Článek
Zdá se téměř neuvěřitelné, že johanité neboli maltézští rytíři nepřetržitě fungují téměř deset století, rytíři Johanité, tedy členové řádu sv. Jana Jeruzalémského. Řád vznikl v 11. století při špitále sv. Jana, kde hledali ošetření křižáci a poutníci do Svaté země.
Možná dodnes fungují právě proto, že jejich hlavním posláním je pomoc bližním. Ta měla, má, a vždycky bude mít smysl, na rozdíl od nesmyslného válčení, barbarského ničení a touhy po moci, která je stejně, ať chceme či ne, pomíjivá.
Bílé dveře dole v rohu budovy na fotografi vedou do sídla Maltézské pomoci.
Maltézská pomoc realizuje sociální, zdravotní, charitativní a humanitární projekty. Pořádá Mezinárodní setkání vozíčkářů na Velehradě, letní tábory, maltézský bazar, pouť do Lurd a na Svatou horu. Nabízí zapůjčení vysoušecích agregátů v případě povodní.
Maltézská pomoc nabízí podporu dětem a dospívajícím ze znevýhodněných prostředí nebo se zdravotním hendikepem, dětem z dětských domovů a dětských center, rodinám v tíživé životní situaci, lidem se zdravotním postižením (fyzickým, mentálním, duševním a po úrazu), seniorům, kterým ubývá jakýchkoliv sil vlivem stáří, pečujícím o blízkou osobu, obětem živelných katastrof, odsouzeným ve výkonu trestu a lidem bez přístřeší.
Jednoho dne došlo k přepadení nemocnice johanitů saracény, tehdy se mniši na obranu chopili mečů. Do budoucna je už raději neodkládali - a tak se z řeholníků stali vojáky, účastnili se bojů proti muslimům. Když Palestina upadla do saracénských rukou, Johanité se přestěhovali na Rhodos a odtamtud ovládali obchod ve Středomoří a rovněž chránili tuto oblast před Osmany. Když byl ostrov v roce 1522 dobyt Osmany, přestěhoval se řád na Maltu a přijal jméno rytířů maltézských.
Maltu udělil johanitům v roce 1530 v léno císař Svaté říše římské a španělský král Karel V. s papežem Klementem VIII. za symbolickou cenu jednoho maltského sokola ročně. Zároveň pokračoval boj maltézských rytířů proti Osmanům i pirátům ve službách osmanské říše. V roce 1565 maltézští rytíři porážejí osmanská vojska, poté zakládají hlavní město Valettu a opevňují Maltu proti dalším nájezdům. Vzniká nová nemocnice pro pacienty z celého Středomoří. Malta se pod vedením maltézských rytířů stává suverénním státem.
Jediný, před kým zde maltézští rytíři v roce 1798 kapitulovali, byl Napoleon Bonaparte, ten přes Maltu táhl s armádou do Egypta. Johanité se poté na desítky let usadili v Rusku, to představovalo majetkovou ztrátu, jejich význam klesá, tehdy se zdálo, že upadají do zapomnění.
V kanovnické rezidenci kromě oprav krovů a oprav a výměn stropních trámů a položení nové pálené střešní krytiny provedla firma opravy komínů, říms, atik a fasády včetně statického zajištění stěn pomocí helikálních výztuží, zateplení stropní konstrukce a potřebných zednických prací. V půdním prostoru byly nainstalovány pochozí lávky. Investorem akce byla Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci.
Ve 20. století se vracejí maltézští rytíři k původnímu charitativnímu zaměření. Po celém světě vlastní maltézští rytíři asi 200 nemocnic a zařízení pro postižené a pacienty v seniorském věku. Špitálníci rovněž financují péči a materiálně pomáhají potřebným, organizují poutě na svatá místa, vystupují proti násilí a terorismu, snaží se osvětou upozorňovat na nebezpečí drog a další. Pro řád dnes pracuje množství profesionálů i dobrovolníků v rámci tzv. Maltézské pomoci. Řád sdružuje asi 11 000 členů, stálých dobrovolníků je až 80 000 nejrůznějších národností.
Na fotografii je obdélný střední dvůr dvoupatrové čtyřkřídlé barokní stavby s gotickými základy palácového typu bývalé kanovnické rezidence v Olomouci. Zadní trakt budovy vpravo z druhé poloviny 17. století byl postavený při městské hradbě. Boční křídla a průčelí byly přistavěny okolo roku 1705.
Obecně byly kanovnické domy budovány v oblasti olomouckého Předhradí a Hradu po zřízení kapituly a původně sloužily jako sídla i kanceláře kanovníků.
Ochrana víry a služba trpícím, to je heslo Řádu rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě, známého rovněž jako Řád maltézských rytířů nebo Řád johanitů. Řád byl založen při špitálu sv. Jana Slitovníka v Jeruzalémě, jeho zakladateli byli v roce 1050 italští kupci z Amalfi. Špitál dokázal pojmout až 2000 nemocných, převážně poutníků, při založení špitálu jej spravovali benediktini.
Následně pak, 15. února roku 1113, potvrzuje papež Paschalis II. špitální bratrstvo jako církevní řád, v jehož čele jako první velmistr stanul v roce 1120 Gerard Tenc, považovaný za zakladatele řádu. Špitální bratři sv. Jana Křtitele Jeruzalémského, tak zní původní oficiální název. Po roce 1309 se rytíři usadili na Rhodu, tehdy vzniklo pojmenování řád rytířů z Rhodů.
První komenda řádu maltézských rytířů v Čechách a na Moravě byla zřízena ve 12. století při kostele Panny Marie pod řetězem v Praze na Malé Straně, ta existuje nepřetržitě dodnes. Řádové bratry do Čech přivedl kníže Vladislav II. při návratu z druhé křížové výpravy. Maltézští rytíři vlastnili v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pozemky, statky, vesnice a města. Jejich nejvýznamnějším sídlem byla Praha, ovšem po vyplenění kostela Panny Marie pod řetězem v roce 1420 husity si johanité vybrali nakrátko jako svoji hlavní základnu hrad Strakonice.
V roce 1626 získal představený českých johanitů titul velkopřevora. V roce 1696 se definitivně sídlo velkopřevorů přemístilo do barokně přebudovaného paláce v sousedství kostela Panny Marie pod řetězem, ten dnes známe jako Velkopřevorský palác. Díky rozhodnutí Františka Josefa I. velkopřevoři užívali i knížecí titul.
Na fotografii je barevně sladěná dáma z osazenstva komendy vyfocená během covidu.
S maltézskými rytíři je spojen také hrad Strakonice, zde johanité působili téměř 700 let. Dnes na hradě sídlí Muzeum středního Pootaví mimo jiné s expozicí věnovanou maltézským rytířům, ta je jedinečná nejen u nás, ale v celém světě. Nabízí pohled do historie řádu, jeho působení, i současného poslání. Mezi nejhodnotnějšími exponáty je hlaveň děla ulitá v 16. století v Benátkách, ta pochází z potopené johanitské lodi u ostrova Rhodos, a dále kopie několika vzácných řádových dokumentů.
Na fotografii je vstup do kostela z opevněného dvora. Kostel Panny Marie pod řetězem patří mezi nejstarší a také mezi nejpozoruhodnější sakrální památky naší vlasti.
Během 2. světové války a v následující éře komunismu byla činnost johanitů ochromena, jejich majetek zkonfiskován, a teprve až po sametové revoluci v roce 1989, kdy zde působilo toliko 5 posledních členů, mohli obnovit svoji činnost. Mezi velkopřevory řádu maltézských rytířů se řadili třeba i Karel Schwarzenberg, Jiří Lobkowicz, Jiří Sterngerg, mezi významné řádové členy patřil i pražský arcibiskup Dominik Duka.
Johanité mají kromě Prahy svá sídla i v Dobříši, v Jablonci, v Jihlavě, v Prostějově, v Olomouci, v Uherském hradišti, ve Velešíně.
Zdroje:
http://cvp.maltezskyrad.cz/
https://maltezskapomoc.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=malt%C3%A9zsk%C3%A1%20pomoc%20Olomouc&utm_campaign=firmy.cz-710126
