Článek
Dlouhá léta jsme slýchali, že pravice má být zodpovědná, rozpočtově střídmá a v duchu tržní ekonomiky držet stát na uzdě. Ne všechno dotovat, ne všechno slibovat, ale hlavně ne všechno platit z cizí kapsy – tedy z budoucnosti.
Jenže dnes? Dnešní „pravice“ – promiňte, Fialova koalice – se zhlédla v levicových manýrách a k pojmu „rozpočtová odpovědnost“ má stejně daleko jako prezident Pavel k trochu originálnímu projevu.
Rozpočtový schodek se stal tak normální, že když se dostaneme „jen“ na 250 miliard, máme chuť bouchat šampaňské.
Místo nemilosrdné likvidace deficitu Fialová vláda tančí kolem čísel jako baletka na tenkém ledě a sem tam švihne symbolickým pidi - škrtíkem, aby to v médiích nevypadalo úplně trapně.
Ale skutečná reforma? Ta je tabu. Ne snad, že by na to nebyl čas nebo chuť – spíš odvaha.
Přitom řešení není žádná alchymie. Chtějme ekonomiku tržní, ne dotační.
A začněme u základního faktu: tržní ekonomika se neobejde bez ceny. A pokud něco nemá cenu (například návštěva pohotovosti „jen tak pro jistotu“), chová se k tomu veřejnost podle toho. Výsledek? Přeplněné čekárny, zoufalí lékaři a systém, který se bortí.
Totéž platí v sociální oblasti. Když systém podpor je nastaven tak, že se nevyplatí pracovat, nelze se divit, že část společnosti rezignuje. Všechno je v pořádku – vždyť stát pomůže.
Snižování státních výdajů ale není zlá mantra neoliberálů. Je to podmínka toho, abychom se jako společnost vůbec udrželi na nohou.
Stát by měl být štíhlý, nikoliv vyhublý
Má mít silné jádro – obranu, spravedlnost, infrastrukturu. Ale kolem toho už nesmí být obalený tukem z desítek miliard na neadresné dotace, úřední přerozdělování všeho možného a všelijaké grantové hrátky s realitou.
Proč Fialova vláda dotuje desetimiliony třeba závody motorek v Brně či luxusní gastro průvodce Michelin?
A kde je v tom všem pravice? Fialova vláda se chová jako účetní, co se bojí udělat výpověď neschopnému zaměstnanci, protože „by to mohlo být necitlivé“.
Když i „pravicová“ vláda bojuje s inflací tím, že pumpuje peníze do systému, něco je špatně. Z klasických hodnot jako je individuální odpovědnost, úcta k práci a k omezeným zdrojům, zůstaly jen letáky z kampaně 2021.
Závěrem
Je čas vrátit do hry témata, která pravice opustila: vyrovnaný rozpočet, tvrdé škrty, osobní odpovědnost, efektivní stát. Pakliže je nedokáže hájit současná pravice, je načase ji vyměnit za někoho, kdo to s budoucností myslí vážně.
Protože ten dluh – to nejsou jen čísla. To je morální selhání vůči našim dětem.
Polepšete se!
