Článek
Je to tak v každé generaci. Ta nová a mladší pohrdavě hledí na tu starší a nechápe, jak je možné, že vůbec takto ve své době lidé žili. Měli jsme, to, co jsme měli a s tím jsme žili. Úplně normálně jsme prožili život bez mobilů, počítačů a dalších dnešních vymožeností. Telefonovali jsme z pevné linky, nebo z telefonní budky na ulici. Postupně se vše vyvíjelo a dostaly se nám do rukou mobilní telefony a první počítače. To už jsme končili studia a vidíte, dostudovali jsme a začali chodit do práce. Prostě normálně.
Ty vaše Vánoce, to musel být děs.
Taky jsem se na internetu dočetla, jak „hrozné“ jsme měli Vánoce. Považte, taková hrůza to musela být. Stromeček, salát, kapr nebo řízek. Dárky. Hračky nám vydržely více než v současné době. Byly totiž bytelné a pečlivě vyrobené. Kluci měli kovová autíčka, pevné autodráhy a stavebnice s kovovými díly. Takže si mohli hrát a nebát se, že když jim spadne hračka na zem, hned se něco ulomí a už to nefunguje. /To u současných hraček říci nemohu. Koupili jsme dceři dětský vysavač a svítil a sál jen od Štědrého dne do konce Vánoc. Toho samého roku. Prostě kvalita/
A my holky jsme měly panenky s kočárky, různých velikostí a další holčičí hrací výbavu. Vždy jsme se společně sešly a hrály jsme si. A jestli někomu chyběla nějaká ta zahraniční hračka, která se dala koupit v Tuzexu /specializovaný obchod na „západní zboží“/, tak byl chvilku důležitý, protože ostatní to neměli, ale nijak jsme opravdu opět netrpěli.
V zimě byl normálně sníh.
Právě je zima, nedávno napadl sníh, ale už zase roztál. Bydleli jsme pod horami a v zimě u nás ve městě prostě sníh BYL. Nějaká sněhová děla snad ani neexistovala. Permanentka na vlek nestála majlant, tak jsme jezdili na hory, kdykoliv se nám zachtělo. Vleky nebyly sice tak moderní, ale kotva a poma nás v pohodě vyvezla na vrchol. Když jsme nejeli na hory, vytáhli jsme saně a boby a kousek za domem bylo eldorádo v zimních sportech. A brusle jsme taky měli, věřte, nevěřte. Bruslili jsme na stadionu a na rybníku. Protože byla normální zima a mrzlo a byl sníh. Tak co myslíte, měli jsme se hrozně, že?
Po škole jsme chodili na kroužky a hodně jsme chodili ven. To už dneska děti ani snad neumějí. Jít s kamarády a kamarádkami ven a užít si společný čas.
A teď nákupy.
Ano, hodně se shánělo. Mnoho věcí opravdu bylo nutné shánět. Například jízdní kolo, kvalitní šicí stroj aj. Vzhledem k tomu, že jsme měli hodně známých a přátel, měli jsme vždy to, co jsme si přáli. Každý někoho znal a ten znal dalšího, tak vznikla taková síť známých, kdy jsme si koupili, co se dalo sehnat. /Dneska je to takové podobenství. Dnes máme také okruh a síť známých, kteří nám doporučují různé slevy a přivážejí výrobky, které u nich v obchodě mají a u nás zrovna ne./
A co jídlo?
Nebudete tomu věřit, ale pro šunku jsme nechodili s dotazem: „A kolik je tam masa?“ Vážně ne. Patřila sice mezi dražší uzeniny, ale byla k mání. Taky na nákupy jsme chodili, když nám něco došlo. A ne jako v současné době, když je něco v akci. Ceny byly stanovené a máslo stálo všude stejně. A oblíbené téma: Museli jste stát fronty na banány… Ano, museli. Banány byly k dostání s ostatním tropickým ovocem, většinou kolem Vánoc. A další téma: Taková hrůza, když rodiče dostali v práci kolekci čokoládových figurek pro děti na Vánoce. Ovšem tehdy to byla ještě dobrá čokoláda. Figurky byly krásně nazdobené, v krabici jich bylo opravdu hodně a po rozbalení měly i obrázek vyrytý do čokolády. Takže takový trpaslík na vás koukal i pro sejmutí ozdobného papíru. /Dneska o chuti čokolády nemůže být řeč, v krabici je opravdu málo figurek a jiných tvarů a po rozbalení figurky ve tvaru sněhuláka na vás vykoukne nudná kuželka./
Cestování.
Ano, to bylo velmi omezené. Mohli jsme vyjet jen do několika států a před cestou jsme museli vyplňovat mnoho byrokratických papírů. Tak jsme jezdili tam, kde to bylo možné. Jinak to prostě nešlo. Ale myslím, že to opět hrozné nebylo.
A takto bych mohla pokračovat dál a dál.
Měli jsme naši dobu, tento kus života, tento režim. A tak jsme v něm žili.
Nakonec přišla revoluce v roce 1989.
Všechno bylo najednou jinak, museli jsme se naučit žít jinak a v jiném režimu, v jiné době. Už nebylo jisté, že vaše rodiče někdo nepropustí z práce. Už jsme měli všechno to dříve nedostupné zboží v běžné obchodní síti. A těšili jsme se, že nebudeme muset shánět. Všechno přece bude. No, bohužel omyl. Zboží je hodně, ovšem často pochybné kvality. Nabídka je široká, ale zkuste jít do obchodu třeba pro boty vaší velikosti a ve vámi vybrané barvě. Nemáme, uslyšíte od prodavačky. Co se tedy vlastně změnilo? Shání se pořád, zase máme okruh známých, abychom mohli nakoupit za rozumné ceny. Tak kde vidíte rozdíl, vy pohrdající další generace?
Tak co? Jak se žije vám ve vaší době? Opravdu je všechno lepší až nejlepší. Zeptejte se nás, proberte to s námi, se starší generací. Pak teprve vynášejte posměšné soudy a dávejte rady.
