Článek
Rozhodl jsem se, že nastal čas změnit život. Konec s těžkými jídly, s mastnými pochoutkami. Konec se smaženým řízkem.
Ano, řekl jsem si, že přejdu na stranu těch uvědomělých, kteří nosí plátěné tašky, doma klíčí mungo a ráno se dívají do zrcadla s vědomím, že jejich tělo je chrám. A tak jsem si nakoupil mandarinky. Pomeranče, jablka, hroznové víno – zkrátka celou tu partu, co se na vás tváří z bedýnek na tržišti jako slunce v duši.
Doma jsem si mandarinku slavnostně oloupal
Nebudu lhát, šlo to trochu ztuha. Slupka držela jako věrná manželka, co nechce pustit. Ale já se nedal, protože jsem byl odhodlán: dnes začínám zdravě. Uchopil jsem první dílek a v duchu si říkal: „Teď ti ukážu, tělo, co je pro tebe dobré.“ A vtom – prásk!
Mandarinka, ta zrádná potvora, vystřelila proud šťávy přímo do mého oka.
Okamžitě mě oslepil palčivý žár, jaký jsem nezažil ani u štamprle slivovice. Stál jsem tam, s okem na půl mžitky, a říkal si: Tohle by mi bůček nikdy neudělal. Bůček je férový.
Člověk ho položí na pekáč, posolí, pokmínuje, dá do trouby – a on tam leží. Nepřepadne vás, nekousne, neprská do očí. Jenom tiše vysílá vůni, která vás obejme jako starý kamarád.
Zdravá strava naopak připomíná zrádnou partu spolužáků ze základky. Jednou se tváří přívětivě, ale jakmile se otočíte, hodí vám do zadku šišku. Mandarinka se usmívala, slibovala vitamín C, ale místo toho mi poskytla chemický útok do zrakového nervu. A co na to moje svědomí? Mlčelo.
Řekl jsem si, že to zkusím ještě jednou. Co kdyby to byla náhoda? Vzal jsem druhý dílek, sevřel ho opatrněji. A hádejte co – prásk! Tentokrát do druhého oka. Zůstal jsem stát v kuchyni, mrkal jako vyplašený křeček a přemítal, zda tohle má být ta cesta k dlouhověkosti.
A v tom okamžiku jsem si uvědomil, že člověk nemusí hned podléhat moderním trendům.
Každý má přece svůj osud. Někdo je stvořen k tomu, aby žil pro ovesné vločky. Někdo jiný zase k tomu, aby s láskou krájel špek. Já, zdá se, patřím k té druhé skupině.
Neříkám, že se vzdám ovoce úplně. Ale příště si dám mandarinku jen v plechovce, hezky pokrájenou, a nejlépe v kompotu. Oči mám jen dvě a nerad bych je obětoval na oltář zdravé výživy.
Až se mě někdo zeptá, proč si dávám bůček místo citrusů, odpovím prostě: protože bůček nekouše a není nebezpečný pro oči.
Závěrem
A kdo ví – možná právě v tom spočívá pravá moudrost dlouhého života.
Jíst to, co vás neuráží a co vás nechce zmrzačit.
