Článek
Organizace poskytla v roce 2023 zdravotnické a psychologické konzultace v Hondurasu, Guatemale a Mexiku více než 67 000 osob. Počet dětí mladších pěti let, které vyžadují péči, se zvýšil oproti roku 2022 nejvýrazněji, a to o více než třetinu.
Šokující je také nárůst případů sexuálního násilí v regionu. Lékaři bez hranic jen za první tři měsíce roku 2024 pečovali o 250 přeživších tohoto druhu násilí. Což je více než počet známých případů za celý předchozí rok.
Obzvláště zranitelnou skupinou mezi migranty jsou děti. Podle mexického oddělení pro migrační politiku v roce 2023 překročilo hranice téměř 113 660 nezletilých osob, z nichž více než 81 000 bylo mladších věku 12 let. Oproti tomu v roce 2022 celkový počet dětí činil přibližně 71 000.
Většina lidí opouští svou zemi kvůli násilí, avšak tomu čelí často i po cestě. Dopad to tak má na jejich fyzické i psychické zdraví. Podle necelých 3 800 psychiatrických konzultací se u 48 % z nich diagnostikoval akutní stres, deprese (12 %), úzkosti (11 %) a posttraumatická stresová porucha (8 %). Mezi hlavní spouštěče uváděli pacienti Lékařů bez hranic nejčastěji násilí, odloučení od blízkých nebo ztrátu člena rodiny (32 %) či vlastní zdravotní komplikace (7 %).
Velkým problémem pak zůstává nárůst případů sexuálního násilí. Navíc pouze 10 % nahlášených obětí bylo ošetřeno do 72 hodin, což je zásadní pro zachycení pohlavně přenosných chorob a prevenci dalších komplikací.
Více dětí bez školní docházky
Týmy Lékařů bez hranic také v tomto roce zaznamenaly významné změny v demografické struktuře migrujících osob. Momentálně se jedná o větší počet rodin, dětí a dospívajících. „Školní aktivity byly ovlivněny pandemií, což u mnoha dětí vedlo k odchylkám v jejich přirozeném vývoji. Děti, které jsou na útěku, navíc opakovaně naráží na nucené přestávky ve studiu, což má dopad na jejích sociální rozvoj. Jsou v situaci, kdy nemohou docházet do školy,“ říká Carolina Mejía, psycholožka Lékařů bez hranic v Reynose. „V důsledku toho se u nich mohou projevit značné potíže s učením a z hlediska sociálního vývoje jejich chování a dovednosti nejsou přiměřené jejich věku,“ dodává.
Stejně jako jiné děti po celém Mexiku i jedenáctiletý Paco a osmiletá Mariana z Hondurasu ztrácejí část svého dětství v azylových domech. A to i v nebezpečných pohraničních městech na severovýchodě země, jako jsou Reynosa a Matamoros, děti čekají, až jim imigrační úřady umožní návrat do školy.
„Chci odjet do Spojených států, abychom začali nový život a mohl jsem znovu studovat,“ říká Paco. Školu, která je pro mnoho dětí na světě jen povinností, vnímají tyto děti jako privilegium. „Bude to dobrý život, plný štěstí, budu chodit do školy a hrát si s bratranci a sestřenicemi. Angličtina mě baví a chci se ji dál učit,“ dodává Paco.
