Článek
Děti přijdou do třídy a nemají základní pomůcky, natož vybavení na výtvarnou výchovu a cvičební úbor. A není jich málo. Bohužel.
Nemohou se účastnit školních akcí, jako jsou kina divadla. Proč? Rodiče jim nedají potřebných např. 40 Kč na společné kino. Mnoho těchto rodičů jen čeká na dávkový den, poberou peníze a bohužel na děti se mnohdy nedostane. Musí se koupit jídlo, oblečení – to je ještě v pořádku. Dále se musí koupit cigarety, alkohol, nejmodernější mobil. A to už jistě v pořádku není.
Jak ze začarovaného kruhu ven?
Děti to doma zařídit nemohou, rodiče jim odmítnou pomůcky koupit a hotovo. Po dávkovém dni je doma veselo a peníze velmi rychle dojdou. A že dítě potřebuje třeba koncem měsíce nějaké peníze na kino, divadlo ve škole, na to už nikdo z těchto povedených rodičů nemyslí.
Jak myslet při dávkách přímo na děti a jejich školní potřeby?
Každá škola má nějaký roční plán, kde jsou akce, které budou děti ve škole v průběhu školního roku absolvovat. Dále v každé třídě učitelé předem vědí, které pomůcky budou k vyučování potřebovat. Pastelky, tužky, pravítka, barvy a už zmíněný úbor na tělocvik, ke kterému patří boty s bílou podrážkou do tělocvičny a boty na venkovní cvičení.
Sestavit rozpočet pro žáka.
Škola může sestavit rozpočet na žáka, jehož rodina žije z dávek. Tyto dávky v určité výši dostane přímo škola a bude zařizovat nákup pomůcek pro svého žáka, aby nebyl v nevýhodě proti ostatním spolužákům.
Více administrativy a kdo to bude hlídat?
V elektronické době je jistě snadné ohlídat peníze za pomůcky, které se koupí během školního roku. I kdyby bylo takových žáků třeba 100 na jedné škole, není to jistě příliš administrativy navíc. A efekt pro žáky je velký. Budou mít své pomůcky a nikdo jim je doma neutratí za nic jiného.
Legislativa?
Snad není tak těžké rozhodnout, že peníze jsou pro děti a pro děti se musejí využít. Bude nutný kontrolní nástroj pro kontrolu rodičů, aby neuváděli, že část peněz přece do školy už odešla a oni už nic nemusí.
Musí. Starat se o své děti.
Přeji dětem, aby brzy měly své pomůcky pro školní vyučování a nemusely se cítit nepříjemně v kolektivu své třídy. Proč nepříjemně? Protože do školy přijdou s prázdnou taškou. /Zkušenost z praxe./
Rodiče musí, ne škola.
Rodiče se musí starat o své děti a nemohou spoléhat na školu, že se to zase nějak udělá. Že jejich dětem učitel okopíruje pracovní sešit, škola zaplatí a odpustí platbu. Ne, to není úkol školy.
Možná pak nebudou ve školách ve dnech školní placené akce typu kino, skoro plné třídy neplatících, a tedy nikam nejdoucích žáků. (opět zkušenost z praxe) Rodičům je to možná jedno, no tak ten náš kluk nebo holka nepůjde. Ale děti přece nemůžou za své rodiče. Proto část dávek na školní výuku patří rovnou do škol.
Vzdělání, kvalitní vzdělání je velmi důležité. Kdy si to dávkoví rodiče uvědomí?
