Zapomenuté osobnosti – Generál Alojz Lorenc: muž, který stál v pozadí sametové revoluce

Jedním z takových je genpor. Ing. Alojz Lorenc, CSc. — kontroverzní policista a poslední vedoucí Státní bezpečnosti před rokem 1989, o němž se dnes příliš nemluví, ale jeho činy měly vliv na dějiny společného československého státu.

Alojz Lorenc se poprvé narodil 21. června 1939 v Trenčíně. Ve své kariéře prošel celou řadou bezpečnostních funkcí — po absolvování Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 k ministerstvu vnitra ČSSR a věnoval se zejména kryptografii a technickému zabezpečení tajných služeb. Postupně se vypracoval až na pozici prvního náměstka federálního ministra vnitra a fakticky vedoucího Státní bezpečnosti v letech 1985–1989.

Jeho role v bezpečnostních strukturách byla rozsáhlá — od řízení kontrarozvědky po vedení klíčových sekcí SNB napříč celým Československem. Lorenc byl považován za inteligentního a velmi dobře informovaného muže, který měl výrazný vliv na chod tehdejších mocenských aparátů.

Listopad roku 1989 přinesl do Československa bouřlivé události, které znamenaly konec komunistického režimu. V této kritické chvíli se Alojz Lorenc ocitl ve středu pozornosti kvůli jednomu z nejdůležitějších rozhodnutí své kariéry: vydal rozkaz, podle kterého nemají složky Státní bezpečnosti zasahovat do revolučních událostí. Tento krok později vysvětloval snahou nezpůsobit další pobouření lidí.

Kromě toho jsou mu připisovány i další rozhodující zásahy v posledních dnech komunistické moci — například nařídil skartaci množství dokumentů archivů StB, které mohly obsahovat důležité informace o činnosti tajné služby a jejích agentech.

Po pádu komunismu byla Státní bezpečnost zrušena a Lorenc byl z bezpečnostních služeb propuštěn. V říjnu 1993 byl Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen ke čtyřem letům nepodmíněného trestu za zneužívání pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody. Tento trest si však nikdy neodseděl — jako slovenský občan se vrátil na Slovensko, kde se realizace trestu komplikovala a v roce 2000 bylo trestní stíhání tamními orgány zastaveno. Později v roce 2002 dostal podmíněný trest 15 měsíců.

Po politické kariéře se Lorenc věnoval komerční poradenské činnosti v oblasti IT bezpečnosti a později působil jako ředitel firemních rizik ve skupině Penta.

Navzdory své kontroverzní minulosti publikoval i několik knih a rozhovorů, ve kterých se snažil reflektovat svoji úlohu v dějinách.

Osud Alojze Lorence zůstává v mnohém paradoxní. Na jedné straně stojí muž, který stál v čele represivního aparátu komunistického státu — tajné policie, která sledovala, zastrašovala a omezovala svobody obyčejných lidí. Na straně druhé jeho rozhodnutí z listopadu 1989 nezasahovat do masových protestů paradoxně přispěla k tomu, že sametová revoluce proběhla bez rozsáhlého krveprolití.

Dodnes je Lorenc osobností, která vzbuzuje emoce a debaty — ať už jako symbol komunistické moci, nebo jako komplikovaná postava, jejíž kroky nelze hodnotit jednoznačně.

Prameny:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alojz_Lorenc

osobní vzpomínky autora

Lorenc, A.: Ministerstvo strachu?: neskartované vzpomínky generála Lorence – Tatrapress, Bratislava, 1992

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/posledniho-nacelnika-stb-lorence-zamestnala-penta/r~i:article:622119/

https://www.ustrcr.cz/uvod/bezpecnostni-aparat-mv/

KAPLAN, K.: StB o sobě., Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1996.

SUK, J.: Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize.
Praha: Prostor, 2003.