Článek
Historie finančního poradenství je u nás nepříjemně divoká
Český trh již od devadesátých let postrádal ucelenou koncepci v oblasti osobních financí. V mnoha zemích musí finanční poradce mít vysokou školu alespoň na úrovni bakaláře, odpovídající praxi „pod dohledem“ zkušenějšího, každoročně se dovzdělávat a skládat zkoušky z následného vzdělávání. V České republice jsme si o něčem takovém mohli nechat jen zdát. A bylo to samozřejmě špatně.
Absence jakékoliv regulace v oblasti finančního poradenství umožnila, aby se sjednáváním pojištění, investic, či čehokoliv dalšího živil každý, kdo se ve škole naučil psát. Neprofesionální přístup k práci, snaha o co nejvyšší výdělek na provizích a naprostá ignorance reálných potřeb klienta posunuly pojmy „finanční poradce“ a „finanční zprostředkovatel“ v podstatě na úroveň nadávky.
Uvěřit finančnímu poradci se často rovnalo (a někde dodnes rovná) riziku ztráty celoživotních úspor či naprosto zbytečného placení pojištění, neboť bylo sjednáno „nepoužitelně“. Co to znamená? Když se přihodila pojistná událost, klient nezískal plnění, případně jen malou část původně sjednané sumy. A uzavřít nové pojištění už nemuselo být možné - po vážných úrazech nebo onemocněních už je člověk nepojistitelný.
Češi si pak raději nesjednávali žádné investice, nebo jen minimum. Pojišťovali raději majetek než vlastní život, případně spíš uvěřili doporučení svého souseda než doporučení „profíka“, protože o poradci jen pochybovali. Nikdy totiž nebylo možné si profíka předem jakkoliv otestovat, ověřit. S rozmachem internetu se dalo dostat k recenzím. Jenže ani ty nejsou stoprocentní.
Po předchozích zkušenostech se ztrátě důvěry českého národa ve finanční poradenství rozhodně nedá divit!
Na lepší časy se už chvíli blýská. Ale musí se o nich více psát a mluvit
Situace se začala měnit až s příchodem současných legislativních požadavků na vzdělání a pravidelné odborné proškolování lidí pracujících v oblasti osobních financí. Od roku 2018 se v ČR dají získat národní i mezinárodní tituly spjaté právě s finančním poradenstvím. Jenže osvěta směřující směrem k veřejnosti tu není téměř žádná. A tak se o titulech a jejich významu téměř neví.
Kvalitního finančního poradce může být stále ještě těžké poznat. Většinový klient často netuší, jak opravdového profsionála odlišit od člověka, který jde jen za provizemi. Kravata a sako v tom opravdu nesjou.
Takže: podle čeho se orientovat (s výjimkou doporučení od spokojeného známého, či příbuzného)?
Už jsem zmínila, že do světa finančního poradenství se postupně dostávají nové tituly. Zatím slouží k dobrovolnému odlišení se od ostatní konkurence. Postupem času se některé stanou povinným základem pro poskytování služeb spojených s osobními financemi.
Součástí titulů finančního poradenství je požadavek na praxi, stálé vzdělávání se, ale i na dodržování etických zásad
Možná už jste se s tituly finannčího poradenství potkali. Ale byly pro vás nové, nicneříkající. A to je velká škoda, neboť právě o vzdělání a o předchozí historii finančního poradce řeknou tyhle tituly mnohé. V současnosti jde o tři úrovně certifikace finančního poradce, uváděné za jménem, plus dva tituly „sektorové“.
- 1. úroveň: PFP neboli Poradce finančního plánování – v současnosti není sice vyžadována u všech, ale do budoucna se s touto certifikací počítá jako se standardem profesionálního finančního poradce zaměřeného na rodinné finance a jejich plánování
- 2. úroveň: EFA neboli European Financial Advisor – na evropské úrovni uznávaná certifikace finančního poradce, v podstatě srovnatelná s MBA. Nadstandardní úroveň finančního poradenství odpovídající i potřebám náročnější klientely
- 3. úroveň EFP neboli European Financial Planner – nyní nejvyšší možný stupeň certifikace pro finančního poradce, s přesahem do podnikového finančního plánování. Vzhledem k tomu, že vzdělávání a certifikace na úrovni tohoto titulu byly v ČR otevřeny teprve nedávno, zatím se setkáte s titulem EFP jen velmi zřídka.
- na pojišťovnictví zaměřený titul MBA Insurance Broker
- na investice zaměřený titul CFP neboli Certified Financial Planner
Musíte si tituly pamatovat? Naštěstí ne
V současnosti vám stačí vědět, že poradce s titulem je člověk, kterému záleží na jeho dobrém jméně. Proto i člověk, který se průběžně vzdělává a při své práci postupuje podle etických pravidel. Zkrátka: poradce s titulem se bude a priori soustředit na to, aby rodina, kterou má v péči, bohatla. A zároveň aby byla dobře zajištěna při různých rizicích, jaká život přináší.
Dobrý finanční poradce nikoho nikam netlačí, dokáže vyhodnotit různé situace, hodně se rodiny vyptává na detaily jejich finančního i běžného života, a z toho vyplývajících potřeb. Naslouchá, a pak teprve začne s návrhy na komplexní řešení klientovy situace, či plánování jeho finanční budoucnosti. Nejlépe několika cestami.
Vše důkladně vysvětlí, ukáže souvislosti. A hlavně: vše směřuje k cíli stanovenému během rozboru situace v rodině, případně hned na začátku samotným klientem.
A co ten rozdíl mezi poradcem a zprostředkovatelem? Možná už tušíte…
Předchozí odstavce věnované vzdělávání a novým titulům v oblasti finančního poradenství hovořily jen o finančních poradcích. Takže už vás jistě napadlo, že finančních zprostředkovatelů se v podstatě netýká. Zejména na úrovni 2. a 3.
Na současném trhu je finanční poradce tím, koho považovat za odborníka s komplexním přístupem k osobním financím svých klientů. Je tím, kdo dokáže identifikovat plány a cíle jednotlivce nebo celé rodiny, najít k nim cesty, a po celou dobu se starat o zajištění možnosti jejich dosahování, včetně přizpůsobení změnám jak v rodině, tak v ekonomice a vývoji na trzích.
Finanční poradce je tím, kdo se s rodinou nebo se single klientem setkává pravidelně. A pravidelně analyzuje a aktualizuje vše, co se týká osobních a rodinných financí. Od pojištění, přes spoření, investice, půjčky i hypotéky.
A co finanční zprostředkovatel? To je člověk, který do života rodiny vstoupí jen náhodně, například jako zástupce konkrétní pojišťovny, investičního fondu, nebankovní společnosti apod. Po sjednání produktu se o klienta zpravidla už dále nestará. Nezná poměry v domácnosti komplexně, většinou prostě „jen prodává“. O finanční produkty sjednané v domácnosti nepečuje a neaktualizuje je podle vývoje situace a trhů.
Nezávislý finanční zprostředkovatel je někde mezi oběma póly
Vedle finančního poradce s oborovým titulem a finančního zprostředkovatele, který zastupuje jednu značku nebo firmu, je na trhu ještě velká skupina zproszředkovatelů nezávislých. Když to zjednoduším, jde o finanční poradce (zatím) bez oborového titulu. Od finančního poradenství na úrovni EFA nebo EFP je dělí dostatečně dlouhá praxe a zkoušky u akreditované organizace.
Musejí také splňovat zákonné požadavky na vzdělání a výkon své praxe, ale narozdíl od těch, co reprezentují jen jednu značku, dokáží nabídnout komplexní službu s péčí o klienta i po té, co s ním produkty sjednají.
Nikdy nezapomínejme na fakt, že všechno je o lidech. Na druhou stranu pojmy „nezávislý zprostředkovatel“, „PFP“, „EFA“ či „EFP“ vám mohou posloužit k lepší orientaci.
Použité zdroje:
zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru
Zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění
EFPA Česká republika
