Článek
Od chvíle, kdy se nám narodily děti, jsme se téměř nezastavily. Vypiplat malé miminko, postarat se o batole a projít se svým dítětem školní docházkou. A když konečně dostuduje a začíná svůj život, končí pro nás maminky ta největší starost. Teď už se musejí dospělé děti postarat samy. A basta.
Proč vlastně nemáme čas na sebe?
Celé to dlouhé období od miminka po dospělost jsme svoje děti podporovaly a na náš vlastní osobní život nebyl čas. A teď už konečně ten čas pro sebe máme. Ať se děti starají o všechno samy, o nákupy, bydlení, výdělek. Aby měli dobrou práci, tak se prostě musí postarat. A maminky, hlavně vy ten typ ---pořád hodných----, začněte myslet na sebe. Udělejte si volno pro sebe, scházejte se s přáteli a jezděte na výlety a dovolené. Obnovte ten způsob života, který jste vedly před tím, než se narodily děti.
A vězte, že určitě nemusíte: - starat se o dospělé dítě,
- pomáhat s placením čehokoliv svému dospělému dítěti
- pořizovat pro dospěláka odpočinkové vouchery na víkend /ano, hodně pracuje a je unavený, ale to my jsme přece taky hodně pracovaly/
- nemusíte hlídat vnoučátka, aby si mladí odpočinuli, jenom když se vám chce a máte náladu, tak to si s nimi pohrajte, jinak ne
- nemusíte řešit pracovní problémy vašeho dospělého dítěte /vyslechnout, to ano, říci svůj názor, také ano, ale NEzařizovat za něj/
- nemusíte vařit na víkend a pravidelně zvát celou mladou rodinu. Jste přece úplně stejně unavené ze své práce
Co naopak musíte?
Udělat si prima volný den doma, pustit si film, číst si knížku, vrátit se ke svým koníčkům, na které jste neměly čas.
Zpomalit a odpočívat, sice si to nechceme přiznat, ale už nám nejde všechno tak raz – dva, jako dříve.
Říct si samy sobě, že teď už máte odpracováno a odstaráno a čas máte jenom pro sebe a svého partnera, své kamarády a na všechny své odsunuté nápady a výlety
Prostě je tady čas začít myslet na sebe a neskončit jen u toho myšlení.
Je čas realizovat jen to co se vám chce a když se vám náhodou něco nechce, tak to prostě odložíte.
Život je krátký na to, abychom ho prostarali a propomáhaly. Je nutné být tak trochu sobcem. A když jste požádány o pomoc, zvažte, jestli se vám chce a máte dostatek sil, nebo jestli už se vám prostě nechce.
NE, NECHCE SE MI…….doplňte libovolnou činnost a bez výčitek ji prostě neudělejte.
Ano, je jasné, že třeba do práce chodit musíme, abychom si vydělaly na život. Ovšem po práci máme své krásné VOLNO jen tak pro sebe.
Tak ženy, dámy, maminky, prostě holky: „Přestaňte už být ty hodné!“
