Článek
Zase se roztrhnul pytel s hodnocením chování Čechů doma a v zahraničí. Kdy už konečně dojde ke smíření? Každý národ má svá specifika a nějakým způsobem se chová. A my jsme prostě Češi a nevím proč bychom se měli měnit, protože se to třeba v Chorvatsku nelíbí.
Na Čechy v Chorvatsku teď mají všichni spadeno. Asi proto, že je dovolenková sezóna a Češi vyrazili na cesty. Nevím, proč by nějaký majitel restaurace měl hodnotit chování Čechů. Že si objednají podle svého jídlo a pití a nechtějí třeba místní specialitu. Proč taky? Mají svoje chutě a návyky, tak co. A že chtějí všude pivo? Jsou na něj zvyklí. Jiné národy zase pijí ke všemu víno, my ne, my jsme pivaři. Proč by to někomu mělo vadit? No a kvalita piva v zahraničí v porovnání s naším českým pivem, to je kapitola sama pro sebe. Proč bychom měli jako Češi vychvalovat zahraniční pivo, když nám nechutná? Není k tomu jediný důvod. A že si umím poradit, když v různých zemích mají jiné stravovací zvyky a my Češi nechceme zůstat o hladu a žízni? Čech je na takovou situaci vždy připraven.
Příklady z našich cest.
Jeden příklad z Německa. Jedete tak po výletech v Německu, je něco kolem jedné hodiny po poledni, máte hlad, chcete zajít do restaurace. Ale v dané oblasti Německa se restaurace otevírají až v pět odpoledne. Na nás Čechy si ovšem nepřijdou ani Němci ani jiné národy. My máme jídlo a pití vždy s sebou. Chladicí tašky a ledničky v autě, nás nenechají na holičkách. Zašli bychom do restaurace, ale není kam. Zavřeno a hotovo.
Další příklad z Francie. Konkrétně z města Colmar. Hodně turistů se prochází krásným městem, případně se projíždí turistickou mašinkou. Pak nám Čechům vyhládne. Jdeme po ulici a hele, krásná hospůdka, židle a stoly i venku před hospůdkou. Hrneme se tam radostně, máme hlad. ALE! Obsluha sklápí židle ke stolům. Právě zavírají, je 14 hodin odpoledne. Dobře, mají to tak ve Francii zvykem, nemůžeme je proto nutit, aby jen kvůli turistům měnily své zvyky. A proč nás Čechy všichni hodnotí a nutí měnit náš naturel. My jsme prostě zvyklí být zabezpečeni jídlem a pitím kdekoliv. Takže buď najdeme restauraci, kde chápou, že i turisté jsou lidé a mají hlad ráno, v poledne a večer........
Jéje, i v Colmaru to pochopili, nakonec se otevřená restaurace našla. Pan majitel nás pěkně přivítal a omlouval se, že musíme chvilku čekat, protože má plno, ale za pár minut už jsme seděli u stolu a objednávali oběd. Normálně, jako v českých restauracích, kde se najíte po celý den. Od oběda do večera, mezitím si dáte něco malého a některé restaurace prozíravě nabízejí i snídaně.
Dobré jídlo
Takže, jestli ve Španělsku otevírají v 10 hodin, zavírají po poledni a do 16 hodin je siesta, z důvodu horkého počasí v létě, nás Čechy to nepřekvapí. Jsme vždy připraveni a zásobeni.
Nehezké hodnocení často čtu i o Češích v restauracích
Tak nejdříve ty restaurace. Sedíte si tak v klidu v centru Prahy /což znamená, že MY jsme tady doma/, obědváte. K vedlejšímu dlouhému stolu dorazí asi 13 Holanďanů a kravál, který začnou vytvářet, je nesnesitelný. Ostře se ohradíte u personálu restaurace, jenže ten s tím moc nenadělá, bojí se svých šéfů, jsou to přece platící zákazníci. Vzhledem k hojné jazykové vybavenosti se tedy osobně zvednete a v několika jazycích jim oznámíte, že v restauraci nejsou sami. Pak už sledujete překvapené výrazy a úsměv personálu.
A teď mi tedy řekněte, v čem je to jiné, ukřičení hluční Němci, povykující Holanďané a jiné a jiné národy. V čem se lišíme tím naším:
„Pepóó, Maruuš jdeme na jedno? Dáme si dobrou baštu, když budou mít něco kloudnýho…“
Každý národ je specifický a my Češi prostě rádi jíme a pijeme. Po svém. A proč ne?
