Článek
Jako právního komentátora a hlavně občana mne zaujalo, že Ústavní soud (ÚS) zrušil rozsudek nad Patrikem Vrábelem, který byl odsouzen za šíření dezinformací. Rozhodnutí je klíčové nejen pro naše (někdy nedokonalé) právní prostředí, ale i pro širší společenskou debatu o tom, jak se má český stát stavět k problematice dezinformací a jejich šíření ve veřejném prostoru.
Náš soud soudů, tedy Ústavní soud, ve svém rozhodnutí správně zdůraznil, že i když stát musí čelit dezinformacím, nesmí při tom narušovat základní svobody občanů a občanek. Podle soudu je třeba ke kriminalizaci nepravdivých či zavádějících informací přistupovat s velkou obezřetností. Riziko ohrožení svobody projevu a nepřiměřeného státního zásahu do práv jednotlivců je totiž příliš vysoké.
V cause „Vrabel“ brněnský konstituční soud v souladu se svou dřívější judikaturou konstatoval, že trestní právo má být krajním řešením, které by mělo být uplatňováno pouze v situacích, kdy je to naprosto nezbytné.
Rovnováha mezi bezpečností a svobodou projevu
Jako zastánce svobody projevu i po projevu rozhodnutí ústavního soudu velice vítám. Rozhodnutí ÚS jasně ukazuje, že v demokratickém právním státě nemůže být potírání dezinformací záminkou pro potlačování nepohodlných názorů. Byť sebepodivnějších, a z pohledu mnohých třeba i sebehnusnějších.
Svoboda projevu byla a je základním pilířem demokracie a jakýkoli zásah do ní musí být velmi, ale opravdu pečlivě odůvodněn. A musí se k němu přistupovat jen naprosto výjimečně.
Ergo kladívko, český stát sice má povinnost chránit společnost před škodlivými nepravdami, avšak nesmí se uchylovat k neúměrně represivním opatřením, která by mohla vést k cenzuře nebo zastrašování občanů. To platí zejména v kontextu polarizované veřejné debaty, kde existuje riziko, že hranice mezi dezinformací a legitimním vyjádřením názoru je častokrát značně nejasná.
Poučení z causy. Rozhodnutí ÚS nastavuje určitou (byť ne absolutní, to ani zde nejde) hranici, jakým způsobem má česká justice přistupovat k podobným případům v budoucnosti. Zároveň otevírá diskuzi o tom, jak nejlépe bojovat s dezinformacemi, aniž by byly ohroženy základní demokratické principy.
Klíčem může být především důraz na vzdělávání a osvětu, nikoli primárně trestní represe. Demokratická společnost by se měla snažit podporovat kritické myšlení a schopnost občanů rozlišovat mezi fakty a manipulací, namísto toho, aby se uchylovala k trestům, které mohou mít spíše odstrašující efekt na svobodu slova.
Sečteno – předmětné rozhodnutí „Ústaváku“ je tak nejen důležitým precedentem, ale i varováním, že při snaze o potírání dezinformací nesmí stát překročit hranici, za níž se začíná oslabovat samotná podstata demokracie.
-----------------------
(autorský názorový text, modifikovaně psáno pro Právo)
