Článek
V Brně se furt mluví o moderním městě, bezpečnosti a ohleduplnosti. Papaláši na radnici maj plný huby vzletných řečí. Ale zkuste si, šohajové a cérky, přejít Údolní. To je teprve adrenalin! Člověk by řekl, že místo přechodu tam radní nachystali zkoušku odvahy pro chodce.
O chybějícím přechodu pro chodce sem do Zpravodaja psal už šestkrát. Šestkrát, slyšíte dobře! To už není žádné upozornění, to je pomalu literární seriál.
Jenže moje písmenka se tisknó, politici dál sedijó a přechod nikde. Člověk by skoro uvěřil, že na radnici platí pravidlo: Když občan píše dost dlouho, problém se třeba unaví a zdechne sám.
Jenže ono to tak nefunguje. Starším lidem už bolijó nohy. Ne každý má krok jak mladé šohaj po třetím panáku na Flédě. Někdo hůř vidí, někdo pomalejc reaguje a další se bojí, že než se dostane na druhó stranu, přifrčí auto. Pro takový lidi má město dělat bezpečný přechody, ne jim přidávat další překážkovó dráhu.
Radnice přitom není žádné soukromé panství, kde si pár vyvolených rozhodne, co je důležité a co može počkat do příštího volebního letáku. Zastupitelé a radní tam nejsó od toho, aby se nechali fotit u hotových projektů a stříhali pásky. Jsó tam proto, aby řešili problémy lidí. Aj ty malé, obyčejné a neatraktivní. Právě na nich se totiž pozná, jestli jim na občanech skutečně záleží.
Jasně, úředník vytáhne normy, posudky, termíny a další štosy papírů. Bezpečnost se musí posoudit pořádně. Ale šestkrát upozornit na jeden problém a pořád nevidět výsledek? To už nevypadá jako pomalá administrativa. To vypadá jako pohodlnost, která se naučila mluvit úředním jazykem.
Takže, vážení radní Brna-středu, zkuste si tu Údolní přejít pěšky. Bez služebního auta, bez odvozu a bez předvolebního fotografa. A představte si, že vám je osmdesát a kolena už maj odslóženo.
A jestli ani šest článků nestačilo, mám napsat sedmý, osmý, nebo rovnou celó knížku?
Možná by se mohla jmenovat Přechod, který radnice neviděla. Jenomže zatímco politici budó sbírat body za svoje velké plány, starší lidi budó dál riskovat zdraví při obyčejném přecházení ulice.
Až se jednó bude někdo na radnici divit, proč občani ztrácijó důvěru v místní politiky, ať nehledá odpověď v průzkumech. Ať se de projít na Údolní.
Protože radnice, která šestkrát slyší o problému a šestkrát ho nechá být, nepotřebuje další strategii. Potřebuje se konečně probrat. A chodci potřebujó přechod, ne sedmé pokračování slibů!
Aby se jednou senioři z Brna-středu nenaštvali jako ti kološci z Paříže a nezapálili taky radnicu.
Vážení radní, vraťte nám zebru na Údolní!
