Článek
Dřív se s alimenty obchodovat nemohlo
Dlouhá léta panovala v právní praxi nejistota, zda vůbec lze pohledávku za neplatícím rodičem (tedy dluh na alimentech) postoupit jiné osobě (prodat jej). Většinový názor dlouho říkal, že tohle nejde. Výživné mělo mezi pohledávkami vždycky zvláštní postavení, ale dlouho i (možná neúmyslně) vymáhání plné překážek (na straně těch, komu se dlužilo).
Leden 2026 udělal z pohledávek na alimentech výdělečnou komoditu
Až od ledna 2026 novelizovaný Občanský zákoník výslovně umožňuje převést na třetí osobu pohledávky za alimenty. Ta je pak může vymáhat po dlužném rodiči sama.
A vedle samotné dlužné částky může získat i tučné úroky z prodlení, které jsou u alimentů nově zvýšené na téměř osminásobek běžné zákonné sazby z prodlení.
Vysoká sankce dělá z dlužných alimentů výnosnou „komoditu“
Stát se teď postavil k výživnému, respektive k dluhům na výživném, zcela jinak. Připomeňme, že ještě před pár lety se z dlužných alimentů nepočítaly žádné úroky z prodlení (až do února 2017). Když jeden z rodičů dlužil výživné, pak i po měsících nebo letech vymáhání mohl druhý rodič (resp. dítě) získat jen původní dlužnou částku (bez sebemenšího ohledu na inflaci a na způsobené potíže).
Od roku 2017 začala pro pohledávky na výživném platit stejná pravidla jako u jiných dluhů: povolily se tu zákonné úroky z prodlení. Roční sazba odpovídá repo sazbě ČNB, navýšené o osm procentních bodů. V současnosti tedy 11,5 % ročně.
Od 1. ledna 2026 však přibyl u alimentů mimořádně tvrdý sankční mechanismus. Týká se výživného určeného nezletilým dětem. Dluží-li rodič alimenty na dítě, počítá se mu během prvních šesti měsíců prodlení úrok ve výši 2,5 promile za každý den. V přepočtu jde o 91,25 % ročně – tedy téměř osminásobek běžné sazby. Po půl roce se sazba vrací na obvyklých 11,5 %.
A právě tyto astronomické úroky dělají z pohledávek na alimenty zajímavou „komoditu“. Dá se očekávat, že začnou vznikat specializované společnosti, které budou pohledávky vykupovat (za původní nebo mírně zvýšenou částku) a živit se na vymožených úrocích (alimenty zůstávají přednostní pohledávkou, kterou nezastaví ani insolvence).
Kdo může pohledávku koupit? Vlastně kdokoliv, kdo se chce pustit do vymáhání
Pohledávku lze postoupit v podstatě komukoliv. Zákon nijak neomezuje okruh kupujících (jako je tomu například u nevýkonných bankovních úvěrů).
Představte si typickou situaci: rodič samoživitel nemá sílu, čas a ani nervy vymáhat po druhém rodiči dítěte dlužné alimenty. Postoupí proto pohledávku tomu, kdo bude ochoten ji odkoupit a následně ji sám po dlužícím rodiči vymáhat. Oprávněný rodič (jako zástupce dítěte) získá prodejem, co mu druhý z rodičů dluží. Pro spoustu rodičů snad půjde o úlevu a zrychlenou cestu k dlužnému výživnému.
Převod pohledávky má hned několik pravidel
Aby byl převod dluhu na alimentech platný a aby kupující pak mohl dlužnou částku vymáhat i s více než 90% úrokem z prodlení, musí se dodržet hned několik pravidel:
- Musí jít o výživné, které už je splatné. Dluh za budoucí, ještě nenastalé měsíce postoupit nelze. Prodat lze ale již první den prodlení (alimenty splatné 30. května lze prodat již 31. května).
- Výživné musí být potvrzené soudem. Buď přímo soudním rozhodnutím, nebo dohodou rodičů, kterou soud schválil (pouhá ústní domluva mezi rodiči samozřejmě nestačí).
- Výplata peněz po prodeji musí být bezhotovostní. Peníze z prodeje pohledávky musejí přijít na účet. Platba v hotovosti se nepřipouští.
- Kupující musí zaplatit alespoň jistinu pohledávky (alespoň druhým rodičem dlužnou částku). Prodat „levněji" půjde jen výjimečně a se souhlasem soudu. Smyslem je zabránit srážení ceny pohledávek ze strany kupujících.
- Pohledávka přechází na nového majitele teprve okamžikem, kdy je celá úplata připsána na účet původního oprávněného. Nestačí jen podepsat smlouvu, musí se i zaplatit.
- Původní oprávněný neručí za dobytnost dlužných alimentů a sankčních úroků. Když tedy kupec pohledávku nakonec nevymůže, je to jeho ztráta a nelze ji nijak přenést na rodiče, který pohledávku na výživném prodal.
Následný prodej už takovou byrokracii nepotřebuje
Výše uvedená pravidla (bezhotovostní úplata i pozdržené účinky postoupení) platí výhradně pro první převod, tedy mezi původním oprávněným rodičem a prvním kupcem. Pokud chce pohledávku tento kupec dál prodat někomu třetímu, čtvrtému a dál, následný prodej už se řídí standardními pravidly pro převody pohledávek.
Zákon chrání jen toho, kdo ochranu skutečně potřebuje – původního oprávněného. Další obchodování s pohledávkou pak už nic zbytečně nekomplikuje.
Bude to bič na neplatící rodiče?
Když se do vymáhání alimentů pustí soukromé subjekty (90% zhodnocení může být pro trh lákavé), možná se časem dostaneme jako společnost do stavu, kdy se opravdu nevyplatí dlužit na výživném pro vlastní děti. Nebo ne?
Anketa
Zdroje:
