Článek
Nejen proto, že nabízejí alternativní pohled, ale také proto, že někdy připomínají základní principy právního státu (Rule of Law), na které většina v konkrétním případě pozapomněla.
Přesně tak působí odlišné stanovisko soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové k usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/26. Kauza prezident Petr Pavel.
Nejde přitom o spor marginální. Ve hře je otázka účasti prezidenta republiky na summitu NATO a současně výklad ústavních kompetencí hlavy státu. Většina pléna se rozhodla vydat pofidérní předběžné opatření. Dva soudci však upozornili, že takový krok vyžaduje splnění přísných podmínek, které podle jejich názoru v projednávané věci naplněny nebyly.
Jejich argumentace stojí na několika pevných pilířích. Především připomínají, že předběžné opatření je naprosto mimořádný institut. Není určeno k tomu, aby soud předem naznačoval výsledek sporu nebo zasahoval do politických procesů pokaždé, když se blíží nějaký „významnější termín“. Má sloužit pouze tehdy, existuje-li skutečně naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nebo hrozí-li zmaření budoucího rozhodnutí.
Slabina rozhodnutí „Baxových věrných“
Právě zde odlišné stanovisko trefně pojmenovává slabinu většinového rozhodnutí. Samotná skutečnost, že se blíží summit NATO, ještě neznamená, že je ohrožen účel řízení před Ústavním soudem. Spor o rozsah kompetencí totiž není sporem o osobní práva konkrétního prezidenta. Je to spor o objektivní právo, tedy o vymezení pravomocí státních orgánů. I kdyby Ústavní soud rozhodl až po summitu, jeho rozhodnutí by neztratilo význam. Naopak by závazně vyjasnilo kompetence do budoucna.
Velmi přesvědčivá je také pasáž disentujícího statečného soudcovského dua týkající se soudcovské zdrženlivosti. Ústavní soud nebyl a není (a snad ani nikdy nebude) třetí komorou parlamentu ani arbitrem každé politické neshody. Čím více se soud pohybuje v prostoru vrcholné politiky, tím větší opatrnost by měl zachovávat.
Vážení soudci Wintr a Řepková správně upozorňují, že vydání předběžného opatření představuje zásah do probíhajících politických dějů v situaci, kdy samotná ústavní otázka dosud nebyla meritorně vyřešena.
Pozoruhodný je i jejich kritický pohled na argument dlouhodobé praxe. To, že se něco dělo určitým způsobem v minulosti, ještě automaticky neznamená, že každý odklon od této praxe musí být okamžitě (!) a unáhleně soudně blokován. Právo není muzeum zvyklostí, pane prezidente. Ústavní zvyklosti mají význam, ale samy o sobě nenahrazují zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření.
Rozvážné a moudré právo
Odlišné stanovisko představuje důležitou připomínku jedné klasické právní zásady: moc soudní musí být silná, ale zároveň zdrženlivá! Ano, zdrženlivá, čtete dobře.
--------------------------------
(autorský názorový text, modifikovaně vyšlo v LN)
