Článek
Dozvídám se o zdejším působení fanatického italského kněze Jana Kapistrána, tento charismatický muž byl vyslán do pohusitských zemí se záměrem obrátit zdejší věřící na správnou víru. Navíc nenáviděl Židy a již předtím vyzýval ve svých veřejných venkovních kázáních k pogromům, což se mu úspěšně dařilo.
Sbor Cesta panujících se troubením snaží smazat důsledky strašného působení Jana Kapistrána, který měl nejen v Olomouci na svědomí dokonce smrt Židů. Během jeho působení byli v roce 1451 a později vypovězeni Židé z královských měst, tedy i z Olomouce.
Přítomnost Židů v Olomouci je poprvé doložena již okolo roku 1140, tím se město řadí mezi několik míst s nejstarším doloženým středověkým židovským osídlením na Moravě. Židé v královském městě Olomouc žili s podporou krále až do poloviny 15. století. Důsledkem husitských válek došlo k oslabení panovníka, ten potřeboval podporu královských měst v boji proti husitům. Olomouc si za loajalitu králi Ladislavu Pohrobkovi roku 1454 vymohla privilegium de non tolerandis Judaeis, tj. o netrpění židů. Sám král v listině pro Olomouc svou slabost přiznává: Učinili jsme (to) … ku větší přízni, že jsme jim (měšťanům) všechny židovské domy, jejich synagogu a hřbitov přenechali… Taková starší nacistická arizace. Ziskem židovského majetku si olomoučtí měšťané dosti pomohli, ovšem velký podíl na vyhnání Židů také z Brna měl vášnivý kazatel Jan Kapistrán.
Židé jsou především národ pocházející z oblasti Blízkého Východu, současně vyznávající židovské náboženství - judaismus. Zapomínáme, že prvními křesťany byli Židé žijící na přelomu letopočtu zejména v Judee a Samaří. Křesťanství přijali zejména chudí Židé, ti neměli dostatečné podmínky k dodržování 613 přikázání, jejich součástí je i 10 křesťanských přikázání.
Po vyhnání se olomoučtí židé většinou usadili v okolních vrchnostenských městech Prostějově, Tovačově, Přerově, Lipníku a Úsově. V Olomouci se znovu mohli usazovat až roku 1848, do města předtím mohli vstupovat jen za vysoký poplatek. Usazování židů na olomouckém předměstí a košer jídelna pro židovské obchodníky přicházející do Olomouce se objevují až na konci 18. století.
Po vyhnání z královských měst po roce 1541, zde z Olomouce, se mnozí Židé usadili v nedalekém Prostějově, tato židovská menšina byla po Mikulově druhou největší na Moravě. Ve městě se usadili na pozemku kláštera a postupně přispěli k celkovému rozkvětu města a okolí. Kvůli významné a velké židovské menšině se Prostějovu přezdívalo Hanácký Jeruzalém. Na konci 18. století tvořili Židé cca 30% obyvatel města. Prostějovští Židé měli velký význam pro moravský textilní průmysl, začali zde vyrábět kašmír a zavedli jako první výrobu konfekce, později pásovou.
Teprve po revoluci a zrušení poddanství v roce 1848 získali Židé částečně občanská práva a možnost se volně stěhovat. Počet Židů v Olomouci rostl, roku 1867 založili hřbitov. Vznikla zde židovská náboženská obec s prvním rabínem Bertholdem Oppenheimem (1892–1939), byla postavena honosná synagoga v maurském slohu v roce 1897.
Ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století se mnozí Židé zasloužili o hospodářský a kulturní rozvoj Olomouce, podnikali ve sladovnictví, lihovarnictví, vyráběli čokoládu, provozovali tiskárny, hotely a banky.
Mezi významné židovské osobnosti se vztahem k Olomouci patří:
Paul Engelmann (1891 Olomouc – 1965 Tel Aviv, Israel) byl architekt a spisovatel, patřil k okruhu Adolfa Loose), roku 1934 přesídlil z Vídně do Palestiny, realizoval řadu architektonických projektů, psal literárně filozofické eseje.
Sigmund Freud (1856 Příbor – 1939 Londýn), světově proslulý zakladatel psychoanalýzy, v roce 1886 působil v Olomouci jako vojenský lékař.
Theodor Kohn (1845 Březnice u Zlína – 1915 Ehrenhausen, Rakousko) byl v letech 1892-1904 olomouckým arcibiskupem, jeho děd z Břeclavi se v důsledku familiantského zákona nechal pokřtít.
Heinrich Kulka (1900 Litovel – 1971 Auckland, Nový Zéland) byl významný architekt.
Gustav Mahler (1860 Kaliště u Humpo1ce – 1911 Vídeň) byl světoznámý dirigent a hudební skladatel, v sezóně 1882-3 působil v Olomouci jako dirigent německé opery.
Jiří Pelikán (1923 Olomouc – 1999 Řím), ředitel Čs. televize a politik spjatý s lety 1968-9, v emigraci vydávall revui Listy.
Před válkou v roce 1930 v Olomouci žilo 2.198 Židů z 66.440 obyvatel. Holokaust jich přežilo asi 200, dnes zde žije asi 80 osob hlásících se k židovské pospolitosti.
Cesta panujícího je svérázné charismatické společenství s akčním mužem v čele, působí v Olomouci. Založil je právě ten akční Čechoaustralan John Podmolik. Český religionista Zdeněk Vojtíšek řadí toto společenství k hnutí Víry.
Jana Podmolika znám již roky, podle jeho vyprávění emigroval do Austrálie, kde se stal křesťanem a rovněž pocítil potřebu, jak říká: přinést českému národu doslovný překlad Bible. K tomu využil několik anglických překladů, některé z nich ovšem nejsou v biblistice přijímány bez výhrad. Vytvořil tak překlad nazvaný Nový kovenant, kde někdy užívá svérázné anglicismy či svébytné výrazy ne běžné v křesťanství (utrhnutí = vytržení, festivaly = svátky, slavnosti, sermon = kázání aj.).
Když se Jan Podmolik po sametové revoluci vrátil do Československa, založil v Olomouci sbor Cesta panujícího a stal se jeho pastorem. Společenství vykazuje mileniální rysy, což lze usoudit například ze série kázání Žijeme ve dnech před utrhnutím.
Pokud nějaké náboženské hnutí vykazuje mileniální rysy, znamená to jeho:
-silný důraz na konec světa a příchod nové éry
-očekávání zásahu shůry, který všechno radikálně změní
-někdy i sklon k černobílému vidění světa (my – oni, zachránění – zahynulí)
Fanatický kněz, později svatý Jan Kapistrán, se narodil v roce 1386 v Capistrano v Itálii, zemřel roku 1456 v Iloku u Vukovaru. Byl to římskokatolický kněz, misionář a generální vikář řádu menších bratří. Neměl dobrý vztah k židům a jeho činnost zřejmě vedla k pogromu ve Vratislavi roku 1453. Po své kanonizaci se přesto stal patronem právníků a sjednocené Evropy.
Jan (Giovanni) Kapistrán se narodil v tehdejším Neapolském království, pocházel ze šlechtické rodiny, jeho otec však byl zavražděn, když bylo Janovi pět let. Nadaný chlapec vystudoval práva na univerzitě v Perugii, poté působil v Neapoli jako jeden ze soudců královského soudního dvora. Zde se stal oblíbencem ctižádostivého a krutého krále Ladislava I. Neapolského, ten Jana roku 1412 jmenoval podestou města Perugie.
Jan Kapistrán se později stal františkánským mnichem a kazatelem, v 15. století působil v Itálii. Když se uvádí, že byl podestou města Perugie, znamená to, že zastával funkci podesty, což byla v italských městských státech pozice podobná starostovi nebo guvernérovi. Podesta byl obvykle cizinec, který byl jmenován, aby vládl městu a udržoval pořádek, často s cílem zajistit stabilitu a nestrannost. V případě Jana Kapistrána to naznačuje, že byl dočasně pověřen vedením města Perugie, pravděpodobně v době politických nepokojů nebo konfliktů.
Roku 1414 král Ladislav zemřel a Perugia byla napadena vojsky Carla Malatesty. Roku 1415 se Jan oženil, avšak brzy po svatbě byl zajat Malatestovými vojáky a uvězněn, ve vězení se začal zajímat o teologii.
Roku 1416 byl Malatesta poražen a Jan se dostal na svobodu, poté opustil manželku, vzápětí vstoupil do řádu minoritů.
Kapistrán kladl důraz na požadavky chudoby, askeze a kazatelské činnosti, snažil se o reformu minoritského řádu v tomto duchu. Roku 1417 byl Kapistránův učitel nařčen inkvizicí z kacířství, Jan Kapistrán jej před soudem obhájil brilantním projevem, takže inkvizitor obvinění stáhl.
Kapistrán byl stoupencem neomezené papežské moci, směňování peněz označoval za lichvu, odsuzoval proto bankovnictví, které se tehdy v Itálii rozšířilo. Tvrdě vystupoval proti heretikům včetně husitů. Založil několik klášterů a špitálů.
Heretik neboli kacíř či bludař je zastánce takové víry, která se odlišuje od názorů oficiální církve. Jako heretik může být označen i ten, kdo vyjadřuje názor, který není na náboženství založen, na nějakou tzv. ortodoxní věc. Původ pojmenování je ve slově katar, jednalo se o stoupence náboženského hnutí středověké Francie. Ti byli vyhlazeni ve 13. století, když proti nim byly vypraveny křížové výpravy.
Vůči heretikům bylo běžně používáno násilí, byli vyhledáváni a pronásledováni inkvizitory, později byli exkomunikováni. Synonyma slova heretik zahrnují výrazy jako kacíř, rouhač, odpadlík nebo nonkonformista, zatímco jejich protikladem jsou pravověrní nebo ortodoxní věřící.
Mezi známé historické heretiky patří náš Jan Hus, ten kritizoval katolickou církev a byl upálen v roce 1415. Také Giordano Bruno, jenž hlásal nekonečnost vesmíru a existence jiných světů, za což byl církví upálen roku 1600. Martin Luther rozpoutal reformaci svými tezemi proti odpustkům, což vedlo k jeho exkomunikaci. Také Ital Galileo Galilei byl donucen odvolat své vědecké názory o heliocentrickém systému, které církev považovala za kacířské.
Roku 1450 byl Kapistrán vyslán z Itálie do německých a rakouských oblastí, jeho cílem bylo Polsko, Uhry a zejména České země. Jeho kázání byla jiná než dnes, byla to představení pod širým nebem připomínající happeningy nebo politický míting.
Kapistrán chtěl měl za úkol obrátit husitské Čechy na katolickou víru, později též kázal na Moravě. Jeho horlivost se obrátila vůči Židům, ti byli roku 1454 vyhnáni z královských měst na Moravě na téměř na tři staletí, tehdy se hlavním židovským městem Moravy stal Mikulov.
Kapistrán také kázal v Olomouci před velkým počtem posluchačů, v místě, kde kázal, byl později založen klášter františkánů. Jeho působení připomíná i jeho socha na barokním olomouckém sloupu Nejsvětější trojice, památky UNESCO (v současnosti se restauruje).
Kapistrán se opakovaně snažil proniknout do Čech, což mu však znemožnil tehdejší zemský správce Jiří z Poděbrad. Mistr, tedy rektor, pražské univerzity Žídek se roku 1453 dostal do teologického sporu s Kapistránem a kazatel jej nechal ve Vratislavi (tehdy součást českého království) uvěznit, ve vězení strávil asi tři roky. Za přehnané úsilí proti husitům byl Kapistrán oficiálně napomenut vratislavským biskupem Joštem II. z Rožmberka.
Roku 1456 se stal s uherským vojevůdcem Jánosem Hunyadym vůdčí osobností křížové výpravy proti Osmanské říši. Hunyadyho vojsko bylo Turky obleženo ve strategicky významném Bělehradě, Kapistránova kázání dodávala obleženým Uhrům během náročného dvouměsíčního obléhání odvahu a morálně je posilovala. 22. července se Hunyadymu a jeho vojsku podařilo nečekaným výpadem odrazit osmanské vojsko a dobýt sultánův tábor, což mělo za následek vytlačení Turků zpět do Srbska. Připomínkou vítězné bitvy, která oddálila dobytí Uher Turky o 70 let, je dodnes polední zvonění na katolických kostelích po celém světě. Tento zvyk totiž zavedl papež Kalixt III. právě na připomínku osvobození Bělehradu.
Mezi vyčerpanými vojáky však záhy vypukla epidemie moru, jíž podlehli jak Hunyady, tak i Kapistrán. Těžce nemocný kazatel požádal o převezení do nejbližšího františkánského kláštera ve městě Ilok, kde po několika dnech zemřel. Místo jeho posledního odpočinku není známo, patrně skončil v hromadném hrobě, jak bývalo ve středověku při epidemiích běžné.
Kapistrán byl nepochybně velmi zbožný, žil asketickým životem, zejména však vynikal jako sugestivní řečník. Jeho projevy dokázaly uchvátit a strhnout davy. Vyznačoval se cholerickou až svárlivou povahou. Kritizována je jeho nenávist vůči Židům, která vrcholila nabádáním k pogromům.
Zdroje:
https://www.ostrovolomouc.cz/mnich-jan-kapistran
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDid%C3%A9_v_Olomouci
