Důchody, půjčky a investice: tři velké neznámé pro většinu Čechů. Proč čekáme víc, než dostaneme?

Nový průzkum České bankovní asociace ukazuje, že finanční gramotnost Čechů sice pomalu roste, ale právě tyhle tři oblasti zůstávají místem, kde nám stále chybí i jen základní orientace.

Finanční gramotnost Čechů se pomalu zlepšuje. Letošní Index finanční gramotnosti České bankovní asociace vyšel na 58 bodů (ze 100). Několik let se držel okolo 56 bodů (Index finanční gramotnosti se počítá z jedenácti stálých otázek, díky kterým lze srovnávat vývoj v čase.).

Zní to jako vcelku dobrý výsledek. Jenže když se podíváte, jak si lidé věří, že se ve financích vyznají, je výsledek testu jejich reálných znalostí přinejlepším „uspokojivý“.

Právě u důchodu je ten rozpor nejvíc vidět. Řada lidí v předdůchodovém věku spoléhá na to, že si vystačí se státní penzí. Ale nemají ponětí, kolik peněz vlastně dostanou, ani kolik budou potřebovat.

Skoro polovina lidí podle průzkumu čeká, že jim důchod nahradí až 70 procent dnešního čistého příjmu. Realita je jiná: průměrný samostatný starobní důchod dnes odpovídá zhruba 55 procentům průměrné čisté mzdy (jen se slevou na poplatníka). Rozdíl mezi očekáváním a skutečností tak může v měsíčním rozpočtu znamenat chybějících 10 až 15 tisíc korun.

Radek Šalša, vedoucí komunikace České bankovní asociace, to shrnuje jako paradox: lidé si o svých finančních znalostech myslí, že jsou dostatečné. Ale ve chvíli, kdy se už dávno měli rozhodnout o spoření, investicích nebo penzi, řada z nich neví kudy kam. Podle něj u důchodu nestačí spoléhat na to, že „to nějak dopadne“. Je potřeba si zavčas spočítat, kolik člověk bude potřebovat, kolik mu bude po výplatě státního důchodu v rozpočtu scházet a co s tím může dělat už teď.

Podobně to vidí i hlavní ekonom ČBA Jaromír Šindel. Finanční gramotnost se podle něj dnes neomezuje jen na to, umět si sestavit rozpočet domácnosti. Čím dál víc jde o to, rozumět tomu, jak funguje čas, inflace, riziko a dlouhodobé zhodnocování peněz. Pokud tohle lidem uniká, často odkládají rozhodnutí, která zásadně ovlivní jejich budoucí životní úroveň.

Aby lidem s přípravou na penzi pomohla, spustila Česká bankovní asociace projekt „Máš to spočítaný?“. Jeho jádrem je webová platforma mastospocitany.cz, kde si člověk může spočítat vlastní situaci místo toho, aby se spoléhal na obecné poučky.

Web pomáhá zodpovědět třeba tyhle otázky:

Podle průzkumu totiž lidé nejvíc věří právě praktickým nástrojům, ne obecným radám. Bankovním kalkulačkám na internetu důvěřují zhruba dvě třetiny lidí – patří tak mezi nejdůvěryhodnější zdroje finančních informací vůbec. Proto se projekt neopírá jen o doporučení, ale hlavně o konkrétní výpočty.

Samostatnou sekci tvoří i krátká videa a rychlý test, který ukáže, jestli má člověk v důchodové přípravě jasno, nebo jestli má ještě co dohánět.

Zatímco u důchodu lidé nemají spočítáno, kolik jim bude scházet, u půjček je problém trochu jiný: řada Čechů si neumí spočítat, která půjčka je výhodnější a kolik navíc za ni budou muset zaplatit. Podle letošního průzkumu se v úvěrech a půjčkách orientuje jen pětina lidí – hned po investování je to nejméně ze všech sledovaných oblastí financí.

Potvrzují to i starší data. Když měli lidé v jednom z předchozích ročníků Indexu finanční gramotnosti ČBA rozhodnout, kterou ze dvou nabídek půjčky si vybrat, jen 32 procenta dotazovaných poznala levnější a výhodnější úvěr, zatímco zbylých 68 procent by kvůli špatné volbě muselo zbytečně sáhnout hlouběji do kapsy. Spousta lidí si totiž s výhodnější půjčkou spojuje nižší splátku. Už ale nezohlední dobu splácení nebo přídavné poplatky (typicky za vedení půjčky, výpisy a další)

Klíč ke správnému rozhodnutí je jednak ukazatel RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů, jednak celková částka splatná spotřebitelem (kde se ukáže celkový přeplatek za celou dobu trvání půjčky). Podrobnosti o tom, jak vybrat půjčku, která vás nepoškodí, najdete v mém dalším článku.

Podle měření Ministerstva financí z roku 2025 si o svých znalostech RPSN myslí, že mu rozumí 42 procenta lidí, skutečnou znalost pojmu ale prokázalo jen 26 procent dotázaných obyvatel. Podobně dopadla otázka na rozdíl mezi roční a měsíční úrokovou sazbou (p.a. a p.m.) – správně ji dokázalo určit jen 29 procent respondentů.

Investování je oblast, kde si Češi věří nejméně. Orientuje se v ní jen 14 procent dotázaných, i když se to oproti loňsku mírně zlepšilo. Zajímavé ale je, v čem konkrétně lidé chybují. Není to tak, že by se investování báli úplně. Problém je spíš v tom, že si špatně vybírají, čemu důvěřovat a čemu ne.

Typickým příkladem jsou firemní dluhopisy. Řada drobných investorů si je spojuje s bezpečným uložením peněz, podobně jako spořicí účet nebo termínovaný vklad. Část investorů si zafixovala představu, že dluhopis je bezrizikový nástroj. Jenže u firemních dluhopisů tohle rozhodně neplatí.

Česká národní banka dlouhodobě upozorňuje, že u části veřejnosti panuje mylné přesvědčení (někdy podporované přímo emitenty nebo prodejci), že podnikové dluhopisy jsou bezpečný nástroj, jehož splacení stát nebo ČNB nějak garantuje. Ve skutečnosti ČNB u firemních dluhopisů kontroluje jen to, jestli prospekt obsahuje zákonem požadované informace, tedy administrativu, nic víc. Když se pak taková firma dostane do potíží, drobní investoři často o vložené peníze zcela přijdou.

Dluhopisové fondy (nikoliv jednotlivé dluhopisy) jsou mnohem bezpečnějším přístavem. Rozkládají (diverzifikují) riziko mezi stovky firem najednou, místo aby stálo a padalo s jedinou společností. Stejně tak akciové fondy a akciové indexy (ty ale potřebují delší dobu trvání investice). Právě diverzifikace dělá z fondů a indexů nástroj mnohem bezpečnější, přesto před nimi dá řada lidí přednost právě jednotlivým dluhopisům.

Třeba v investování na důchod se lidé akciovým fondům vyhýbají (byť jsou to investice na desítky let dopředu) a zarytě „trčí“ ve fondech konzervativních. Situaci trochu zlepšují tzv. DIPy.

Nejlépe si letos vedli lidé ve věku 50 až 64 let (60 bodů) a lidé s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním (65 bodů). Nejhůř naopak dopadli lidé nad 65 let (57 bodů). Stejně jako loni se nejvíc zlepšili mladí lidé ve věku 18 až 34 let.

To ukazuje smutný fakt: finanční gramotnost vyučovaná na školách a předávaná v rodinách stále nedokáže vyrovnat draze zaplacené zkušenosti s financemi, které postupně získávali současní padesátníci. Natož je překonat.

Takže i současní mladí budou muset nejprve „narazit“. Opakovaně. A přitom bychom jim mohli ušetřit stovky tisíc korun a spousty stresu. Stačilo by chtít a něco pro to (i centrálně) dělat.

Chcete začít v rodině? Inspirací může být třeba můj další článek: Jak učit děti hospodařit s penězi v bezhotovostním světě. A jasný vhled do půjček vám dá moje brožura 30 tipů pro osobní půjčky.

Svoje finanční znalosti považuje za dostatečné 76 procent lidí. Muži si věří častěji než ženy. Čím starší věková skupina, tím roste podíl těch, kdo pochybují o svých znalostech z osobních financí. Pětina lidí přiznává, že si často neví rady, 4 procenta respondentů v průzkumu odpověděla, že se ve financích nevyznají vůbec.

Třetina lidí čerpá informace o financích hlavně z vlastní zkušenosti, pětina spoléhá na finanční poradce – v jejich doporučeních se ale ztrácí 35 procent lidí. Podle 67 procent respondentů by se finanční vzdělávání mělo víc učit ve školách, víc než polovina dotazovaných (55 %) považuje současnou výuku finanční gramotnosti za nedostatečnou nebo žádnou. Třetina lidí si zase myslí, že by se na osvětě měly podílet i samotné finanční instituce, především banky.

Průzkum pro Českou bankovní asociaci provedla agentura Ipsos koncem června 2026 na vzorku 1004 respondentů ve věku 18 až 79 let.

Zdroje: