Jedna z nejnebezpečnějších zemí, kde může žena porodit dítě

Jsem porodní asistentka a v současné době pracuji ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze v porodnici U Apolináře. Kromě této práce jsem se před rokem vrátila ze své třetí mise s Lékaři bez hranic v Afghánistánu.

Ráda bych vám teď popsala své zážitky z porodnice v Afghánistánu. Pracovala jsem zde na porodním sále v porodnici Lékařů bez hranic v provincii Chóst zrovna v době, kdy v roce 2021 zemi zasáhl převrat vlády Tálibánem, který sledoval celý svět. Méně už se všichni po konfliktu soustředili na to, co se odehrává v běžném životě Afghánců, kdy v zemi zoufale chybí lékařská péče.

Chóst je horská venkovská provincie na východě země u hranice s Pákistánem. Odhaduje se, že v provincii žije přibližně 1,5 mil. obyvatel. Desetiletí trvajících konfliktů významně ovlivnilo úroveň zdravotnictví. Při dvou třetinách porodů chybí jakýkoliv odborný dohled a 40 % žen se nedostává žádné prenatální péče. Například v roce 2016 tam podle Světové zdravotnické organizace zemřelo na 4 300 žen v důsledku těhotenských či porodnických komplikací. Pro srovnání: třeba v Austrálii z těchto důvodů umírá ročně 19 žen.

Když do oblasti v roce 2012 poprvé přijel tým Lékařů bez hranic, zjistil, že mnoho žen a dětí při porodu umírá zbytečně. Kvalifikovaného personálu bylo málo, matky i novorozenci umírali na komplikace, kterým se dalo předcházet nebo je řešit. Mezi hlavní komplikace patřilo například poporodní krvácení, infekce nebo eklampsie (záchvat tonicko-klonických křečí u těhotných žen).

Na místě byla ještě v témže roce otevřena porodnice, kde jsem byla svědkem obětavé práce místního personálu i v době, kdy byla cesta z práce a do práce tak nebezpečná, že nikdo neměl záruku, že vůbec dojede v pořádku domů.

Ani my jsme nemohli cestovat jinam než z letiště a zpět. Porodnice, kanceláře i ubytování pro zahraniční pracovníky jsou také v jednom areálu. Tým zdravotníků v Chóstu tvořil v době mé přítomnosti asi 430 lidí. Většinou šlo o ženy (s výjimkou anesteziologů a pediatrů), protože byla celá porodnice vyhrazena pouze ženám. Rodičky zde mohly sundat burky, ukázat své vlasy a kojit děti. Stávalo se, že se o jedno lůžko dělily i dvě matky najednou.

Kvůli vysokému počtu porodů (tehdy cca 50–60 denně) byla porodnice stále plně obsazena. Ženy, které se zotavovaly z porodu na lůžkovém oddělení, dostávaly informace o kojení, hygieně a možné antikoncepci po porodu. Vzhledem k velkému vytížení porodnice a i proto, že se matky chtěly vrátit domů ke svým dalším dětem, často odcházely dříve než za 24 hodin po porodu.

Naším úkolem bylo školit a nabírat místní personál, aby se stal nezávislým i při vedení těžkých komplikovaných porodů. To vše v době, kdy se v zemi dramaticky měnila bezpečnostní situace a kdy k nám doléhaly zvuky střelby či výbuchu nastražené bomby. S porodními asistentkami jsme připravily porodní sál v podzemí porodnice pro případ, že by boje probíhaly příliš blízko porodnice. K tomu došlo v srpnu 2021, kdy jsme se musely přestěhovat se všemi rodičkami i čerstvě narozenými dětmi do podzemní porodnice. Hrozba netrvala příliš dlouho, přesto nikdy nezapomenu na plačící rodící ženy, které jsme za zvuku alarmu stěhovali z porodního sálu do krytu.

Ne vždy toho bylo snadné dosáhnout, ale většina žen odešla v dobré kondici. Díky vybavení porodnice Lékařů bez hranic v Chóstu jsme mohli v případě komplikací situaci urychleně řešit na operačním sále, zajistit základní životní funkce a podat krevní transfuzi. Veškerou péči jsme mohli poskytovat díky dárcům Lékařů bez hranic.