Článek
Najít zaměstnání, pokud je Vám 45+ a více, se zdá skoro nemožné. My starší a pokročilí, i když máme znalosti a zkušenosti a skutečně v počítačovém věku nijak nezaostáváme, jsme jaksi nezaměstnatelní a neviditelní pro pracovní trh.
Pracovní pohovor do mladého kolektivu.
Když už jsme pozváni na pohovor, leckdy se personalista zalekne našich zkušeností a znalostí. Mohli bychom taky přeskočit až na vyšší pozici, protože se vyznáme a máme zkušenosti. Můžeme třeba i vystřídat dosavadního vedoucího oddělení nebo jiné sekce, který zkušenosti teprve sbírá. A toho se bojíte. Chcete nám dokázat, že už nestačíme tempu doby a nezapadáme do koncepce mladého dynamického kolektivu. Tak přijmete mladé pracovníky, zaškolíte, zapracujete a oni jdou o dům dál. To není pro firmu finančně výhodné, že? Staršího zkušeného nepřijmete kvůli předsudkům, že už nebude stačit. A jak to poznáte? Z krátkého pohovoru? Nebo to snad mi starší máme napsáno na čele? Učíme se, jako vy mladí, učíme se užívat nové postupy a technologie a vašemu tempu stačíme. Jen nám musíte dát možnost, abychom mohli ukázat, co v nás je.
Máme už jen čerpat dávky. Kdo na ně vydělá?
Pokud tu možnosti nedostaneme, musíme jít žádat o dávky v nezaměstnanosti a jiné podobné příspěvky. Jistě si uvědomujete, že na dávky, které se pak rozdělují, musí někdo vydělat. Poslat odvody státu, aby potřební mohli čerpat. Nechceme být potřebnými, chceme dále pracovat, ale nedostáváme často příležitost.
Pracujte víc, vydělejte i pro nás.
Tak jak myslíte, necháme to na vás, vydělávejte, ať máme co čerpat. Máme však obavu, abyste to zvládli. To totiž budete muset chodit do práce a pracovat. Ne z pláže na notebooku, ne na home office, ne se všemi benefity, a ne vždy jen na pár měsíců u nějaké firmy, protože déle vám to jaksi nevyhovuje.
Budete vlastně muset vydělat na sebe i na nás 45+. Vážně s myslíte, že to zvládnete?
