Tři věci, které jste možná nevěděli o Žďáru nad Sázavou

Jenže tohle město na Vysočině skrývá mnohem víc zajímavostí. Některé z nich překvapí i ty, kteří tudy projeli už několikrát.

To není jen zeměpisná zajímavost pro školní atlasy. Přes Žďár nad Sázavou prochází hlavní evropské rozvodí. Jedna kapka deště může odtéct do Severního moře, jiná do moře Černého. Stačí, aby dopadly jen pár metrů od sebe.

Je to jedna z těch drobností, které člověka donutí zastavit se a uvědomit si, že příroda někdy kreslí hranice mnohem zajímavěji než politici.

Mnozí si myslí, že Žďár souvisí se slovem „žár“. Ve skutečnosti je původ názvu jiný. Staročeské slovo žďár označovalo místo, kde byl vypálen nebo vykácen les, aby vznikla pole či louky. Takových názvů najdeme v českých zemích více, ale právě Žďár nad Sázavou se stal tím nejznámějším.

Jinými slovy – město dostalo jméno podle středověkého způsobu získávání nové půdy, nikoliv podle letních veder.

Po staletí byl Žďár především městem kolem cisterciáckého kláštera.

Ergo turistické kladívko, skutečný skok přišel až po druhé světové válce, kdy vznikly Žďárské strojírny a slévárny, známé pod zkratkou ŽĎAS. Právě průmysl během několika desetiletí proměnil ospalé město v moderní okresní centrum s desítkami tisíc obyvatel.

Je to krásný příklad toho, jak může jediný velký podnik změnit tvář celého regionu. Mnoho dnešních obyvatel má kořeny právě v této poválečné etapě, kdy se do Žďáru stěhovaly tisíce lidí za prací.

Ve Žáru také tam sídlí legendární Bufet Vesna. Na rozdíl od brněnského bufetu Vesmír, ždárská Vesnička přežila dodnes.

Ceny mírné a jídla chutná tam věru mají. I chudobní lidé z Brna tam jezdí na svačinu…

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře není slavný jen proto, že je na seznamu UNESCO. Je považován za mistrovské dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, který dokázal spojit gotiku s barokem způsobem, jenž nemá ve světě mnoho obdob. Kdo stavbu vidí na vlastní oči, pochopí, proč se sem každoročně sjíždějí návštěvníci z celé Evropy.