Článek
A tak jsem se postavil k plotně jako kuchař Sv.Kuřátko a uvařil čočkovou polévku s játrovými knedlíčky – klasiku, která dojímá generace – a k tomu lečo s brokolicí, dančími výpečky a parmazánem, protože jsem si chtěl trochu hrát na modernu.
Všechno probíhalo idylicky. Talíře leskly se jako nové paragrafy v daňovém řádu, víno se dekantovalo, pes neštěkal - koneckonců žádného nemáme.
A pak… zvonek. Otevřel jsem. A tam stála ona.
Ztuhl jsem. Oči jsem měl dokořán, stejně jako ústa. V ruce kytku, v očích záblesk vítězství. Ale ne můj.
„Dobrý den, já jsem…“
„Já vím, kdo jste,“ přerušil jsem ji nezdvořile. „Vy jste ta, co mi v roce 2011 napařila pokutu pět set korun za špatně uvedené IČO na daňovém přiznání!“
Ano. Synova budoucí tchyně byla ta strašná úřednice z finančáku, co mi tehdy rozbila iluze o bezchybné administrativě. A sebevědomí i peněženku.
Zatímco syn s přítelkyní netušili, co se děje, my dva jsme si dali tichý duel očima.
Já: oběť úředního šimla. Ona: neochvějná strážkyně fiskální morálky.
„To už je dávno,“ usmála se. „Ale máte pěkné játrové knedlíčky, tatínku.“
Já: „A vy pořád tak nekompromisní, matinko?. Kolik pokut jste včera dala, jen tak mezi kafem, lexaurinem a obědem?“
Oběd se snědl v jakémsi podivném příměří. Syn nic nepoznal. Přítelkyně byla milá. Ale já věděl, že pokud se někdy vezmou, budeme mít doma v rodině ženu, která se nezastaví před žádnou ( nejen fakturační) chybou.
A tak se ptám: Co je horší – tchýně, která volí SPD, nebo tchýně, která vás už jednou potrestala za § 38g odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb.?
Já už odpověď znám. A účtenku mám ještě schovanou. Pro případ, že by na svatbě nebylo o čem mluvit.
