Článek
Stanislav Biler (poprvé se narodil v roce 1982) je muž, který si zvolil těžký životní úděl: koukat na českou realitu bez růžových brýlí.
To by ještě šlo. Horší je, že o tom pak píše a to takovým způsobem, že se u toho člověk směje – ale spíš smíchem zoufalým.
St.Biler se oficiálně uvádí jako spisovatel, novinář a sociolog. Ve skutečnosti je to takový kombinovaný přístroj na rozebírání absurdit: trochu literární mixér, trochu analytický vysavač a trochu novinářský mlýnek na maso. Spouštíme Alarm!!
Politici ho nesnášejí, protože jim ničí hračky a fráze. Čtenářstvo (zejména z velkoměst a z Adamova) ho má docela rádo, protože jim bere iluze.
A učitelky a lékařky ho možná nenávidí nejvíc – protože když píše o školství nebo zdravotnictví, trefuje se přesně do míst, kde to bolí. Jeho glosy jsou ostřejší než direkty poslance Jaroslava Foldyny.
Jeho největší hobby? Tedy Bilerovo ne Foldynovo. Ukazovat, že v české politice není nic tak malého, aby se z toho nedalo udělat velké drama. A nic tak velkého, aby to nakonec neskončilo trapasem.
Když se podívá na český parlament, připadá si prý jako v loutkovém divadle – jen loutky mají vyšší platy a nižší úroveň.
Na periferii Česka se dívá s podobným nadhledem. Zatímco Praha a Brno řeší, jestli jsou latté v biohrníčku dostatečně udržitelné, v Sudetech se řeší, jestli se v neděli otevře jediný obchod, protože asijská paní prodavačka jede za vnoučaty do Německa.
Biler tyto kontrasty rád pitvá a vysvětluje, proč se pak lidé z maloměsta smějí pražským debatám o inkluzi – když u nich na základce není ani učitelka na půl úvazku.
Biler svérazný literát, bez cenzury
Ale není to jen novinářské brblání. Biler je taky literát.
Kupříklad jeho doufejme ne poslední kniha - Nejkrásnější město na Zemi určitě nedostane cenu Magnesia Litera, ale je velice zábavná. Muž přijíždí do Brna za svou sestrou, která čelí obtížím s chybějící školkou pro své dítě. Stárnoucí strýc bydlí v plesnivé garáži a každý den zápolí při marné snaze překročit cestu k zastávce tramvaje. Stačilo by zde (asi na Údolní ulici) namalovat přechod. Jsou to všechno přece jen takové drobnosti, které se jistě podaří rychle vyřešit, aby se hrdina mohl vrátit zpět, tam odkud přišel. Více v této bláznivé knize
Od roku 2021 navíc připravuje pořad Všichni tady umřeme. Název by sice mohl být sloganem ministerstva zdravotnictví, ale ve skutečnosti jde o videopořad, který kombinuje černý humor, sarkasmus a politickou kritiku. Diváci (oba dva) ho milují, protože jim Biler vysvětluje svět způsobem, který není ani nudný, ani příliš složitý – prostě jim rovnou řekne, že to tady celé směřuje do kopru.
Stanislav Biler je zkrátka takový moderní posel špatných zpráv. Ve své vousaté hlavě nosí mj. sarkasmus a schopnost se zasmát i tam, kde by se jiní rozbrečeli.
A to je možná důvod, proč ho česká a moravská společnost potřebuje. V zemi, kde se politici často berou smrtelně vážně a přitom vypadají jako komedianti, je dobré mít někoho, kdo nám připomíná: „Klid, všichni tady umřeme.“
