Článek
Když jsem se tohle před lety dozvěděl v dokumentu od Davida Attenborougha, došel jsem ke dvěma věcem: zaprvé, naše propracovaná a různě hlasitá řeč je vlastně jen takovým přílepkem. Kdyby se sešly všechny organismy na celoplanetárním večírku, byli bychom my lidi se svými hovory dost legrační menšina. Zadruhé, problikávat někoho v autě znamená přihlásit se k úplně základní formě pozemské komunikace. Intenzivně myslím od té doby na oboje.
Za poslední půlrok jsem byl na čtyřech kontinentech - Afrika (Čad), Asie (Bangladéš), Amerika (Haiti) a Evropa (Česko), odkud pocházím. Je jasné, že to, odkud pocházím, mi přijde normální. Ale co je vlastně to „normální“ mezi lidmi na celém světě, když člověk udělá průřez různými místy?
Zatím jsem si všiml tohoto:
- Když dáte lidem na různých místech na světě kufr, aby ho někam odnesli, výrazná část si ho dá na hlavu, protože to je praktické.
- Na světě je normální, že se muži drží za ruce, když spolu jdou.
- Vyžehlená bílá košile je univerzální hodnota.
- Mít náušnice je důležité, bez ohledu na to, v jakýchkoliv životních podmínkách jako žena žijete.
- Ať už je doprava jakákoliv, vždycky se objeví někdo, kdo jede na kole.
- Náboženství si nárokují spánek - ať už jste v křesťanské nebo muslimské zemi, modlitby začínají hodně nahlas a hodně brzo.
- Motorky jsou dopravní prostředek o velikosti kola a kapacitě mikrobusu. Obecně všechny dopravní prostředky mají mnohem větší kapacitu, než uvádí výrobci.
- Mít v kohoutku v kuchyni pitnou vodu je velká rarita.
- Všude na světě (a často v těch nejhorších podmínkách) pouští děti draka.
Dva kluci v Port-Au-Prince na Haiti pouštěli draka na střeše domu kousek od základny Lékařů bez hranic
Přidávám tři fotky - první z Bangladéše, kde děti pouštěli draka před klinikou v Balukhali, v uprchlickém táboře v okrese Cox’s Bazar, druhou z Port-Au-Prince tady na Haiti, kde dva kluci pouštěli draka na střeše domu kousek od naší základny, a třetí z tábora Ourang v Čadu, kde byste děti s drakem viděli taky, kdybych foťák tasil rychleji. Nezbývá, než mi věřit.
Fotografie z tábora Ourang v Čadu, kde byste děti s drakem viděli taky, kdybych foťák tasil rychleji
Úvahu sepsal na své misi na Haiti Jan Böhm, který momentálně pracuje jako manažer komunikace Lékařů bez hranic v Port-au-Prince, hlavním městě Haiti. Byl na misích v Bangladéši a na čadsko-súdánské hranici. Má na starosti komunikaci s veřejností v místě, kde humanitární organizace působí. Předtím působil v centrálách Lékařů bez hranic v Bruselu a Ženevě.
Jan Böhm
