Článek
První překvapení přišlo hned první den. Přinesli domácí koláč a pozvali nás na kávu. Jejich byt voněl borščem a já poprvé ochutnala pravou ukrajinskou pohostinnost. Od té doby se pravidelně navštěvujeme a vyměňujeme si recepty. Paní Olena je zdravotní sestra, ale tady zatím pracuje jako uklízečka. Přesto si nikdy nestěžuje. Každé ráno brzy vstává, aby uklidila celý dům včetně společných prostor - a to zadarmo!
Říká, že je to její způsob, jak poděkovat za přijetí. Jejich syn Mykola pomáhá všem starším sousedům s nákupy. Minulý týden opravil paní z přízemí pračku - a nechtěl za to ani korunu. „My si musíme pomáhat,“ říká vždycky s úsměvem. A to studuje na vysoké škole a ještě si přivydělává v supermarketu!
Když jsem nedávno onemocněla, každý den mi nosili polévku a ptali se, jestli něco nepotřebuju. Takovou péči jsem nezažila ani od vlastní rodiny. A to nemluvím o tom, jak se starají o naše děti na hřišti - vždycky dohlédnou, aby se nikomu nic nestalo. Nejvíc mě dostává jejich vděčnost. Za každou maličkost děkují, jako by to byl dar z nebes. Když jsem jim půjčila vrtačku, druhý den mi přinesli domácí pirožky.
Když jsme jim poradili s vyřízením dokumentů, pozvali nás na ukrajinský večer. A ta jejich pracovitost! Pan Vasyl pracuje na stavbě od rána do večera, o víkendech ještě vypomáhá sousedům s opravami. Nikdy jsem ho neslyšela si stěžovat. Naopak, vždycky říká, jak je vděčný za možnost pracovat a živit rodinu.
Jejich byt je vždycky perfektně uklizený, děti jsou slušně vychované a tiché. Žádné hlučné párty, žádné problémy. Naopak, když má někdo v domě narozeniny, jsou první, kdo přijde pogratulovat - a nikdy nepřijdou s prázdnou. Proto mě mrzí, když slyším, jak někdo nadává na Ukrajince. Ti „naši“ Ukrajinci jsou pracovití, slušní a vděční lidé. Možná nemají značkové oblečení nebo drahá auta, ale mají něco cennějšího - srdce na správném místě.
A víte, co je nejlepší? Díky nim je náš dům zase jako jedna velká rodina. Lidé se zdraví, pomáhají si, zajímají se o sebe navzájem. Takže ano, bála jsem se ukrajinských sousedů. Ale dnes jsem vděčná, že je máme. Protože nás naučili, co znamená být dobrými sousedy.
Tím chci říct, že ne každý je špatný. A opravdu se mi nelíbí, jak každý srovnává Ukrajince jako nějaké špatné lidi. Nikdo není dokonalý, stejně tak nejsou dokonalí ani Češi. Co je ale důležité, je chovat se k sobě slušně, mít respekt a úctu.
