Článek
V sobotu 3. října 2015 přišlo o život nejméně 42 pacientů a zaměstnanců při útoku na naši nemocnici v Kundúzu na severu Afghánistánu. Stali se tak dalšími v řadě nespočtu obětí ozbrojených konfliktů po celém světě. Někteří o nich mluví jako o „vedlejších škodách“ nebo „nevyhnutelných následcích války“.
Pravidla války vznikla ale právě proto, aby se neútočilo na lidi, kteří nebojují, a aby nedocházelo ke zbytečnému strádání. Dávají válce mantinely. Vnáší lidskost tam, kde často už žádná nezbyla.
Humanitární právo definují především Ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly. Ty chrání nejen civilisty, ale i válečné zajatce, ztroskotané, raněné, nemocné a v neposlední řadě zdravotnický personál. Vyjmenované skupiny nejsou legitimním vojenským cílem.
Prázdné řeči?
Po 2. světové válce, která si vyžádala mnoho civilních obětí, se hledal způsob, jak zmírnit hrůzy ozbrojeného konfliktu a ochránit civilisty i raněné před brutálním násilím. Ženevské úmluvy, v tu dobu staré desítky let, se aktualizovaly a rozšířily. Postupně je ratifikovaly a přijaly za své necelé dvě stovky zemí z celého světa.
Dnes se však zdá, že občas jsou tyto závazky jen prázdné řeči. Svými životy za to platí ženy, muži i děti uvěznění uprostřed konfliktů. Infrastruktura i služby, na kterých závisí jejich přežití, jsou ničeny.
Příkladem je i zmíněný útok na naši nemocnici v afghánském Kundúzu. Otevřeli jsme ji v roce 2011 a brzy se stala záchranným lanem nejen pro obyvatele města, ale i okolních provincií. Čtyři roky poté na ni však americký letoun AC-130 vypálil 211 dělostřeleckých granátů.
Pacienti shořeli ve svých postelích. Lékaři, sestry a další zaměstnanci byli zabiti během služby. Naši kolegové se museli vzájemně operovat. Jeden z nich zemřel na improvizovaném operačním sále na kancelářském stole, když se ho kolega snažil zachránit.
Pacienti ani lékaři ale nesmějí být živými terči. Útočit na civilisty nikdy není v pořádku. Když bojující strany bezstarostně a beztrestně zabíjejí, je v sázce naše lidskost. Proto apelujeme na mezinárodní komunitu a představitele států celého světa, aby se řídili Ženevskými úmluvami.
Neděláme si iluze
V ozbrojených konfliktech pomáháme už téměř 50 let. Neděláme si iluze, víme, že stát se může cokoliv, a proto se snažíme zajistit našim pacientům i zaměstnancům co největší bezpečí.
Průběžně vyhodnocujeme možná rizika a vyjednáváme se všemi aktéry na místě: s komunitami, úřady, všemi stranami konfliktu. Naše zdravotnická zařízení jsou neutrální půdou, kam nepatří nepřátelství ani zbraně. Násilí by mohlo vést jen k dalšímu, ještě většímu násilí.
Ošetřujeme všechny bez ohledu na původ či politické přesvědčení, takže naši pomoc často vítají všichni zúčastnění. Dodržujeme přísná bezpečnostní opatření a sledujeme vývoj dění v oblastech, kde působíme, abychom se na případné nebezpečí mohli včas připravit. Někdy je tak velké, že musíme učinit těžké rozhodnutí a z místa odejít.
Pracovat v ozbrojených konfliktech není snadné, ale zachráněné životy za to stojí.
