Labrador Onnie pomáhá přeživším mučení a extrémního násilí

Onnie, čtyřletý labradorský retrívr, poskytuje spolu s psycholožkou Alicií de la Rosa psychologickou péči obětem mučení a extrémního násilí v centru komplexní péče v Mexico City. Od roku 2017 spravují toto zařízení Lékaři bez hranic. Tým složený z psychologů, sociálních pracovníků, lékařů, psychiatrů a fyzioterapeutů zde, často i dlouhodobě, pečuje o zdraví lidí na útěku. Ti se buď setkali s násilím ve svých rodných zemích, nebo se vyrovnávají s traumatickými zážitky, které je potkaly na migrační trase.

Onnie je vyškolen tak, aby poskytoval terapeutickou podporu dětem, dospívajícím, dospělým a lidem se zdravotním postižením.

„Pro některé lidi, kteří zažili traumatické situace spojené s násilím nebo mučení, je obtížné vyjádřit své emoce a znovu začít důvěřovat svému okolí,“ popisuje de la Rosa. „Spolupráce s Onniem jim umožňuje prolomit bariéry, aby se mohli terapeutům otevřít a s důvěrou mluvit o těžkých situacích, které zažili,“ dodává psycholožka. Lidé, o které se v tomto centru týmy starají, se stali oběťmi únosů, mučení či nucené prostituce. Některým bylo vyhrožováno, byli zmrzačeni nebo nuceni se zapojit do organizovaných zločineckých gangů. Jsou mezi nimi ale i přeživší sexuálního násilí nebo osoby, které byly svědky vraždy někoho ze členů vlastní rodiny.

Terapeutičtí psi jsou pro tuto práci cvičeni již od útlého věku. Onnieho trénovali už jako štěně, kdy byl vystaven různým zvukovým podnětům, texturám, prostředím, lidem a předmětům. Když mu byl jeden rok, začal jeho oficiální výcvik, díky kterému se stal terapeutickým psem. Náplní tréninku byl kurz základní poslušnosti, aby se naučil například na povel sednout, lehnout, otočit se, podat packu, skákat a pohybovat se tak, aby ho pacienti s motorickými obtížemi mohli hladit.

Psychoterapie za pomoci zvířat pomáhá lidem také vyjádřit jejich emoce. „Někteří pacienti se složitým traumatem nedokáží říct: ,Dnes jsem velmi smutný‘, ale mohou říct: ,Onnie dnes vypadá smutně‘,“ vysvětluje de la Rosa, podle které tak psychoterapeut dokáže lépe poznat jejich opravdovou náladu. Pacienti také přenášejí důvěru, kterou cítí k psovi, na terapeuta. Myslí si, že pokud Onnie chce být s Alicií, znamená to, že jí mohou důvěřovat.

Onnie v současné době pomáhá mnoha pacientům, včetně dětí, mladých dospělých a rodin, které uprchly ze svých domovin. Pacienti vykazují příznaky nebo známky akutních duševních onemocnění, jako je posttraumatická stresová porucha, flashbacky nebo úzkosti spojené s traumatickými událostmi a násilím, které zažili ze strany gangů či zločineckých skupin.

„Onnie například pomáhá dvěma pacientům mluvit o traumatických zážitcích,“ říká de la Rosa. To jim pomáhá znovu je definovat a naučit se pojmenovávat své emoce a pocity.

Jedním z těchto pacientů je mladý muž, který má tendenci potlačovat bolestné vzpomínky a uzavírá se do sebe. Když si vzpomene na trauma, které prožil, není schopen mluvit ani myslet. V tu chvíli se do akce vrhne Onnie. „Dělají společně různé aktivity a cvičení, díky nimž se uvolní a necítí se být v ohrožení. Je tak schopen mluvit o tom, co tyto traumatické vzpomínky vyvolává,“ dodává psycholožka.

Další pacientka má problémy s rozlišováním mezi myšlenkami a realitou. Několikrát byla hospitalizována kvůli sebepoškozování. „Snažíme se ji přimět, aby předem rozpoznala, kdy se její úzkostné stavy a opakující se myšlenky spustí,“ popisuje postup psycholožka. Onnie byl s pacientkou během jedné z krizí. V ten moment jí začal tlačit tlapkami na klín a olizovat ji, aby si uvědomila své tělo a procitla. Dnes se pacientčiny příznaky značně zlepšily a už tři týdny se její stav nezhoršil.

Na začátku léčby psycholog vždy definuje terapeutické cíle. Jakmile jsou splněny, Onnieho práce končí. „Pacienty vždy upozorníme, že Onnieho návštěvy budou probíhat v určitém časovém úseku, aby byli předem připraveni na to, že spolupráce je dočasná,“ pokračuje de la Rosa. Důvodem je to, že pacient si k psovi vytvoří citovou vazbu, a je důležité, aby se toto pouto náklonnosti pozitivně uzavřelo.

Onnie a de la Rosa jsou součástí týmu Lékařů bez hranic již dva roky. „Jsme šťastní, že se nám podařilo společně se všemi, kteří pečují o přeživší, pomoci našim pacientům a uzdravit je. Velmi nás motivuje, když vidíme známky zlepšení u lidí, kteří tolik trpěli a přicházejí k nám do centra traumatizovaní,“ uzavírá psycholožka.