Článek
Manželka Roberta, objednatele vily, Emma Sieglová rozená von Tersch, pocházela z významné velkostatkářské rodiny. Právě Terschové si o deset let dříve nechali podle Bayerových plánů upravit zámek Třemešek u Šumperka, Emma tedy mohla Bayera svému manželovi doporučit.
Stavitel Robert Siegl nebyl jen bohatý továrník. Narodil se roku 1834 v Šumperku, studoval a získal praxi ve Vídni a už roku 1852 vstoupil s otcem Carlem Ignazem do rodinného lnářského podniku. V rodině byla dělba práce, Robert byl obchodník, jeho mladší bratr Richard se věnoval technické stránce výroby. Richard například prosadil v Šumperku mechanickou tkalcovnu.
Aktivity Sieglů sahaly také do dnešní Loučné nad Desnou. Carl Ignaz Siegl se ještě před založením vlastní firmy podílel na vzniku mechanické přádelny lnu v tehdejším Vízmberku, společného podniku s firmou bratří Kleinů, majitelů vízmberského tamního zámku a celého panství, a několika významných šumperských podnikatelů – bratří Oberleithnerů, Konstantina Zephyrescu, Aloise Geschadera a Eduarda Ulricha.
Robert byl velmi úspěšný nejen na území mocnářství, na světové výstavě v Paříži roku 1878 vedl expozici rakouského textilního průmyslu a francouzská vláda mu tehdy udělila rytířský kříž Čestné legie.
Sieglova vila dokončená v roce 1869 pro textilního podnikatele Roberta Siegla je reprezentativní novorenesanční stavba inspirovaná italskou renesancí s výraznými klasicistními prvky. Od počátku byla přirozeně propojená se zahradou velkou terasou, sloupovou otevřenou halou a později zimní zahradou. Vedle hlavního domu stávala hospodářská budova se stájemi a bytem zahradníka, zbouraná v 60. letech 20. století. Dodnes zdobí zahradu mohutné stromy - například dub letní, javor babyka a liliovník tulipánokvětý.
Na fotografii je vidět strana vily s otevřenou terasou, ta původně směřovala do rozsáhlé a hodnotné zahrady.
Na fotografii je nízká kruhová vodní nádrž s masivním kamenným obrubníkem, ta byla součástí původní reprezentativní zahradní úpravy a je umístěna před zdobnějším zahradním průčelí vily.
Vodní nádrž je zajímavá hlavně jednoduchostí ve srovnání s bohatě zdobeným průčelím vily. Kruhový tvar odpovídá tradičním kompozicím historických zahrad. Uprostřed hladiny je krátký kovový prvek, možná pozůstatek původní trysky fontány. Nízko osazená vodní nádrž v terénu umožňuje, aby se v hladině odrážely okolní stromy a obloha.
Reprezentativní vily průmyslníků z druhé poloviny 19. století měly zahrady s fontánami, vodními nádržemi a dekorativními záhony. Právě taková střídmá kašna mohla kontrastovat s bohatou architekturou hlavního vstupu.
Po roce 1945 byl interiér vily výrazně přestavěn. Z fotografie původního vybavení haly, kterou s mnoha dalšími darovala zdejšímu muzeu potomkyně rodiny Sieglů dnes žijící v Německu, je poznat, že zajímavé dřevěné obložení stěn se zrcadlem benátského typu v tmavém dřevěném rámu vytvářelo harmonický celek.
Zrcadlo má rám s výraznou horní římsou a bohatě vyřezávané ornamenty kolem zakončení zrcadlové plochy. Zrcadlo umístěné přímo naproti vstupním dveřím sloužilo především k optickému zvětšení prostoru a odrážení světla.
Ještě k dřevěnému obložení. Podle dokumentu Národního památkového ústavu se hodnotné dřevěné obložení původně nacházelo v různých místnostech vily. Je sestavené z rámovaných obdélníkových polí a jeho střídmé členění kontrastuje se zdobeným zrcadlem. Takové obložení nejen chránilo stěny před poškozením, ale mělo i dekorativní funkci.
Přesný rok přístavby zimní zahrady není nikde uveden. Původně nepatřila k symetrické kompozici vily podle architekta Bayera. Původní spojení domu se zahradou tvořila především velká terasa a otevřená sloupová hala, zimní zahrada byla doplněna později.
Dlouhá prosklená stěna do zahrady a prosklení také na kratší straně odpovídá zimní zahradě.
Do patra se vstupuje po trojramenném schodišti s původním zábradlím v centrální hale.
Vila je soustředěna kolem centrální atriové haly, tu v patře obíhá galerie s modifikovanými iónskými sloupy, nad ní je prosklený strop. Světlo přichází shora do středu hlubokého půdorysu domu. Na tehdejší dobu to bylo v Šumperku 60. let 19. století opravdu reprezentativní řešení.
Bohatě zdobené hlavice sloupů kombinují prvky iónského a korintského řádu. Tyto motivy se objevují i na průčelí bývalé Sieglovy tkalcovny, viz žlutá budova v centru Šumperka, byť v jednodušší podobě. Domnívám se, že se zde architekt inspiroval architekturou rodinné vily Sieglů.
Na fotografii je vidět na sloupech voluty, tedy spirálovité závity po stranách hlavic. Dále rostlinný dekor, ten tvoří stylizované listy připomínající akant. Uprostřed jsou vždy malé figurální ozdoby, tedy plastické postavičky, asi putti, to jsou dětské postavy známé z renesančního a barokního umění.
Sloupy mají ne kulaté, ale hranaté dříky. Jsou to přesněji pilíře s bohatě zdobenými kompozitními hlavicemi. Světlo zde pronikající shora z proskleného stropu zdůrazňuje plastickou výzdobu hlavic a dává hale skoro palácový charakter.
V prvním patře se návštěvníci postavili během výkladu průvodkyně jako Tří králové.
Ve společenské hale v prvním patře, má shodný půdorys se zahradní halou pod ní, jsme obdivovali tyto nádherné původní a pečlivě udržované intarzované parkety, ty patří k nejzajímavějším detailům interiéru Sieglovy vily. Jedná se o velmi dekorativní geometrickou intarzovanou podlahu, to odpovídá reprezentativnímu charakteru novorenesanční vily druhé poloviny 19. století.
Výrazné osmicípé hvězdice jsou sestaveny ze světlých a tmavých trojúhelníků, jejich střídání vytváří zajímavý prostorový efekt, jakoby vystupovaly do prostoru.
Podlaha je sestavena z různých odstínů dřeva - světlé, medové a tmavé díly vytvářejí výrazný kontrast. Hvězdice tvoří dohromady složitou geometrickou skladbu, jsou součástí vzoru propojujícího kosočtverce, trojúhelníky a široké diagonální pásy. To je dokladem pečlivé řemeslné práce, dílce musely být přesně nařezány a sestaveny.
Ve vile je dnes internát pro studentky šumperské zdravotnické školy. Děvčata jak je vidět ne vždy dodržují pravidla. Poněkud je omlouvá nemoc, kvůli které jsou obvykle izolovány v této místnosti.
Tento dnes zadní vchod do Sieglovy vily byl původně hlavním vchodem zejména pro významné návštěvy. Již zakladatel zdejšího muzea Hans Hönig připsal vznik této významné a slavné šumperské vily slavnému architektu, který působil ve Vídni a navrhl některé státní budovy na okružní Ringstrasse, Theophilau von Hansenovi (1813–1891). Na původních plánech je ovšem uvedeno jméno místního architekta Josefa Bayera.
Proč je tato zajímavá vila připisována Hansenovi? Na fotografii je totiž architektonický prvek odkazující na jeho tvorbu, a to monumentální sloupový portikus v klasicizujícím stylu s mohutnými hranolovými pilíři nesoucími široké vodorovné kladí s výrazně odstupňovanými římsami. Tato konstrukce připomíná vstupy antických staveb, i když ve střídmějším provedení. Portikus vytváří krytý vstup a také mu dává slavnostní, až palácový charakter. Hansen pobýval a tvořil rovněž v Aténách a inspirace antickou, hlavně řeckou architekturou, je pro něj typická.
Vnímám tuto vilu jako značně odlišnou od dalších Bayerových staveb či úprav, ale hlavně od celkového architektonického vzhledu Šumperka, kterému se podstatně vymyká.
Sieglové byli majiteli šumperské tkalcovny, později tkalcoven. Taktéž se podíleli na průmyslovém rozvoji regionu, Robert Siegl měl značný vliv nejen ve zdejším hospodářském a veřejném životě.
Základem impéria Sieglů v Šumperku byla firma Carl Siegl sen. založená Carlem Ignazem Sieglem roku 1852 se synem Robertem. Nejprve vyráběli hlavně hladká lněná plátna převážně na ručních stavech, později se specializovali na kvalitní stolní prádlo, především damašek. V Šumperku firma vyráběla na třech místech.
První obchodní dům firmy, sklady, kanceláře a původně ruční tkalcovna byly v nízkých domech na fotografii. Později zde sídlila podniková prodejna Moravolenu, dnes lékárna AGEL v Krátké ulici. Sieglové tento dům získali už roku 1842.
Robert byl ředitelem rodinné továrny, také měl účast na přádelnách lnu v již zmíněném Vízmberku a Frýdlantu a také na cukrovaru v Bernaticích. Jako typický průmyslník druhé poloviny 19. století rozložil kapitál do více podniků.
Robert, významný šumperský podnikatel, byl také 20 let členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, za kterou byl roku 1893 zvolen poslancem Moravského zemského sněmu. Finančně podporoval například šumperský Tovaryšský spolek.
Na fotografii je dnes otevřený dvůr za prvním sídlem firmy z roku 1842.
Sieglové vlastnili nejen zdejší textilku, své výrobky vyváželi také do Itálie, Německa, Ruska a během tamní občanské války do USA. Firma též prezentovala své zboží na velkých mezinárodních výstavách, kde získala mnohá ocenění - na světové výstavě ve Vídni 1873, Filadelfii 1876 a Paříži 1889, také v Terstu a Chicagu. Robert Siegl například v Paříži roku 1878 vedl expozici rakouského lnářského průmyslu a tehdy mu byl udělen francouzský rytířský kříž Čestné legie.
Na fotografii je průjezd do velkého dvora u bývalé rozsáhlé výrobní haly. V současnosti již nevyužívaný je vchod vpravo, původně do administrativní budovy se žlutou fasádou. Dnes zde jsou kanceláře a provozovny různých firem a institucí.
Z menšího nádvoří za průchodem je vpravo na fotografii vchod do dodnes rozsáhlé a oblíbené jídelny.
Na fotografii je vnitřní dvůr bývalé tkalcovny se dvěma průjezdy. Vpravo bývalá výrobní hala s typickou prosklenou střechou, v popředí je mohutný blok firmy postavený v roce 1913.
Při přestavbě bývalé tkalcovny na obchodní korzo dokončené roku 1998 byla část historického areálu zbourána, na místě bývalého šedového výrobního sálu I vzniklo parkoviště, na fotografii.
Typická prosklená střecha bývalé tkalcovny podpíraná zřejmě litinovými sloupy, dnes jsou natřeny bílou barvou. V současnosti sem chodíme nakupovat do Supermarketu Albert, vedle sídlí rozlehlá vietnamská tržnice.
Toto je typický šedový sál, tedy velká průmyslová hala se zvláštním typem střechy, té se říká šedová neboli pilová střecha, což pochází z anglického slova shed (hala, přístřešek). Taková střecha je tvořena řadou opakujících se nestejně skloněných střešních ploch, při pohledu z boku připomínají zuby pily.
Severní strana střechy bývá prosklená, druhá je neprůhledná. Výhodou bylo, že do výrobní haly pronikalo rovnoměrné denní světlo, dělníci nebyli oslňováni přímým sluncem a pod jednou střechou tak vznikl prostor pro desítky až stovky tkalcovských stavů. Takový typ hal byl typický pro textilní průmysl 19. a počátku 20. století.
Na fotografii je areál bývalé mechanické tkalcovny s dochovaným komínem vyfocený z ulice M. R. Štefánika.
Zajímavou podobnost lze pozorovat mezi architektonickou výzdobou Sieglovy vily a někdejší mechanické tkalcovny. Zatímco vilu zdobí skutečné sloupy, na průčelí továrny, na fotografii, se uplatňují pilastry s dekorativními hlavicemi - ploché svislé prvky vystupující ze stěny. Jejich hlavice jsou rovněž dekorativní a připomínají klasické antické řády. Společná je jim inspirace klasickou architekturou, pravidelný rytmus a snaha dodat stavbě reprezentativní vzhled.
Architekt Josef Prosinger provedl roku 1905 rozšíření Sieglovy tkalcovny o 1 302 m². Další rozšíření továrních hal dokončil v roce 1908. Na fotografii je řada mohutných budov na ulici E. Beneše z roku 1913.
Na rohu dnešních ulic M. R. Štefánika a Dr. E. Beneše stojí dodnes budovy nejvýznamnějšího továrního areálu Sieglů. Jednalo se o mechanickou tkalcovnu, ta vznikla kolem roku 1890. Po válce zde pokračovala firma Moravsko-slezské lnářské závody, Moravolen. Výroba zde skončila až v 90. letech 20. století. Právě Richard Siegl měl tehdy na starosti technickou stránku firmy a právě on prosadil roku 1889 zřízení první zdejší mechanické tkalcovny.
V jednolité mohutné frontě staveb je dodnes tento průjezd sloužící k zásobování zde sídlících firem, zejména Supermarketu Albert, a jako vjezd na jeho parkoviště.
Část areálu této mechanické tkalcovny na fotografii pocházela ze starších provozů – papírny a Rybničního mlýna – a využívala vodní náhon řeky Desné. Pohon tehdy zajišťovalo vodní kolo, později parní stroje. Od roku 1897 v tomto domě fungovala další Sieglova ruční tkalcovna
Areál na fotografii na ulici Uničovská 48 patří historickému Rybničnímu mlýnu (Teichmühle), tedy dnešnímu obytnému objektu.
Na fotografii je zadní část bývalého Rybničního mlýna. Dům s pavlačí je mnohem starší než Sieglova tovární éra. Původně Rybniční mlýn existoval už před příchodem Sieglů, byl rekonstruován po požáru roku 1845. Firma Karl Siegl sen. sem roku 1897 přenesla ruční tkalcovnu lněného zboží z centra Šumperka.
Nízká stavba se sedlovými prosklenými světlíky patřila k bývalému výrobnímu komplexu z roku 1907 na adrese Uničovská 46 přistavěnému k bělidlu a úpravně. Tu provedl Josef Prossinger o rozloze 2 167 m² a byla částečné krytá právě světlíky.
A další bělidlo mezi Benátkami a řekou Desnou, na adrese Uničovská 19, původně provozované jinými podnikateli, přešlo na Karl Siegl sen. kolem roku 1918.
V areálu jsou stále pozůstatky starších zděných částí, náhonu a jsou zde stále staré objekty a pozdější tovární přístavby. Areál je vlastně stavební kronika průmyslu 19. a počátku 20. století.
Zdroje:
Výklad průvodkyně po Sieglově vile a zahradě
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/byvala-sieglova-vila-v-sumperku
