Článek
Řada významných staveb se nachází v památkově chráněném centru Moravské Ostravy, kdysi vedle nich kouřily komíny a šlehaly plameny koksoven a hutí. Tentokrát jsem fotila hlavně přímo v centru města.
Architektonicky kvalitní stavby příjemně sloužící především veřejnému životu byly postaveny povětšinou na přelomu 19. a 20. století, nalezneme je zejména na Smetanově náměstí s budovou Divadla Antonína Dvořáka a funkcionalistickým obchodním Domem knihy a na náměstí Dr. E. Beneše s palácem Elektra a bankovními paláci.
Pokud jsme bydleli v Ostravě, návštěvu výstav a akcí na Černé louce jsme jsme si nenechali ujít. Okolo protéká řeka Ostravice, v mém dětství jí protékala hustá a černá tekutina. Během výletu do Beskyd jsme se cáchali v horské řece Ostravici, nemohla jsem uvěřit, že je to ta stejná řeka jako v centru Ostravy.
Vzpomínám na úžas, kdy na jednom z veletrhů stálo na břehu řeky zařízení, které ji dokázalo přetvořit na skutečnou VODU, všichni jsme nemohli uvěřit tomu zázraku, taková byla a je Ostrava, plná zázraků. Dnes je řeka a její okolí upravené, trénují zde a závodí lodě, dokonce si v ní můžete zaplavat.
Černá louka je ostravské výstaviště v centru města u Smetanova náměstí o rozloze 6 ha, dominantou je pavilon A tvořený původní historickou budovou z roku 1960 a novou víceúčelovou halou s podzemními parkovacími prostory. Areál leží na levém břehu řeky Ostravice.
Na území dnešní Černé louky se od roku 1870 začala vyvážet struska z koksoven Centrálka (za přilehlým divadlem Antonína Dvořáka) a Karolina v areálu Dolních Vítkovic. Původně se halda navážela pomocí úzkokolejné dráhy, od roku 1911 musela být používána lanovka. Roku 1917 měla halda s několika vrcholy 25 metrů na výšku a zabírala plochu skoro 5 hektarů, bylo zde uloženo přes 700 tisíc m³ hlušiny.
Problém ostravských Alp, jak lidé haldu překřtili, se začal řešit po roce 1918. Vítkovické horní a hutní těžířstvo začalo zakoupení rybníky v Hrušově zasypávat hlušinou z haldy. Rybníky ovšem pojaly jen 15 % obsahu haldy.
K radikální změně došlo až v roce 1935, kdy Státní dráhy začaly v roce 1935 stavět nové trati, propustná haldovina jim sloužila jako materiál na náspy. Odklízení haldy probíhalo ručně, podle odborníků byla lidská práce levnější než použití parního bagru, zdejších 50 dělníků za den dokázalo naložit až čtyři tisíce tun, celá halda tedy zmizela v období od srpna 1935 do října 1936.
Uvolněné místo bylo upravené, využívalo se jako stanoviště pro cirkusy a lunaparky, později zde bylo vybudováno výstaviště.
Černá louka se díky své poloze stala oblíbeným místem relaxace pro rodiny s dětmi a sportovce, ti využívají workoutové kondiční nástroje, běžecké trasy vedoucí z areálu k řece Ostravici a přes lávku k Slezskoostravskému hradu. Pořádají se zde různé významné regionální akce.
Divadlo Antonína Dvořáka je jedna ze scén Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Novobarokní budovu navrhl architekt Alexander Graf. Jako u prvního divadla v Československu byly použity železobetonové nosníky a horizontální překlady.
Slavnostní otevření divadla proběhlo v roce 1907, až do roku 1919 se zde hrála výhradně německá představení, po vzniku republiky bylo divadlo stálou scénou Národního divadla moravskoslezského. Během druhé světové války se jmenovalo České divadlo moravskoostravské, ovšem brzy bylo nuceno budovu opustit a přestěhovat se do Národního domu (nyní Divadlo Jiřího Myrona). Po roce 1945 neslo název Zemské divadlo, od roku 1949 Divadlo Zdeňka Nejedlého a od roku 1990 Divadlo Antonína Dvořáka.
Jako dítě mě mamka vzala do tohoto divadla na operu Tannhäuser Richarda Wagnera, myslím, že jeho díla jsou vhodná spíše pro starší a více operně vzdělané publikum, než jsem byla tehdy já. Postupně jsem si přesto operu zamilovala.
Tuto budovu, dnes v dosti neutěšeném stavu, navrhli architekti Julius a Wunibald Deningerové, současný majitel ji chce vyjmout z památkové péče kvůli zbourání. Sousední objekt původní Ostravice vlevo rekonstruuje do původní podoby.
Kniha Ostravské dílo Wunibalda Deiningera představuje důležitou fázi v tvorbě jednoho z předních žáků vídeňského architekta Otto Wagnera na tamní architektonické speciálce Akademie výtvarných umění. První stavbu v Moravské Ostravě, na fotografii, dokončil W. Deininger (1879-1963) s otcem Juliem Deiningerem v roce 1905. Jednalo se o budovu Moravskoostravské obchodní a průmyslové banky tvořící v současnosti celek v bloku s dvěma mladšími objekty obchodního domu Ostravica-Textilia.
Na tuto stavbu W. Deininger navázal v letech 1911-1913 sérií projektů a realizací nájemních domů, a především novostavbou hotelu National (Palace, naproti) na místě staršího objektu. Hotel představoval jeho největší realizaci před 1. světovou válkou a zároveň jedno z nejvýraznějších děl vídeňské Wagnerovy školy na Moravě. Kniha v závěru rekapituluje další osudy jeho ostravských staveb a konstatuje, že právě nejvýznamnější stavby – výše uvedená banka a hotel (těmito stavbami se přihlásil k neobiedermeieru a geometrické secesi, přičemž dokázal využívat výdobytků moderní techniky) – představují v současnosti zánikem ohroženou součást architektonického a památkového fondu Ostravy.
Současný Dům knihy (od roku 2013) na Smetanově náměstí je šestipodlažní budova z roku 1928 projektovaná architektem Karlem Kotasem. Původně byla postavená jako součást sítě obchodních domů Brouk&Babka. Dům knihy společnosti Knihcentrum.cz je dnes největší ostravské a jedno z největších českých knihkupectví.
V roce 1928 se jednalo o nejmodernější obchod firmy Brouk&Babka, jednalo se o první funkcionalistickou stavbu ve městě. Během výstavby se objevily problémy se spodní vodou (budova stojí na místě bývalého mlýnského náhonu).
Během náletu Američanů 29. srpna 1944 zde nevybuchlá letecká puma zdemolovala dvě horní podlaží. Uvažovalo se včetně dalších významných budov v Ostravě o demolici, některé dostaly výjimku a slouží dodnes.
Po znárodnění v roce 1945 byl obchodní dům přejmenován na Ostravanku státního podniku Oděvy, následné rekonstrukce úplně potlačily původní vyznění stavby. Tento ostravský obchodní dům nepatřil mezi naše oblíbené, jeho interiér nebyl ničím zajímavý, také sortiment oděvů nás neoslovil, chodili jsme pobývat a nakupovat jinam.
Po roce 2001 koupila budovu firma Librex a vybudovala zde největší knižní obchod v České republice. Během rekonstrukce byla obnovená většina původních prvků projektu Karla Kotase, firma se snažila přiblížit interiér původnímu funkcionalistickému stylu a zároveň do něj zahrnout nejmodernější prvky pro náročné požadavky současných zákazníků. Konaly se zde pravidelné kulturní a společenské akce pro nejširší veřejnost, od roku 2008 zde probíhá diskusní scéna festivalu Colours of Ostrava.
V roce 2013 budova změnila majitele, společnost KNIHCENTRUM.CZ s.r.o. úspěšně navázala na Librex a i nadále zde nabízí široký nejen knižní sortiment. Konají se zde besedy, autogramiády, křty knih. V přízemí je k dispozici rekonstruovaná kavárna, moje oblíbená, a dětský koutek.
Dnes si do architektonicky cenné stavby během návštěvy Ostravy ráda zajdu, zejména do výborné a nepředražené kavárny. Na jednom místě si také projdu nově vydané knihy a prolistuju je při pití kávy.
Před léty jsem procházela okolo sloupců narovnaných jednotlivých dílů tehdy nesmírně populární knihy Ostravak v různých barvách. Cestou domů autobusem mě při nástupu ohromili cestující, až na výjimky měli v rukou a četli Ostravaka, autobus byl pestrobarevný jeho různými díly. Dnes mají dokonce v Ostravě několik zastupitelů z uskupení s názvem Ostravak.
V roce 1911 byl dokončený nárožní nájemní a obchodní dům Textilia moravského architekta Felixe Neumanna, vlevo. Mezi tímto domem a budovou někdejší Obchodní a průmyslové banky, postavené podle projektu Julia a Wunibalda Deiningerových, byl v roce 1929 vystavěný nový obchodní dům podle návrhu avantgardní berlínské architektky Marie Frommerové. Kvůli rozšíření obchodní plochy byl v roce 1934 propojený s nárožní Textilií, vznikl tak obchodní komplex Ostravica-Textilia. Základem objektu je ocelová konstrukce s cihlovým zdivem mramorem a sklem. V interiéru je unikátní systém galérií v otevřené hale, u obchodních domů výjimečný. V roce 1995 byl komplex oceněný Mezinárodní cenou Grand Prix Architektů (Madrid).
Majitel obchodního domu před válkou emigroval. V roce 1992 byl dům v restituci navrácen majitelce Trudy Kordové. Budova je nyní v soukromém vlastnictví, od roku 2022 zde probíhá rekonstrukce. Nachází se zde flexibilní kanceláře, coworking i zasedačky, střešní zahrada pro skvělou party i podzemní klub na koncerty a jiné akce, sál pro konference i nahrávací studio a další prostory, celkem přes 6000 m2.
Na fotografii je interiér bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia, tato část je stále v rekonstrukci. Na odpočivadle dvouramenného schodiště byla v provozu příjemná kavárna s nejlepší kávou, zákusky a chlebíčky ve městě, také s tehdy ne úplně samozřejmou příjemnou a ochotnou obsluhou, ideální pro jak se dnes říká, kavárenské povaleče. Z galerií obklopujících interiér bylo možné sledovat ruch na obchodních pultech. Byl to tehdy náš nejoblíbenější obchodní dům v Ostravě.
Když nás večer vyháněli na konci otevírací doby ven, podlahu z dřevěných prken uklízeli tehdy pomocí dřevěných pilin, nejprve je rozhodili a pak zametli velkými smetáky.
Před lety byla opravená nárožní část komplexu bývalého Hotelu Palace na Smetanově náměstí, ta dnes slouží jako studentský kampus a poskytuje gastro služby. V loňském roce vedlejší objekt vpravo zakoupila developerská skupina Antracit, ta ho chce do roku 2030 přebudovat na převážně bytový komplex, jednotlivé prostory se budou otevírat postupně.
Ve dnes zchátralé části bývalého hotelu vzniknou malometrážní nájemní byty pro studenty, mladé rodiny a seniory, částečně také komerční prostory. Podle finančního manažera skupiny Antracit a bývalého primátora Ostravy Tomáše Macury chce tímto konceptem firma podpořit v místě mezigenerační soužití a komunitní život.
Hotel Palace, zejména jeho restaurace, byl naším oblíbeným místem. Často jsme si po náročném vyřizování a nakupování zde dali velmi dobrou večeři před odjezdem domů. Nejraději smažený sýr s tatarskou omáčkou či svíčkovou, ovšem s brusinkami a kopečkem šlehačky. Vzpomínám také na zdejší štědrovečerní večeři s celou rodinou.
Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz se v roce 2014 přestěhoval z budovy Nové radnice do prostor bývalé České spořitelny na náměstí Dr. E. Beneše.
Bývalá Moravskoostravská spořitelna ve stylu moderního klasicismu byla dokončená v roce 1930 podle projektu architekta Karla Kotase. Budova představuje výraznou dominantu náměstí Dr. Edwarda Beneše. Toto vskutku reprezentační sídlo finanční instituce jsme rádi navštěvovali. Okrouhlý sál s jednoduchým, ale velmi vkusným interiérem s koženými sedačkami jsem si jako dítě moc užívala během čekání na rodiče.
Galerie výtvarného umění v Ostravě je největší sbírkotvornou galerií Moravskoslezského kraje. Sbírky GVUO teď zahrnují přes 23 tisíc uměleckých předmětů. Výstavní prostory GVUO se nacházejí v Domě umění dokončeném v roce 1926, ten patří mezi skvosty ostravské architektury.
Ostrava se začátkem 20. století etablovala jako nové průmyslové a společenské centrum regionu. Po roce 1918 vznikla myšlenka Domu umění pro Jurečkovu sbírku (ostravského stavitele a sběratele umění), výstavy současného umění, setkávání umělců a pro výchovu a vzdělávání v umění.
Porota architektonické soutěže na Dům umění (členy byli V. V. Štech i architekti Fr. Vahala a B. Fuchs) udělila dvě druhé ceny návrhům K. Roškota a dvojice Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse, podle jejich návrhu byla budova dokončená v roce 1926. Tito dva pražští architekti, žáci J. Kotěry a J. Gočára, vyprojektovali puristickou budovu s akcentem na velké cihlové plochy. Zdejší stavitel František Jurečka věnoval GVUO svou velmi cennou sbírku českého výtvarného umění, tento štědrý dar přispěl ke vzniku Galerie výtvarného umění v Ostravě.
Galeristovi Aloisi Sprušilovi se v období druhé světové války podařilo udržet Dům umění v českých rukou. V jejím závěru ukryl sbírky před bombardováním v kostelíku v Kunčicích pod Ondřejníkem za pomoci inženýra Eduarda Šebely, ředitele Vítkovických kamenouhelných dolů.
Červené cihlové stěny Domu umění připomínají architekturu místních hornických kolonií, díky nim dodnes vyniká mezi okolní zástavbou. V současnosti GVUO řeší přístavbu Domu umění s názvem Bílý stín, tu připravuje architekt Josef Pleskot.
Vlevo na fotografii se v přízemí nachází Elektra, prvorepubliková ostravská kavárna někdejšího společenského domu Hornický dům. Ten byl dokončen v roce 1926 podle projektu architektů Františka Koláře a Jana Rubého. Jedná se o čtyřposchoďovou budovu s frontami do tří ulic, ozdobenou sochami horníků a tavičů z dílny Augustina Handzela. Přízemní kavárna byla otevřena koncem roku 1926 a v provozu byla až do 31. března 2001.
V roce 2012 zde nový nájemce J&T Banka obnovil kavárnu kombinovanou s bankovní pobočkou, ovšem interiér je odlišný, jsou v něm instalována zapůjčená umělecká díla ze sbírek sousedního Domu umění.
Amatér. kapela: Hledáme starší zpěvačku.
Tato vývěska na sloupu mě zaujala. Jak k tomu přijdou mladé a krásné zpěvačky, že jo?
Na fotografii výstup z tramvajové zastávky Frýdlantské mosty do rozsáhlého a nepříjemného betonového podchodu. Frýdlantské mosty se klenou nejen nad železniční tratí ze stanice Stodolní přes Ostrava střed do Frýdlantu nad Ostravicí směrem z centra Ostravy na Fifejdy.
Stavbu železniční trati realizovala ještě sobotínská firma bratří Kleinů, byla dokončená v roce 1871. Na počátku vedly koleje v úrovni terénu a křížily se s Opavsko-těšínskou říšskou silnicí. Po nehodě, při níž zahynula kráva starosty Kramera, byly vybudovány závory, ty však zdržovaly silniční provoz, proto město začalo v roce 1898 podnikat kroky ke stavbě mostu nad frýdlantskou dráhou, proto název Frýdlantský most. Od počátku most sloužil také tramvajím s parní trakcí.
V sedmdesátých letech 20. století bylo rozhodnuto o stavbě nového mostu a nového Ústředního autobusového nádraží (to původně stálo za divadlem poblíž Černé louky). Most plnil funkci přestupního uzlu mezi autobusovou, tramvajovou a trolejbusovou dopravou (trolejbusový terminál stojí i dnes před Městskou nemocnicí Ostrava).
Projekt nebyl kvůli nedostatku financí plně realizován, přesto zde město muselo řešit vysoké znečištění, vandalismus a kriminalitu. Naštěstí při stavbě nedošlo na plánovanou demolici některých významných budov.
Celá stavba probíhala několik let a byla dokončená v roce 1986. Dílo mělo spoustu stavebních závad. Cestující náročně zdolávající zdejší rozsáhlé a neútulné prostory měli výhrady již před rokem 1989. Zdejší koncepce dopravy v samém centru města tu vytvořila nepatřičný prvek dálničního charakteru.
Provoz trolejbusů začal v Ostravě v roce 1952, tehdy byla zprovozněná okružní trať kolem centra města, později také další tratě. Na konci 70. let byla postavená trať na nedaleké sídliště Fifejdy, točna na fotografii zde fungovala již od začátku provozu trolejbusů v Ostravě. V pozadí stojí neomítnutá budova z červených cihel bývalé stanice První pomoci. Po útlumu v 90. letech byla v roce 2013 dokončená trať k Nové Karolině, následovaly další tratě, zejména na Hranečník, kde tak vznikl Přestupní uzel Hranečník.
Mohutný výstup k trolejbusovému terminálu na Fifejdách z nechvalně proslulého podchodu pod Frýdlantskými mosty, ty čeká rozsáhlá rekonstrukce, už se moc těšíme, že jo.
Hasičský dům na Fifejdách byl v roce 1939 předán Českému sboru dobrovolných hasičů, měl sloužit také okresní hasičské jednotě k pořádání schůzí apod. V roce 1943 byl zabrán německou protileteckou policií, mnoho členů sboru bylo povoláno do tzv. Luftschutzu - pohotovostních oddílů protiletecké obrany se stanovišti v různých částech Moravské Ostravy. Po válce stanici opět využívaly hasičské jednotky. Od roku 1950 zde působí profesionální požární sbor.
Dnes zde kromě výjezdové jednotky sídlí také pracoviště chemické a technické služby a psychologická laboratoř. Specializují se zde na protipovodňovou problematiku s využitím protipovodňových prostředků - stěn apod.
Zdejší záchranný tým (ZT) byl založen v roce 2003 jako součást Oblastního spolku Českého červeného kříže v Ostravě. Postupně rozšiřují účast na různých akcích a také počet cvičení a soutěží první pomoci. Jen pravidelným tréninkem jsou členové ZT připravení poskytovat první pomoc v reálných situacích.
Vypomáhají také na zdejších nejvýznamnějších kulturních a sportovních akcích, na těch kromě diváků pečují také o zdraví účinkujících a hráčů. Díky sponzorským grantům a darům mohli například v roce 2005 zakoupit radiostanici Motorola pro kvalitní vzájemné spojení, v roce 2018 zde pořídili zásahové vozidlo Škoda Kodiaq.
Nyní AGEL Hornická poliklinika na Fifejdách poskytuje zdravotní péči nepřetržitě od roku 1961, tehdy se jednalo o závodní zdravotnické zařízení zejména pro zaměstnance OKD.
Naproti polikliniky stojí železobetonový monolitický objekt multifunkčního parkovacího domu přímo u Městské nemocnice Ostrava na Fifejdách, ten byl dokončen v loňském roce. Je zde k dispozici 465 parkovacích míst v šesti podlažích, tři z nich jsou nadzemní a tři podzemní, plus otevřená parkovací plocha na stropě třetího podlaží. Podzemí je vyhrazeno pro parkování zaměstnanců nemocnice, celkem 250 míst, 27 stání je určeno pro zdravotně hendikepované pacienty, 6 stání má přípojku k dobití elektromobilu, nechybí úschovny pro 54 kol.
Jakoby prorezavělé a proděravělé části na fasádě evokují hutní minulost regionu.
První ostravská nemocnice byla uvedená do provozu v roce 1848 na místě pozdějšího obchodního domu ASO poblíž dnešního mostu Miloše Sýkory přes řeku Ostravici.
V roce 1898 byla na doposud nezastavěných Fifejdách (původně Viehweide – pastviny) otevřená nemocnice. Až do roku 1918 nesla název Veřejná nemocnice císaře Františka Josefa v Moravské Ostravě. Původní kapacita byla 190 lůžek. Její rozvoj brzdil stálý nedostatek peněz ve státní a v pokladně tehdy ještě Moravské Ostravy. K vytvoření velké Ostravy došlo až v roce 1924.
Městská nemocnice Ostrava je největší nefakultní nemocnicí v České republice, jejím zakladatelem a jediným vlastníkem je Statutární město Ostrava, to od roku 2017 postupně řeší její přestavbu s doplňujícím zázemím až do roku 2030 v intencích požadavků na moderní a účinnější léčbu se zázemím pro pacienty a zaměstnance.
Tato novobarokní historizující vila v areálu nemocnice byla postavená v roce 1894 stavitelem B. Židlickým. Dnes ve vile sídlí některé ambulance a nemocniční kaplan.
Vilu navrhl a postavil ostravský stavitel a architekt Bohumil Židlický jako obytnou a zároveň reprezentativní budovu pro svou stavební a projekční firmu. Dům má bohatě zdobené novobarokní uliční průčelí, to bylo v době historizmu na přelomu 19. a 20. století velmi populární.
Vila byla později prodaná městu Moravská Ostrava, to zde zřídilo byt pro hlavního lékaře nemocnice. Od roku 1933 byl objekt převeden přímo pod správu nemocnice a byly zde zřízeny zaměstnanecké byty, později ordinace.
Stavitel Bohumil Židlický patřil ke stavitelům, kteří se podíleli na přestavbě Moravské Ostravy od 90. let 19. století. Vyprojektoval vily, nájemní či spolkové domy, také sakrální stavby (např. kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Radvanicích).
Charakteristické pro Ostravsko té doby byl důraz na fasády z režného cihelného zdiva se štukovou dekorativní výzdobou. B. Židlický zde jako jeden z prvních uplatnil prvky vegetabilní secese vedle forem pozdního historismu.
Nízký moderní pavilon na fotografii s fasádou z bílých kachliček pro oddělení tehdy očních, ušních, nosních a krčních chorob se 128 lůžky byl dokončen kvůli nedostatku financí až v roce 1932. Dnes v něm sídlí oddělení Klinické biochemie.
Do této budovy jsem často chodila za mou matkou, zdejší zdravotní sestrou, ale také kvůli zdravotní péči. V budově jsem se cítila dobře, celá zdejší nemocnice už v mém dětství byla na vysoké úrovni. V doprovodu mamky jsem měla přednost ve všech ordinacích, po přestěhování do Šumperka jsem si nemohla zvyknout na všudypřítomné dlouhé čekání u lékaře.
V loňském roce byla v nemocnici též dokončená výstavba hyperbarické komory. Jedná se o jednu z největších a nejmodernějších v Evropě. Nová, kvadratická hyperbarická komora, je umístěná v nové budově s větší kapacitou, moderním vybavením, a hlavně nabízí pacientům neporovnatelně vyšší komfort.
Zdejší původní válcovitá (přezdívalo se jí ponorka) hyperbarická komora, bývala v místě na fotografii, byla jako první v Československu zprovozněná v roce 1965. Terapii v ní mohlo podstoupit najednou 10 pacientů, nová komora více připomíná normální místnost a vejde se do ní až 18 klientů.
Železniční nádraží Ostrava-Svinov leží na koridoru mezi Přerovem a Bohumínem, dominantou stanice je neobarokní výpravní budova z roku 1845 s prosklenou přístavbou odbavovací haly podle projektu architekta Václava Filandra z roku 2006.
Zejména v 80. letech 20. století tady dojížděly denně tisíce dělníků, havířů a dalších pracujících z okolí do ostravských továren a šachet. Zdejší nádražní restaurace, stánky a bufety na nástupištích tak prodaly nejvíc jídel mezi podniky v Ostravě, každý den se zde prodalo 35 hektolitrů piva, 2500 obložených housek, 2000 obložených chlebíčků a 150 kg hotových salátů. Ve stánku na opavském nástupišti se prodalo 100 kg párků s hořčicí.
Po snesení lávky nad kolejištěm v 90. letech 20. století kvůli nevyhovujícímu technickému stavu, sloužil na tomto frekventovaném nádraží pro příchod k vlakům do roku 2003 pouze úrovňový přechod.
Pětiletá rekonstrukce ukončená zde v roce 2006 proběhla v rámci výstavby 2. železničního koridoru za plného provozu nádraží. Nejprve byla postavená nová krytá nástupiště a k nim vedoucí podchody, historický ráz opavského nástupiště byl zachován.
Nakonec byla zrekonstruovaná výpravní budova, architekt Václav Filandr nechal upravit původní budovu do její historické podoby, pro navýšení kapacity k ní přidal moderní přístavbu vstupní haly v hi-tech stylu z oceli a skla. Průhledná přístavba zviditelňuje historickou část. Citlivá rekonstrukce byla v roce 2007 oceněna několika architektonickými cenami.
Na fotografii je interiér zrekonstruované původní nádražní budovy.
Partnerskými městy Ostravy byly do roku 2022 Volgograd a Doněck, obě partnerství byla vypovězena kvůli válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Od roku 2024 město navázalo partnerství s ukrajinským Dniprem.
Ostravskými rodáky jsou včetně válečných hrdinů také přeživší holokaustu Jehuda Bacon (* 1929), izraelský malíř, Artur London (1915–1986), politik a publicista, Artur Radvanský (1921–2009), pamětník holocaustu, Věra Weislitzová-Lustigová (1927–2009), spisovatelka a pedagožka a Šlomo Rozen (1905–1985), izraelský politik a ministr.
Dále se zde narodili Pavla Beretová (* 1983), herečka Národního divadla v Praze, Vlastimil Brodský (1920–2002), herec, Jaroslav Čejka (1936–2022), mim, tanečník a herec, Miroslav Etzler (* 1964), herec, Tomáš Etzler (* 1963), novinář, Ota Filip (1930–2018), spisovatel, Ilja Hurník (1922–2013), hudební skladatel, Zdeněk Chlopčík (* 1957), tanečník a trenér, Igor Chmela (* 1971), herec Divadla na Zábradlí, Věra Chytilová (1929–2014), režisérka, Radim Jančura (* 1972), podnikatel, Heidi Janků (* 1962) zpěvačka a moderátorka, Vladimír Javorský (* 1962), herec, Zdeněk Jirotka (1911–2003), spisovatel, Terezie Kovalová (* 1989), violoncellistka, Richard Krajčo (* 1977), herec a zpěvák, Ivan Lendl (* 1960), tenista, vítěz Davis cupu 1980, 3× vítěz French Open, 3× vítěz US Open, 2× vítěz Australian Open, Ondřej Malý (* 1966), herec, Lurdes Gloria Manuel (* 2005), česká atletka, juniorská mistryně Evropy 2023 a juniorská mistryně světa 2024 v běhu na 400 m, Jaromír Nohavica (* 1953), písničkář, Nikol Ogrodníková (* 1990), atletka, Bohdan Pomahač (* 1971), plastický chirurg, Marie Rottrová (* 1941), zpěvačka, Jan Světlík (* 1958), podnikatel, majitel Vítkovic, Ladislav Špaček (* 1949), pedagog, spisovatel, mluvčí prezidenta Havla a popularizátor společenské etikety, Radim Špaček (* 1973), režisér, Věra Špinarová (1951–2017), zpěvačka, Radim Uzel (1940–2022), sexuolog, Hana Zagorová (1946–2022), zpěvačka.
Zdroje:
https://www.ostrava.cz/cs
https://www.mnof.cz/historie-mestske-nemocnice-ostrava
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/sporitelna-odchazi-z-centra-ostravy-o-dum-se-zajima-obvodni-radnice.A140515_2064931_ostrava-zpravy_dar
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_knihy_(Ostrava)
https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-namesti-republiky-frydlantske-mosty-rekonstrukce-opravy-podchod-2.html
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/obchodni-dum-ostravica-textilia-v-ostrave
https://www.patriotmagazin.cz/dalsi-klenot-ostravy-bude-zachranen-hotel-palace-ceka-rekonstrukce
https://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo_Anton%C3%ADna_Dvo%C5%99%C3%A1ka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrava-Svinov_(n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektra_(kav%C3%A1rna)
https://www.gvuo.cz/dum-umeni-v-ostrave_ed98
