Článek
A tak jsem se postavil k plotně jako kuchař Sv. Kuřátko a uvařil čočkovou polévku s játrovými knedlíčky – moravskou klasiku, která dojímá generace – a k tomu lečo s brokolicí, dančími výpečky, koriandrem a parmazánem, protože jsem si chtěl trochu zahrát na modernu a Jirku Babiše, pardon Babicu.
Všechno probíhalo idylicky. Talíře leskly se jako nové paragrafy v daňovém řádu, víno se dekantovalo, pes neštěkal - koneckonců žádného ani nemáme.
Apokalypsa přichází
A pak… zvonek. Otevřel jsem. A tam stála ona.
Ztuhl jsem. Oči jsem měl dokořán, stejně jako ústa. V ruce kytku, v očích záblesk vítězství. Ale ne můj.
„Dobrý den, já jsem…“
„Já vím, kdo jste,“ přerušil jsem ji nezdvořile. „Vy jste ta, co mi v roce 2011 napařila pokutu pět set korun za špatně uvedené IČO na daňovém přiznání!“
- „A hlavně jste chtěl náš stát, okrást o 265 korun na daních, a tvrdil jste, že se má Kalousek (tehdejší ministr financí - poznámka redakce) naučit hospodařit s málem jako všichni ostatní,“ kontrovala bývalá úřednice - budoucí tchýně střelhbitě.
Ano. Synova budoucí tchyně byla ta strašná úřednice z jihlavského finančáku, která mi tehdy rozbila iluze o bezchybné administrativě na atomy a molekuly. A také sebevědomí i peněženku.
Zatímco syn s přítelkyní netušili, co se děje, my dva jsme si dali tichý duel očima.
Já: oběť úředního šimla. Ona: neochvějná strážkyně fiskální morálky.
„To už je dávno,“ usmála se strojeně jako Fiala na Klause. „Ale máte pěkné játrové knedlíčky, tatínku.“
Já: „A vy jste pořád tak nekompromisní, matinko? Kolik pokut jste včera dala, jen tak mezi kafem, lexaurinem a obědem?“
Tchýně (jméno neuvádíme kvůli GDPR) - „Jsem již dva roky na penzi…polepšila jsem se,“ - celá rodina vypukla v osvobozující smích.
Oběd se snědl již v příměří. Syn nic nepoznal, koneckonců oči měl jen pro svou milou, byť osobu z pochybné rodiny. Přítelkyně - i když dcera pofidérní matky - byla rovněž milá, dokonce mi namasírovala bolavá záda.
Ale já vzadu v předním mozku měl neustále obsedantní myšlenku, že pokud se někdy ti dva mladí nezbedníci (nemají ještě ani čtyřicet) vezmou, budeme mít doma v rodině ženu, která se nezastaví před žádnou (nejen fakturační) chybou.
A tak se ptám na závěr: Co je horší – tchýně, která volí SPD či krade příbory po návštěvách, nebo tchýně, která vás už jednou potrestala za § 38g odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb.?
Já už odpověď znám. A účtenku mám ještě schovanou. Pro případ, že by na svatbě nebylo o čem mluvit.
Vše odpuštěno!
Dobře to dopadlo.
A jak říkají Italové - Ende gut alles gut!
Konec dobrý, všechno dobré!
