Článek
Kampa je ostrov na Vltavě na Malé Straně, od ní je oddělen vltavským ramenem Čertovka, nejstarší zmínka o Kampě je v zakládací listině kostela johanitů/Maltézských rytířů z roku 1169. Podle žebříčku cestovatelského portálu VirtualTourist je Kampa po pařížském ostrově sv. Ludvíka „druhý nejhezčí městský ostrov světa“.
Tři Babies, tatínek se na chvíli stal čtvrtým Babies.
Okolo Musea Kampa je instalováno několik skulptur patřících vesměs tomuto muzeu, Babies, bronzové plastiky Davida Černého, která jsou obdobou postaviček na žižkovském vysílači.
Titáni, tři dřevěné kmeny na břehu řeky z roku 2002, autorkou je Američanka Emilie Benes Brzezinski, na Kampě stojí i čtyři pilíře Karlova mostu s osmi barokními sochami a sousošími včetně Braunova Snu svaté Luitgardy, devátou sochou je Bruncvík na zhlaví jednoho z pilířů mostu.
Přímo na vltavském břehu se nacházejí Sovovy mlýny, nazývané podle majitele v 15. století, později koupila mlýny rodina Františka Odkolka, ten vybavil budovu parním mlýnem. Od roku 2001 zde sídlí Museum (moderního umění) Kampa.
Poblíž Sovových mlýnů stojí nízký dům, původně patřil převozníkovi přes Vltavu.
Název Kampa existuje od konce 18. století, původ názvu je odvozen z latinského campus (pole), protože do 16. století zůstával kvůli povodním ostrov nezastavěný. Občan Jan Herain měl na Kampě v 17. století dům se známou zahradou, v ní se začaly v Praze pěstoval tulipány a karafiáty. V roce 1844 byl ostrov zpřístupněn přímo z Karlova mostu schodištěm
Mezi Lichtenštejnským palácem a Sovovými mlýny je překrásná vyhlídka na Národní divadlo v popředí s rozvodněnou Vltavou, armáda žlutých tučňáků je zpestřením místního panoramatu, obří dřevěná židle snad letos odolá velké vodě.
Před Werichovou vilou jsme potkali průvod koledníků.
Naproti stojí domek, který hrabě Nostic daroval národnímu buditeli Josefu Dobrovskému, před domkem stojí na podstavci busta Dobrovského z roku 1891. Tento dům je dnes nazýván Werichova vila; bydlel v něm totiž od roku 1948 až do své smrti 31. října 1980 herec Jan Werich.
Lichtenštejnský palác na Kampě (další tohoto jména stojí na Malostranském náměstí) byl postaven v roce 1698 podle Giovanniho Battisty Alliprandiho, dnes je využíván k ubytování významných státních návštěv a k různým kulturním akcím.
Roku 1864 koupili neudržovaný palác František a Marie Odkolkovi, majitelé pekárny a sousedního Sovova mlýna, proběhla celková rekonstrukce. V letech 1940–1945 v paláci sídlilo krajské vedení NSDAP, tehdy bylo zbouráno oplocení zahrady a na jejím místě vzniklo cvičiště Hitlerjugend.
V roce 1991 po delší rekonstrukci byly interiéry upraveny pro potřeby Úřadu vlády jako luxusní apartmány pro významné státní návštěvy, např. zde byli ubytováni španělský král Juan Carlos s chotí Sofií (1995), britská královna Alžběta II. s manželem princem Filipem (1996), jejich syn Charles, kníže z Walesu (2010), norský král Harald V. s manželkou královnou Sonjou (1997), nebo japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko (2002). Poslední rekonstrukce palíce proběhla po ničivých povodních v roce 2002.
Čertovka je strouha/kanál oddělující Kampu od zbytku Malé Strany, postavený johanity pro regulaci průtoku vody k mlýnům. Dodnes se zachovalo dřevěné kolo u Velkopřevorského mlýna, je vidět z Karlova mostu. Tomuto území se přezdívá také Pražské Benátky, budovy okolo Čertovky se zvedají přímo z vody.
Červená energická průvodkyně nás žene skrz úzkou uličku Jiřího Červeného, majitele kabaretu Červená sedma, který žil v domě vpravo. Jeho dcerou byla loni zesnulá herečka a operní pěvkyně Soňa Červená.
Po můstlu přes Čertovku míříme na Velkopřevorské náměstí, v paláci vlevo žil herec Juraj Kukura, nový majitel právě palác rekonstruuje.
Mlýnské kolo Velkopřevorského mlýna se nachází těsně u můstku přes Čertovku, který vede na Velkopřevorské náměstí.
Sestry přijely na Kampu z Polska, aby napsaly na zeď svůj vzkaz světu: Miluji život.
Maminka podporuje jejich angažovanost. Možná o zdi slyšely od slavné polské režisérky Agnieszky Hollandové, která v Praze v roce 1968 studovala FAMU a angažovala se tak, že na čas skončila ve vězení.
Lennonova zeď je vnější strana zahrady paláce maltézského velkopřevorství na Velkopřevorského náměstí na Malé Straně, na zdi s odkazem na zpěváka Johna Lennona se od 80. let 20. století objevují nápisy a malby.
Na konci srpna 1968 bylo nápisů na pražských zdech tolik, že natěračům trvalo několik let, než písmo přestalo pod novými fasádami prosvítat. Od sedmdesátých let byla nazývána „Zeď nářků“. Objevovaly se na ní křídou psané básně – většinou milostné, občas byly zamalovány bílou barvou, ale brzy se objevily další. V dubnu 1981 byla zeď poprvé přetřena, a to zelenou barvou, zřejmě kvůli chystanému XVI. sjezdu KSČ, poté se zde objevila řada hesel s politickým podtextem, například „Palach by plakal.“
Vilu vlevo nad Čertovkou si upravil Jiří Trnka, dnes v ní žije jeho dcera.
Kampu si jako místo svého bydliště vybrali například výtvarník Jiří Trnka, hudební skladatel Bohuslav Martinů, jazykovědec a spisovatel Josef Dobrovský, básník Vladimír Holan, malíř a ilustrátor Adolf Kašpar či kunsthistorik Zdeněk Wirth nebo herec Jan Werich.
Další zachované mlýnské kolo na Čertovce je zarostlé větvemi, a tak se podařilo vyfotit jen jeho část.
My jsme si cestou na oběd po zajímavé procházce sdělovali dojmy, skupinka turistů brouzdala po internetu, beze slov.
Na Kampě a zejména na Čertovce a v jejím okolí se točila řada filmů, mj. Chobotnice z II. patra, Amadeus, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Policejní hodina či Mission Impossible.
