Článek
Už jste slyšeli o Art Palace Prague? Já také ne. Poprvé se mi objevila informace na Facebooku. Japonský majitel zřejmě přes jeho strategickou a neměnnou polohu v centru Prahy nenechává nic náhodě a rozjíždí rozsáhlou reklamní kampaň na sociálních sítích a v médiích.
A tak si v rámci cesty do našeho hlavního města naplánuji návštěvu budovy, jejíž fotografie na mě tak zapůsobily. Taková krása se totiž jen tak nevidí. Naši předkové měli naštěstí smysl pro krásu, ale i funkčnost, což se ani u této stavby nevylučuje.
Po otevření vstupních dveří se přede mnou objeví tento nádherný vstupní prostor. V předsálí se ještě zdržím, otáčím hlavu na všechny strany.
Nade mnou se nachází tento nádherný barevný strop. Vpravo a vlevo jsou na stěnách symbolické malby od maxe Švabinského.
Obě malby u vstupu do budovy bývalé Živnostenské banky na adrese Na Příkopě 20 vytvořil Max Švabinský jako součást výzdoby vestibulu. Malba na levé straně vstupního prostoru má název Sv. Václav žehná práci a pokroku – jedná se o postavu světce, ta symbolicky žehná lidem a práci.
Na pravé straně vestibulu je malba zobrazující Alegorii práce a blahobytu – někdy se uvádí také jako alegorie Práce a prosperující společnosti.
V roce 2024 zakoupila tento úchvatný palác bývalé Živnobanky soukromá společnost Art Palace Prague s.r.o. a proměnila jej ve výstavní a prodejní galerii současných, převážně evropských umělců.
V Art Palace Prague právě probíhá výstava obrazů Manuela Martineze s názvem Retrospektiva - Od kořenů k horizontům, ta představuje dílo významného španělského malíře žijícího ve Francii, jenž stále aktivně tvoří.
Jeho obrazy kombinující vliv kubismu s jeho osobitým stylem jsou plné energie a emocí s charakteristickými pestrými a sytými barvami se symbolikou španělské kultury a mytologie. Obrazy Manuela Martineze doplňují sochy jeho manželky Michèle Duchêne, ta z novinové hmoty vytváří figury připomínajícíc kamenné sochy, často je doplńuje barevnými kousky papíru, ty používá jako malíř paletu.
V Art Palace Prague se vybrané sochy představují v dialogu s dílem jejího manžela. Jejich dva světy tak propojují jejich dva světy.
Manuel Martinez se narodil v roce 1956 v andaluzské vesnici na jihu Španělska. V šedesátých letech odešel do Francie a už jako osmnáctiletý poprvé představil svá díla v Pamiers, kde mu byla udělena Cena města.
Výtvarné umění studoval na École Des Beaux Arts v Toulouse. V přístavu Collioure si vydělával jako pouliční portrétista, zde si ho všimli místní umělci, mezi nimi pak profesionálně i osobnostně rostl a prohluboval si nejen svou praktickou zručnost malíře, ale i vědomosti z dějin umění. Několik let pracoval jako ilustrátor a grafický návrhář. Od roku 1999 spolupracoval s francouzskou Galerií současného umění v Biarritzu.
Bývalá Živnostenská banka je historická budova v Praze v ulici Na Příkopě 20. Tato impozantní stavba ve stylu neorenesance je architektonickým skvostem a svědkem bohaté historie českého bankovnictví a kultury. Její výzdoba, na níž se podíleli významní čeští umělci, přitahuje návštěvníky z celého světa a odráží uměleckou zručnost doby. Již v roce 1621 byl na nároží ulic Na Příkopě a Nekázanka postaven předešlý palác. Ten se stal v roce 1845 sídlem Vlasteneckého muzea.
V roce 1868 byla na tomto místě založena Živnostenská banka pro Čechy a Moravu. Byla to první banka v Rakousku-Uhersku financovaná jen českým kapitálem s cílem podporovat rozvoj nových českých firem, starala se také o vklady malých střadatelů – živnostníků a majitelů malých českých společností.
V roce 1890 se transformovala na Zemskou banku království Českého, po roce 1920 s názvem Zemská banka v Praze. Banka nadále pokračovala v tradici inovací a podpory rozvoje. Její velkolepé interiéry se staly centrem setkání a obchodních transakcí, znamenitá umělecká díla zdobila i prostory s každodenním bankovním provozem.
V roce 1938 nabídl židovský bankovní dům Petschek na základě obav z dalšího vývoje v evropské politice Živnostenské bance ke koupi svůj severočeský uhelný majetek. Banka jej následně odkoupila.
V roce 1942 byl dosazen do banky emeritní generální ředitel K. Hartmann, funkcionář NSDAP. Banka byla vystavena nátlaku okupačních úřadů, protože neukládala své přebytky do říšských hodnot. Mohla tedy po osvobození z volných miliardových prostředků financovat provoz a revitalizaci našeho Němci vyčerpaného průmyslu.
Architektem nárožní budovy bývalé Živnobanky Na Příkopě čp. 20 z let 1894–96 vlevo s přístavbou z let 1909–11 vpravo - obě budovy jsou spojeny krytými mostky přes úzkou Nekázanku – je český architekt Osvald Polívka. Ten se narodil v roce 1859 v Enns u Lince a zemřel v roce 1931 v Praze, je pohřben na Olšanských hřbitovech. Koncem 90. let 19. století se přiklonil k secesi, později směřoval k neoklasicismu a moderně. Dodnes můžete spatřit v Praze jeho nejznámější stavby:
-Městská spořitelna pražská v neorenesančním slohu (s Antonínem Wiehlem) v Rytířské
-Palác Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské (1895–98), zde několik let pracoval Franz Kafka
-Palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstském náměstí (1898–1900).
-Obecní dům (1904–1912, spolu s Antonínem Balšánkem). Osvald Polívka je autorem všech interiérů mimo foyer a Smetanovy síně).
-Palác Topičova nakladatelství s Topičovým salonem (1906–1908) na Národní třídě
-Nová budova obchodního paláce U Nováků ve Vodičkově ulici. V roce 1903 zvítězil Polívka nad Janem Kotěrou. K původní budově přistavěl v letech 1927–29 druhý palác, v tom právě před 100 lety začalo působit Osvobozené divadlo.
-Nová radnice Starého Města pražského (1908–12) na Mariánském náměstí
-Palác České banky, později Palác Ligna s kinem Světozor v pasáži na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy, 1913–16
Stavěl také činžovní domy - v Haštalské pro Vácslava Havla - v celém Československu. Navrhoval vily, budovy Ringhofferovy továrny na Smíchově včetně vily majitele, Živnostenskou banku v Prostějově, též palác Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové (1911–1912), kde dnes sídlí Galerie moderního umění, zde opět porazil Kotěru.
Mezi oběma budovami bývalé Živnostenské banky stojí taktéž významný pražský palác Slovanský dům s rozsáhlou zahradou ve vnitřním traktu. Ta určitě také stojí za prohlídku a posezení v některé z tamních kaváren či restaurací.
V paláci je prodejna České mincovny, která vám například vyrobí na přání minci ke svatbě, narození dítěte či k jiné významné příležitosti.
Mezi ulicí Na Příkopě a Senovážným náměstím vede průchozí pasáž, ta byla v roce 2016 upravena a dostala i nový název Pasáž českého designu.
Ve 20. letech plánovalo vedení Živnostenské banky vybudování dalšího rozsáhlého bankovního paláce lépe vyhovujícího potřebám moderního peněžního ústavu. Tehdy zvítězil v anonymní soutěži projekt Josefa Gočára, ale budova byla postavena podle přijatelnějšího a levnějšího návrhu Františka Roitha. Práce trvaly od roku 1935 do roku 1942.
Před vchodem se právě scházejí studenti k prohlídce České národní banky včetně expozice ve všemi obdivovaném trezoru.
Budova dnešní České národní banky v Praze byla postavena v letech 1935–1942 ve funkcionalistickém stylu podle projektu Františka Roitha, původně také pro Živnostenskou banku.
Nad střed průčelí byla z původního paláce přenesena socha Génia (Světlonoše) se lvem. V letech 1997-2000 proběhla rekonstrukce celé budovy.Od roku 1950 byla budova sídlem ústředí Státní banky československé, od roku 1993 České národní banky.
Zdroje:
Propagační materiály Art Palace Prague
https://artpalaceprague.com/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivnostensk%C3%A1_banka
