpustitelný hřích.
