Článek
Ne proto, že bych měl nějakou chuť řešit politiku, ale proto, že mám paměť. Pamatuju si, kdy mi bylo líp. A pamatuju si taky, kdo se mnou mluvil jako s člověkem – ne jako s číslem ve statistikách.
Budu volit hnutí ANO. Ne, nejsem žádný fanatik, co by chodil s plackou Andreje Babiše na klopě. Ale ano – budu volit ANO, protože za jejich vládnutí jsem měl jako senior pocit, že na mě někdo myslí. A nejen pocit – měl jsem levnější léky, jistotu důchodu, a když přišel covid, přišla i rouška ve schránce a příspěvek, který jsem opravdu pocítil.
Zatímco dnes? Dnes slyším jen to, že máme šetřit. Že jsme moc stáli, moc jedli, moc brali. A to říkají ti, kteří si ani nevšimli, že za tu mou „rozmařilost“ si teď kupuju máslo za 60 korun a prášky s doplatkem, který dřív nebyl. Já si nemůžu přidat směnu, já už si nemůžu „najít lepší práci“. Můj pracovní život skončil, ale život běží dál. A stát se tváří, že jsem přítěž.
A co mě štve nejvíc? Ta povýšenost. Profesor Fiala s tím věčným klidem filozofa – mluví ke mně, jako bych měl doktorát z Brna a v kapse dividendy. A Vít Rakušan? Všechno ví, všechno vysvětlí, a když to náhodou nefunguje, řekne, že to přece „komunikovali špatně“.
A za zpackanou akci, kdy střelec na Filozofické fakultě zavraždil desítky lidí si vedení univerzity a vedení Rakušanovy policie vyplatí tučné odměny. Jinde by ministr vnitra dávno odstoupil, zde nikoliv. Kde to jsme?
Ne, milý pane ministře, nekomunikovali jste to špatně. Vy jste jen zapomněli, že tu žijí i lidé, kteří nemají čas číst vaše Twittery. Mají totiž plnou hlavu účtenek a receptů.
Vím, že mi teď spousta chytrých hlav řekne, že Babiš je populista. Možná. Ale aspoň se ten „populista“ přišel zeptat, co mě trápí. A když už nic jiného, aspoň to zkusil řešit. Ne všechno vyšlo. Ale nešlo o to, co říkali na Facebooku, šlo o to, že se člověk necítil sám.
Hnutí ANO dnes není jen Andrej Babiš. Jsou tam lidé jako Alena Schillerová, která uměla mluvit o rozpočtu tak, že jsem jí rozuměl. A Karel Havlíček – ať si o něm kdo chce, co chce myslí – mi připadá jako jediný ministr, který někdy opravdu něco řídil, a ne jen komentoval.
Takže ano – budu volit ANO. Protože je to hnutí, které mi dává alespoň šanci věřit, že stáří není trest. Nečekám zázraky. Ale očekávám respekt. A to je, bohužel, dnes luxus. Hnutí ANO mi ho dalo. Ti druzí mi dali pocit, že obtěžuji.
A tak půjdu k volbám. Ne za Babiše. Za sebe.
