Článek
Sedím si, pozoruju lidi a najednou si všimnu, že se kolem mě pohybují samí inteligentní lidé. Poznám je! Mají mapu, čtou, usmívají se, a hlavně – rozhlížejí se!
Ano, milí přátelé, v Praze vypadají inteligentní lidé jako turisté. Protože místní – tedy metropolitní domorodci – běhají s hlavou dole, sluchátky v uších, obličejem nakvašeným jako znojemská okurka z loňska.
Když je někdo zastaví s dotazem „Kde je Karlův most?“, odpoví povrchně a naštvaně „Nevim“ a prchnou do podchodu. I kdybychom zrovna stáli na Karlově mostě!
Ale turista? Ten jde, jako by měl čas. Dokonce i když je to prachsprostý stopadesátikilový Němec, co běží podle itineráře „Praha za tři hodiny“, pořád vypadá, že si to užívá.
Inteligentně. Zatímco místní se tváří, jako by ji někdo ukradl šalinkartu (pardon „lítačku“) a snědl svačinu a babičku.
Turisté navíc často mluví několika jazyky.
Víte, jak poznáte JihoČecha? Stojí ve frontě na trdelník v centru Prahy a anglicky se ptá prodavače, jestli „this is traditional Czech food“.
Až když mu prodavač - Ind odpoví „yes, my friend, since 2005“, rozhlédne se a zčervená. A pak si ho stejně koupí. Protože – a teď pozor – inteligentní lidé v Praze si umí dělat radost!
Orloj a Dán
Já třeba minulý týden potkal pána z Dánska, co se radoval, že konečně vidí Staroměstský orloj. Vyprávěl , že se na něj těší již od jeho studia na vysoké škole.
Naopak bratranec Ruda z Prahy 9 mi v této souvislosti řekl, že tam chodí okolo cestou na metro a že u toho trapného orloje stál naposledy někdy v roce 1998, a to ještě omylem.
Závěrem
Nedávno mne někdo v Praze omylem oslovil, dokonce česky: „Pane, vy tu nejste odtud, že jo, poradíte mi?“ Odpověděl jsem mu hrdě s mírným jihomoravským šlechtickým přízvukem:
„Ne, ne, já jsem až z Brna city. Ale jsem tu na dovolené. Máte to zde hezké…“
A turista-ajťák z Vysočiny pravil moudře: …Děkuji. Ostatně zase se mi potvrdilo - jak vypadají inteligentní lidé v Praze? Jako turisté. Zase se mi to verifikovalo.
Holt v matičce Praze – být turistou znamená být in.
A taky to znamená mít čas všímat si, jak krásné to tam vlastně je.
Koneckonců kterak říkával, tuším, již Václav Havel nebo Bolek Polívka – Praha se líbí všem, mimo Pražáků.
