Rodina může být přístav. Ale také může být bouře, ze které je rozumné odplout

Všichni se objímají, smějí, někdo krájí bábovku a někdo jiný má moudrou větu o tom, že „rodina je základ státu“.

Jenže pak je tu realita, která se do reklamy nevejde.

Realita, kde místo bábovky cinká prázdná láhev a místo moudrých vět se mlčí, protože každé slovo může být použito proti vám.

David si v rodinné loterii vytáhl černého Petra. Ne generála Petra Pavla, ani ne toho hracího, papírového, ale toho opravdového, co se nevrací zpátky do balíčku.

Od dětství žil se strašnou zlou matkou, která měla blíž k alkoholu, náboženským sektám a pervitinu než ke svému synovi. Otec byl nepřítomen, širší rodina také. Ne že by neměli adresu – jen neměli chuť se dívat.

A už vůbec si nevybírají, zda budou vyrůstat v náruči, nebo v permanentní pohotovosti. David se naučil číst nálady dřív než písmena. Poznal podle zvuku klíčů v zámku, jestli bude večer ticho, nebo dusno.

To se v osnovách neuvádí, ale do života se to hodí víc než psaní diktátů.

Když dospěl, udělal to, co společnost nerada slyší: vztah s matkou utlumil. Ne dramaticky, bez dopisů a scén. Prostě přestal být po ruce. A tehdy se objevily otázky. Ty nepříjemné, obalené morálkou jako bonbon lepkavým papírem. „Ale je to přece tvoje máma.“ „Neměl bys být větší?“ „Co když se jednou změní?“ Otázky, které se vždycky kladou tomu, kdo už je zraněný, nikdy tomu, kdo zraňoval.

Rodina může být přístav. Ale také může být bouře, ze které je rozumné odplout. Utlumit vztah neznamená nenávidět. Znamená to přežít. Nastavit hranici tam, kde dřív žádná nebyla, protože dítě hranice mít nesmí – dítě má vydržet. Dospělý už nemusí.

Závěrem

David dnes žije klidněji. Ne šťastně jako z reklamy, ale klidně lidsky. Pořád v něm zůstává malý kluk, který by chtěl normální mámu. Tenhle kluk nezmizí nikdy. Ale vedle něj stojí dospělý muž, který ví, že láska někdy znamená odejít.

A možná bychom se měli přestat ptát, proč děti přerušují vztahy s rodiči. A začít se ptát, co se muselo stát, že to považují za menší zlo. Protože mlčet, vydržet a obětovat se – to není ctnost. To je jen dobře vychovaný smutek.