Článek
Když se řekne Gréta Thunberg, většině lidí se vybaví slavná dívka s copánky, která v šestnácti letech burcovala světové státníky, aby něco dělali s klimatem.
Zatímco jiní tehdy přemýšleli, jestli si dají k svačině bagetu nebo párek v rohlíku, ona pronášela plamenné projevy na půdě OSN. Jenže čas běží a i klimatická aktivistka musí jednou čelit všední realitě: když ve třiadvaceti letech zjistila, že nikdy pořádně nedokončila základní školu, rozhodla se napravit resty.
A tak se jednoho zářijového rána objevila v lavici mezi dvanáctiletými dětmi. Měla sice za sebou zkušenosti z konferencí v Davosu, ale teď před ní ležel pravopisný diktát.
Co bylo ale největším překvapením? Třídní učitelkou se mezitím stala její bývalá spolužačka z dětství. Ta samá, se kterou se kdysi pohádala, že školní autobus „produkuje příliš mnoho emisí“. Nyní stála před tabulí s křídou v ruce a prohlásila: „Tak vítám naši světovou hvězdu. Doufám, že tentokrát nebudeš stávkovat proti vyjmenovaným slovům.“
Gréta se nenechala zaskočit. Na lavici si rozložila karton s nápisem „Stávka za pravopis“ a pyšně jej ukázala třídě. Děti se smály a hned ji prosily, ať místo domácího úkolu raději vyhlásí klimatickou konferenci na školním dvoře.
Jenže opravdová zkouška přišla o velké přestávce. V bufetu se prodávaly párky v rohlíku, limonády v plastových lahvích a hranolky smažené na palmovém oleji. Gréta okamžitě zorganizovala protest. Postavila se mezi regály a vyzývala: „Stop párkům, stop plastu, stop palmovému oleji!“ Spolužáci sice pokyvovali hlavami, ale většina z nich to dělala hlavně proto, aby nestihla písemku z matematiky.
Po několika týdnech se ale ukázalo, že ani diktát není o nic horší než zasedání OSN. Když se učitelka rozčílila, znělo to skoro stejně jako Donald Trump na Twitteru. A matematické rovnice? Podle Gréty vlastně ideální způsob, jak vysvětlit emise oxidu uhličitého. Jen ji trochu mrzelo, že se na vysvědčení nehodnotí grafy globálního oteplování, ale obyčejné násobilky.
Nakonec si ale zvykla. Spolužáci se chlubili, že mají v lavici spolužačku s Nobelovou cenou míru, a paní učitelka povzdechla: „Kdyby radši stávkovala za vyjmenovaná slova ve švédštině , měla bych dneska klid.“ A tak se zrodila historka, že i světová aktivistka se může vrátit zpátky do základní školy – a místo klimatické krize řešit krizi domácího úkolu.
