Článek
Ergo kladívko, když se řekne „klokan“, většina z nás si představí roztomilého vačnatce s kapsou, který si poskakuje v rudé poušti a mírumilovně přežvykuje trávu.
Omyl! Statistiky mluví jasně: v Austrálii jich žije přes 45 milionů. To je skoro pětkrát víc než všech koal, premiérů a prodavačů Nutelly dohromady.
A hlavně – o skoro 35 milionů více než je obyvatel České republiky.
Tedy, kdyby klokani chtěli, mohli by nás v pohodě přeskákat.
Vážení, probuďme se. To není žádná legrace. Každý z nás – včetně kojenců, seniorů a studentů filozofie – by musel čelit minimálně čtyřem ozbrojeným klokanům. Tedy dobře, zatím ozbrojení nejsou, ale víme snad, co všechno se ve volné australské přírodě dá evolučně naučit?
Představte si klokany, jak si v buši trénují bojové formace, posilují na stromech a pilují roundhouse kicky jako Jean-Claude Van Damme.
Nedej bože, že by se dostali ke zbraním – byť jen ke klackům nebo boomerangům.
A co dělá naše vláda? Nic! Ministr obrany Černochová mlčí, geniální generální štáb se tváří, že neexistuje hrozba, a premiér zřejmě věří, že nás ochrání sluneční brýle a pasivní rezistence.
Kde jsou naše tanky? Kde jsou proti-klokaní ploty? Máme vůbec dostatek mrkve, abychom je podplatili?
V rámci NATO se přitom o klokaním nebezpečí už začíná mluvit. Australský velvyslanec prý nenápadně naznačil, že klokani jsou „národní bohatství, které by mohlo jednou chtít expandovat za hranice kontinentu“. Zní vám to jako diplomatický vtip? Přesně tak začínaly i ty největší války v historii – slovy, která se brala na lehkou váhu.
Zvýšíme tedy výdaje na obranu? Je načase vytvořit protiklokaní divizi.
Vycvičit speciální jednotky v boji na blízko, hlavně s důrazem na spodní kopy. Pořídit dostatek síťových pastí, pytlů na vačnaty a australských slovníků. A hlavně – připravit informační kampaň. Musíme vědět, jak rozeznat mírumilovného klokana od invazního. (Nápověda: ten invazní má tetování s motivem ruské vlajky a v očích mu planou imperialistické ambice.)
Kromě toho bychom měli posílit také výchovu. Na základních školách by se měly začít učit základy protiklokaní taktiky.
Výchova k občanství (resp.ZSV) by se mohla přejmenovat na Výchovu k obrannému skákání.
A pokud si někdo myslí, že přeháníme, tak připomínám: kdysi jsme si taky mysleli, že se s námi nikdy nerozhádají bratři Slováci. A kde jsme teď? Máme dva samostatné státy. Avšak co až přijde skákající hrozba z druhého konce naší placaté planety?
Takže než bude pozdě – zaveďme daně na import australského masa, podpořme výzkum klokaní psychologie a hlavně: každý občan by měl mít právo na obranný bumerang.
Možná to zní jako satira. Ale připomeňme si: i Trojské kůň (jak říkáme my ve štatlu) měl zpočátku jen vypadat jako hezký dar. A podívejte se, jak to ve starém Řecku dopadlo.
