Článek
Tolikrát jsem si říkala, že bych ráda tohle a tamto. A často jsem slyšela i svoje kamarádky a kamarády říkat, jak oni by rádi chodili na ryby, fotili, jeli za poznáním, potápěli se a naučili se cizí jazyk. A tak.
Pak jsem většinou slyšela, že na to nemají čas, peníze, není teď vhodná doba.
Čas si prostě udělejte a už nic neodkládejte. Peníze si vyděláte, tak si je taky užijte. Není přece nutné jen pracovat a postupně se dopracovat k syndromu vyhoření.
Jedna moje kamarádka doktorka řekla moudrou větu: „Ti, kteří stále nemají čas a někam se ženou, mají pak u nás na interně moře času, než jim dokape kapačka.“
Znám jednu dívku… Ta sice nemá dukáty, jak praví klasik, ale má už čas na svoji zálibu. Krásně fotí. A začala tak nějak nenápadně.
„Podívej, byla jsem na výletě a tyto fotky se mi zdají pěkné, co myslíš?“
A já jen koukám a kochám se a moc obdivuji. Jsem totiž absolutní nefotivec. Ode mne můžete vidět fotky typu: Tamhle se postav a usmívej se. No, přiznávám, nemám to fotografické oko. Jiná kamarádka jde po lese a vidí spadané větve a listí a vytvoří krásný záběr. No a co myslíte, mě by ani nenapadlo něco takového vyfotit. Já fakt vidím jen ty listy a větve. V lese.
Ale já zase ráda cestuji. Vybírám zajímavá místa a dívám se do plného diáře. Ano, přesně jako vy ostatní, listuji diářem a říkám si:
„Tento týden mám úplně plný, musím připravit pracovní listy, dokončit překlady a zkontrolovat texty. Jsem lektorka. Potom mám taky plno a potom, jó, to ještě musím zařídit.
A potom si řeknu, stop. Zavolám kamarádce, která taky svůj přeplněný diář prohlíží tam i zpět. No, stanovíme datum, zajistíme si volno a vyrazíme na výlet. Jako třeba teď do Berlína. Státní svátek byl ve čtvrtek, volno jsme si udělaly i v pátek a nasedli s našimi polovičkami do auta a jedém. Do neděle budeme v Německu, tak se počasí snaž, ať máme pěkně.
Naprosto perfektní způsob, jak dobít baterie svého organizmu.
Hlava vypnutá, maximálně nás zajímalo, co podnikneme dneska a zítra, kde se najíme a napijeme a co chceme vidět.
Ale ano, po návratu zase zpátky k plným diářům. Ale baterky byly dobity. Pracujeme s novým elánem, až do dalšího společného STOP.
Tak jestli nechcete padnout, dopracovat se k syndromu vyhoření a odevzdat své zdraví na oltář své práce. Řekněte si včas své STOP.
Jde to.
