Článek
- Organizace naléhá na válčící strany, aby dodržovaly mezinárodní humanitární právo a svou povinnost civilisty a veřejnou infrastrukturu chránit. Lidé v nouzi musí mít neomezený přístup k životně důležitým lékům a zdravotnickému materiálu.
- Nemocnice by nikdy neměly být terčem útoků. Válčící strany musí umožnit nepřerušovaný tok zdravotnického materiálu a zajistit bezpečný a neomezený přístup k nezávislé humanitární pomoci pro ty, kteří ji potřebují.
Poté, co válka eskalovala v únoru 2022, týmy Lékařů bez hranic vyhodnotily zdravotnické
a humanitární potřeby obyvatel ve 161 městech a vesnicích v Doněcké a Chersonské oblasti. Cílem bylo poskytnout lékařskou pomoc lidem žijícím poblíž frontové linie. Navzdory opakovaným žádostem o přístup k pacientům na obou stranách fronty, mohou zdravotníci organizace působit pouze v oblastech, které jsou pod kontrolou ukrajinské armády. Z tohoto důvodu mohou přinášet svědectví jen z těchto oblastí.
„Některá území na tisíc kilometrů dlouhé frontové linii na Ukrajině byla zkrátka vymazána z mapy. Naše týmy byly přímými svědky toho, jak se domy, obchody, hřiště, školy a nemocnice proměnily v trosky. V některých městech či vesnicích, kde pracujeme, jsme viděli naprostou zkázu,“ popisuje Christopher Stokes, vedoucí mise Lékařů bez hranic na Ukrajině.
Ani nemocnice už nejsou bezpečné
Lékaři bez hranic byli již dříve svědky útoků na zdravotnickou strukturu. Poprvé v dubnu v Mykolajivu, poté ještě o dva měsíce později v Apostolove. Na obě nemocnice dopadla kazetová puma. Útoky na několik dní ochromily fungování zařízení a pacienti zůstali bez přístupu k lékařské péči.
Ve třech dalších případech, ve dnech 8., 11. a 15. října 2022, objevily týmy protipěchotní miny uvnitř fungujících nemocnic, a to v Chersonské, Doněcké a Izjumské oblasti, které dříve okupovala ruská strana.
„Používání nášlapných min je v oblastech poblíž fronty časté, ale vidět je umístěné přímo ve zdravotnických zařízeních nás šokovalo. Je to mimořádně nelidský čin. Vysílá to jasný signál těm, kteří se pokoušejí vyhledat léky nebo někoho, kdo by je ošetřil, a to, že nemocnice nejsou bezpečným místem,“ říká Vincenzo Porpiglia, projektový koordinátor v Doněcké oblasti.
Lékařské týmy také zjistily, že několik nemocnic bylo ve dříve Ruskem okupovaných oblastech Cherson a Doněck vyrabováno a zdravotnická vozidla, včetně sanitek, byla zničena. Uvnitř dvou zařízení zůstaly také zbraně a výbušniny.
Nemocnice ve městě Lyman
Poskytování zdravotní péče za okupace
„Ruští vojáci mě zatkli. Odvedli mě z domu na správní oddělení, kde mě dvě hodiny vyslýchali. Chtěli, aby s nimi personál nemocnice spolupracoval,“ vyprávěl jeden z lékařů
z Mykolajivské oblasti, kterého během výslechu zmlátili a přikázali mu, aby nemluvil ukrajinsky.
Poté, co ho opakovaně propouštěli a znovu brali do vazby, mu vojáci nařídili, aby se už nevracel do nemocnice a nemluvil ani s nikým z personálu.
„Posadili mě do auta a sledovali, než jsem dojel k šedé zóně. Oblast byla plná nášlapných min. Začal jsem řídit, vyděšený, že cestou zemřu. Dostal jsem se přes pole k ukrajinským ozbrojeným silám. Když jsem jim ukázal rány a modřiny na rukou od pout, pomohli mi se dostat k rodině,“ vzpomíná lékař.
Podle výpovědí zdravotníků a pacientů, kteří zažili ruskou okupaci, došlo k zásadnímu omezení přístupu k základním lékům či péči. Tato svědectví byla potvrzena na základě 11 tisíc lékařských konzultací, které probíhaly od listopadu 2022 do února 2023. Lékařské týmy se často staraly o pacienty s chronickými onemocněními, která nikdo po dobu několika měsíců neléčil.
Pacienti se podle vlastních slov nemohli dostat ke zdravotní péči především kvůli omezení pohybu, masivnímu ničení zdravotnických zařízení nebo v důsledku nepředvídatelného chování některých ruských jednotek. Pacienti Lékařů bez hranic také uvedli, že lékárny
a zdravotnická střediska, která nebyla zničena, se staly terčem rabování a okupační síly nezajišťovaly dostatečné zásobování léky.
„Když ruská vojska vstoupila do našeho města, v nemocnici zůstalo jen několik lékařů
a dalších zdravotníků. Chyběli nám chirurgové. Do nemocnice denně přiváželi lidi zraněné od střepin a šrapnelů. Pomáhali jsme jim, ale postupně nám docházely zásoby,“ popsal Lékařům bez hranic jeden z doktorů z Chersonské oblasti. Protože neměl čím léčit pacienty, rozhodl se lékař jít za ruskými vojáky a požádat o zdravotnický materiál.
Chyběly například močové katetry, které se používají pro pacienty s vážnými zraněními, kteří leží na jednotce intenzivní péče a nemohou vstát. „Protože jich byl nedostatek, namáčeli jsme je do speciálních roztoků a používali je opakovaně,“ dodává lékař.
„Jednou nám Rusové řekli: ‚Napište si seznam léků, my vám všechno dodáme‘. Ty seznamy jsem jim dal snad desetkrát. Z 86 položek nám přivezli jen 16 – obvazy, gázu, igelitová prostěradla, kanyly, injekční stříkačky a několik léků na bolest a záněty,“ uzavírá zdravotník, který neměl čím léčit pacienty například s cukrovkou a dalšími chronickými onemocněními.
Zničená nemocnice ve městě Lyman
Lékaři bez hranic poprvé působili na Ukrajině v roce 1999. Od 24. února 2022 organizace výrazně rozšířila své aktivity tak, aby pokryla potřeby vzniklé v důsledku války. Aktuálně působí ve městech Apostolove, Dnipro, Fastiv, Ivano-Frankivsk, Charkov, Kosťantynivka, Kropyvnyckij, Kryvyj Rih, Kyjev, Lvov, Lyman, Mykolajiv, Oděsa, Pokrovsk, Slovjansk, Ternopil, Užhorod a Žitomir. Zdravotníci se vedle léčby tuberkulózy zaměřují také na akutní chirurgické zákroky, péči o přeživší sexuálního násilí, fyzioterapii a poskytování psychologické pomoci. Lékaři bez hranic provozují na Ukrajině sanitky a specializované zdravotnické evakuační vlaky, které jen loni evakuovaly 2 558 pacientů.
