Článek
V obci Senice na Hané mezi Litovlí, Olomoucí, Uničovem a Prostějovem žije přibližně 1 800 obyvatel. Leží na říčce Blatě. Jedná se o typickou hanáckou vesnici ležící v nejúrodnější části Moravy s bohatou historií doloženou několika významnými památkami. Senice na Hané je železničním uzlem lokálních tratí do Olomouce, Litovle (a dále na koridor v Července) a Prostějova.
Nevzhlednou budovu nádraží v Senici na Hané nechala Správa železnic kompletně zrekonstruovat za 16 milionů korun. Během právě dokončené rekonstrukce dostala budova novou fasádu, střechu a moderní interiér, také získala bezbariérový přístup a přibyly stojany na kola.
Senice na Hané je železniční uzel lokálních tratí do Olomouce, Litovle ( a dále do stanice Červenka na koridoru) a Prostějova.
V kraji okolo Olomouce se pěstuje kvalitní chmel, jedna z chmelnic leží také nedaleko nádraží v Senici na Hané. Nově se místní hospodáři snaží oživit pěstování vinné révy a výrobu kvalitního vína.
Slavnými a důležitými zdejšími rodáky jsou Jan Věnceslav Pavelka (1856–1931), spoluzakladatel místní družstevní rolnické mlékárny, pracovník Zemědělské rady v Brně, potravinářský a mlékařský odborník. Leopold Kašpar (1857–1941), podnikatel, zakladatel továrny na mlynářské a sladovnické stroje.
MUDr. František Koutný (1889–1935) lékař, působil v Litovli a v Olomouci. Od roku 1926 byl majitelem olomoucké Vily Primavesi, zde vybudoval soukromé sanatorium.
Vojtěch Sapara (1923–2004), chemik a fotograf, byl český chemik, autor mnoha patentů z oblasti syntetických léčiv. Působil také jako fotograf a pedagog a patřil mezi zakládající členy skupiny DOFO.
Na fotografii je výstavná, nedávno zrekonstruovaná vila hned vedle firmy PANAV u nádraží. Zřejmě se původně jedná o vilu zakladatele továrny Leopolda Kašpara.
Na přelomu 19. a 20. století zde Leopold Kašpar vybudoval z původní malé dílny s ručním soustruhem strojírenský komplex vyrábějící mlynářské a sladovnické stroje. Od roku 1912 k továrně přibyla slévárna, vodárna a kotelna se strojovnou.
Zdejší strojírny přešly po roce 1948 pod Karosu, později pod BSS Brandýs nad Labem, tehdy zde začala výroba přívěsů a návěsů. V Senici tehdy také vzniklo Kovodružstvo vyrábějící radiátory.
BSS se po roce 1989 přetransformovala na akciovou společnost Panav, výroba zde pokračuje a navazuje na dřívější sortiment nákladní automobilové techniky.
Zdejší zemědělsky orientované hospodářství se v roce 1895 rozrostlo o družstevní mlékárnu, na fotografii zřejmě budova vlevo. Ve stejné době byla v Senici založená Rolnická záložna na podporu zemědělců, samozřejmě sloužila také okolním vsím.
Kolektivizace dala v Senici vzniknout nejrozsáhlejšímu zemědělskému družstvu v Československu, pod hlavičkou JZD Mírová cesta Senice na Hané byla řízená většina zemědělské činnosti Olomoucka.
Místní JZD bylo založeno již na podzim 1950, později v roce 1952 do družstva vstoupili téměř všichni. Začal se zde pěstovat chmel, družstvo si také postavilo sušičku chmele, sklady a další, v roce 1962 přebudovalo mlékárnu na administrativní budovu s kuchyní a jídelnou.
První písemná zmínka o obci v zakládací listině kláštera Hradisko u Olomouce pochází již z roku 1078 (tato zakládací listina, dochovaná pouze v opisech z 18. století, je považována za nejstarší známou listinu v českých zemích). Senice na Hané je tedy z nejstarších obcí na Moravě. Již ve 14. století zde stála fara, obec se tak stala přirozeným centrem okolních vesnic. Mezi nejznámější majitele obce ve středověku patřili páni z Kunštátu a na sklonku epochy i krátce Vilém z Pernštejna.
Tato fotografie je dokladem hesla Ani zrno (zde centimetr půdy) nazmar.
Zemědělské družstvo v Senici uvádí: Mlékárna ZD Senice na Hané zpracovává čerstvě nadojené kravské mléko výhradně z produkce našeho ZD. Všechny mléčné výrobky jsou certifikovány značkou „Haná – REGIONÁLNÍ PRODUKT“.
Na fotografii je pohled na část místního hřbitova s vedlejší zajímavě řešenou, zřejmě dílnou.
Ve vesnici mají děti k dispozici krásnou budovu školky s přilehlými sportovišti, část je přístupná také pro veřejnost v parku.
Vlevo na fotografii se nachází hasičská zbrojnice, její rekonstrukce byla dokončená v roce 2014, včetně nové garáže pro hasičský vůz Jiřinku a zázemí pro hasiče se šatnami a sprchami.
Obec vyšla hasičům vstříc, poskytla jim peníze na materiál s tím, že členové sboru veškeré práce provedou vlastními silami. Během dvou let hasiči na stavbě odpracovali přes pět tisíc hodin, také získali další finance.
Vydělali si jako nejaktivnější místní organizace přes čtyři sta tisíc korun - na kulturních akcích, zábavách, ale i sběrem kovového odpadu. Půl milionu korun získal sbor jako dotaci z evropských fondů.
Senický hasičský spolek byl založený v roce 1892. První zbrojnice byla postavená v roce 1932, současná, již zásadně přestavěná zbrojnice, v roce 1964.
Obec byla vždy považovaná za výhradně českou a díky blízkému olomouckému biskupství za výhradně katolickou.
Socha svatého Jiljí stojí před prvním stupněm Základní školy.
Předpokládá se, že už na místní faře se faráři pokoušeli položit základy vzdělání, první zmínka o senické škole je až z roku 1680, další budova staré školy byla postavená až v roce 1878. Dnes se žáci učí ve dvou budovách.
V rámci oslav 50. výročí postavení nové školní budovy v roce 1928 se uskutečnilo rovněž první setkání senických rodáků. Již tehdy nedostačující prostory školy vedly ke stavbě nové školy až za okupace.
V Senici na náměstí začíná zajímavá Naučná stezka Elišky z Kunštátu, má 9 zastavení, měří asi 11 km. Na zastaveních jsou informace o historických, přírodních či technických zajímavostech v okolí Senice na Hané, Cakova a dále i Seničky a Nových Dvorů. Procházkou z Cakova lze dojít ke Svaté Vodě, tam na okraji osady - u pramene jednoho z přítoků Blaty - stojí drobná kaplička. Podle pověsti má zde voda zázračnou moc.
Senice byla vždy výhradně česká obec, a jednoznačně katolická, úrodná Haná určila plně její zemědělský ráz, říkávalo se, že zde vzejde na jaře i pometlo, které někdo zarazil do země. Senice v typické hanácké zemědělské rovině navíc měla dobré silniční a později železniční spojení, před první světovou válkou byla elektrifikovaná. V roce 1900 zde byla zřízená pošta.
Socha piety na sloupu je umístěná za kostelem sv. Maří Magdalény.
Od roku 1705 stojí dominanta obce – barokní chrám svaté Maří Magdaleny. Původní senický kostel roku 1654 vyhořel, zůstala jen kostelní věž, zachránit se tehdy podařilo tři oltáře, pět zvonů, obrazy i potřebné bohoslužebné náčiní. Věž kostela stojí nepatrně mimo osu chrámové lodi, 50 let po požáru, v roce 1704, byla tato věž barokně přestavěná a doplněná o chrámovou loď.
Před kostelem stojí socha Kristus na kříži, nachází se zde též socha svatého Jana Nepomuckého.
Vstup do budovy zrekonstruované fary.
V roce 1772 byla postavená tato tehdy nová fara. Roku 1714 byla na faře založená nejstarší dochovaná matrika obce.
V současnosti probíhají práce na dokončení oprav samotné fary. Její hospodářské zázemí ještě na opravu čeká. Zde budova bývalého hospodařského zázemí.
Právě probíhá oprava vstupní brány do areálu fary.
Senická farnost je z nejstarších na Moravě, kostel s farou byl postavený před rokem 1333, existuje o tom písemná zpráva. Po vybudování nového kostela s původní zachovanou věží v roce 1704, byl v roce 1794 umístěn na hlavní oltář obraz sv. Maří Magdaleny, dílo olomouckého malíře Josefa Pilze.
Památník obětem první světové války ze Senice na Hané, na zadní straně je umístěná deska se jmény nezvěstných.
Na náměstí Míru, s dominantami obce kostelem a farou v pozadí, stojí památník obětem první světové války ze Senice.
Socha Ecce Homo z roku 1827 před nákupním střediskem.
Ecce homo je motiv výtvarného umění znázorňující zejména zbičovaného a trny korunovaného Ježíše Krista. Tato znázornění jsou zpravidla na obrazech nebo v podobě soch. Latinská slova Ecce homo znamenají Ejhle (Hleďte, Tu je..) člověk a podle Janova evangelia je pronesl Pilát Pontský k davu, kterému zmučeného Ježíše nechal ukázat.
Domy fotím jen výjimečně, jen pokud mají nějakou historickou či jinou hodnotu či v nich žila nebo žije významná či zajímavá osobnost. Tato zídka poskládaná z nijak navzájem nespojených kamenů mě zaujala, a tak jsem ji prostě vyfotila, spolu s poněkud dramatickými mraky se ta fotka docela povedla, že jo.
Cestou kolem pošty a kina (dnes již vesnická vzácnost nejen na Hané) a dále lze dojít do místní části Hliníky. U sochy sv. Tomáše se krčí vzácný a starodávný smírčí kříž vysoký sice jen 75 cm, ale velmi pěkný. Kříž z pískovce s rameny a hlavou do kulata je na čelní straně zdobený reliéfem vražedné zbraně. Dnes už nelze poznat, zda se jedná o kopí, meč nebo dokonce nůž. Jako většina hanáckých smírčích křížů byl i tento zřejmě vztyčen mezi 15. až 17. stoletím.
Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Středověké právo umožňovalo trestat provinilce systémem tzv. smírčího práva, ten musel odčinit svůj zločin. Kromě vyrovnání s postiženou rodinou to mohlo být i vztyčení kamenného kříže na místě zločinu.
V roce 1997 muzeum v Aši sestavilo katalog smírčích křížů u nás, ten vychází z podkladů od roku 1884. Katalog je neustále doplňován o nové nálezy, v roce 2003 bylo zatím evidováno 3893 kamenných křížů na území celé České republiky. Víte, že dle Wikipedie se nachází na území dnešního Maďarska pouze jediný smírčí kříž?
Na fotografii se nachází sloupová boží muka s reliéfem svatého Isidora z roku 1833 umístěná po pravé straně silnice do Vojnic – u železniční stanice Senice na Hané zastávka.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ecce_homo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C3%ADr%C4%8D%C3%AD_k%C5%99%C3%AD%C5%BE
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_%C4%8Cervenka_%E2%80%93_Senice_na_Han%C3%A9
https://www.sdhsenicenahane.cz/clanky/rekonstrukce/
https://www.turistika.cz/mista/senice-na-hane-smirci-kriz/detail
https://www.farnost-senice.cz/farni-kostel/
https://verejnezakazky.ado.cz/contract_display_8.html
https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/hanacke-vino-za-olomouci-rozsiruji-vinohrad-sazi-pres-tri-tisice-hlav-20180427.html
