Článek
Bylo krásné červnové dopoledne, ptáci zpívali, motýli létali, a já nastoupil do rychlíku směr Olomouc. Hned u dveří mě ovanul známý parfém všech letních spojů: jemná směs okurek, trenýrek a tepla. Tedy domácí atmosféra jak vyšitá. A co čert nechtěl – sotva jsem se usadil, padl mi zrak na červnový časopis Českých drah, kde se na mě usmíval pan Ben Cristovao.
„Vlak vnímám jako pojízdný obývák,“ pravil zpěvák a zřejmě i vizionář. Chvilku jsem váhal, zda se jedná o reklamní slogan nebo o poetický výron, ale pak mi to docvaklo – on to myslí vážně!
A hned jsem si všiml, že ten nápad nezůstal bez následků. Proti mně seděl mladík s dredy a bosýma nohama, které si vyložil na sedačku naproti. V ruce smoothie z dračího ovoce, ve sluchátkách duněl rytmus, který jsem cítil až v podložce pod kávou.
Po chvíli se k němu přidala slečna v legínách, která si rozložila jogamatku v uličce a usedla do meditačního lotosu. Když jsem se pokusil projít na toaletu, pozdravila mě se slovy: „Nechoďte tam, právě harmonizuji prostor.“
No jistě, obývák! Chyběl už jen televizor s reprízou pořadu Prostřeno a pes na gauči.
Jenže v tomhle obýváku páchly ponožky, mlátily dveře od záchodu. Kdosi si ohříval klobásu v krabičce od iPhonu.
Sleduji toho Cristovaa dál. V rozhovoru se přiznává, že má rád klid ve vlaku, kde si pustí hudbu a přemýšlí o textech. Inu, to máme společné – i já přemýšlím ve vlaku.
Například o tom, proč je uprostřed léta zapnuté topení, proč průvodčí mluví do mikrofonu jako Darth Vader.
A proč někdo u mého ucha řeší na hlasitý odposlech, že si „musí koupit rajčata a zbavit se vaginální mykózy.“
Pojízdný obývák do pekla?
Ale ano, chápu. Pojízdný obývák má své kouzlo. Jen by to chtělo pár pravidel. Třeba: „Své nohy nechť si cestující ponechá tam, kam patří, tedy v botech či sandálech.“
A nebo: „Hudba ve sluchátkách nesmí být slyšet až v sousedním voze či až v lokomotivě.“
A hlavně: „Obývák, ani ten od ČD, není prádelna ani sušárna. Vaše ponožky nechte na dolních končetinách, po celou dobu cesty. “
Ben to jistě myslel dobře. Možná až příliš dobře. Možná by příště mohl v časopise napsat, že vlak připomíná knihovnu – tichou, voňavou a s respektem k ostatním. Ale to by zas jeho fanoušci místo bosých nohou začali recitovat beatníky a žádat filtrovanou vodu zdarma.
Tak já už nic neříkám. Jen se tiše modlím, aby v příštím čísle nějaká celebrita neprohlásila, že vlak je jako ložnice nebo dokonce koupelna či WC.
To už by bylo fakt na.....radši již mlčím.
Kolečkama dolů!
