Článek
Blíží se začátek školního roku. Děti se těší i netěší do školy a na kamarády. Konec volna, začínají povinnosti.
Obvyklá otázka učitelů a dalších dospělých je: „Jak jste se měly o prázdninách, kde jste cestovaly a co jste viděly?“ Ptají se všech dětí ve třídách a vůbec jim nepřijde na mysl, že je bohužel možné, že některé děti na prázdniny nikam nejely.
Rodiče, opravdu s tím nelze nic udělat?
Všechno je dnes drahé. Obvyklé konstatování nás všech, kteří žijeme každodenní životy v Čechách. A pro některé rodiny je všechno tak drahé, že sotva zaplatí nájem a poplatky a jídlo a nejnutnější vybavení pro děti. Někdy nezbývá ani na krátký výlet. Návštěva koupaliště je většinou dostupná, pokud ho mají v blízkosti bydliště. Ovšem vstupné šplhá výše a výše. Na našem koupališti platí dospělá osoba 200 Kč. Nějaké rodinné vstupné tam taky je, ale jsou to stále stovky korun.
Možná je tedy v současných horkých dnech i koupaliště z důvodu drahoty nedostupné.
Ne, nechci tady orodovat za některé rodiny. Každý svého štěstí strůjcem. Někdy ovšem dítě opravdu nemůže za to, že rodiče nejsou schopni pracovat a vydělávat na život. Nemyslím tím rodiče, kteří jsou třeba nemocní a opravdu nemůžou. Spíše cílím na rodiče, kterým se pracovat nechce a rodina přežívá na dávkách. Pak se s nimi svezou i jejich děti, které nemůžou za svoje rodiče. Je to začarovaný kruh.
Existují různé podpůrné organizace, které se snaží hledat dárce, aby i dítě z takové rodiny mohlo jet třeba na tábor. Nejsem proti podpoře, kdy rodiče opravdu nemají jinou možnost a nemohou pracovat. Tam je jistě pomoc na místě.
Tak, než se vaše dítě vrátí do školy, zkuste se zamyslet, jestli ten život, který díky vám rodičům vede, jestli by nešel změnit. Zkuste se přestat nechat podporovat státem a žít jen z dávek a najděte si práci, aby i vaše děti mohly po prázdninách vyprávět, kam se podívaly. Samozřejmě je to těžké změnit styl života z: čekám na dávky, na: chodím do práce a vydělávám pro rodinu.
Radost a úsměv vašich dětí je k nezaplacení. Tak se pusťte do změn.
