Článek
Všechno to začalo celkem nenápadně. Kamarádka mi napsala, že mají v práci zbytečné volno, jestli s ní nechci na pár dní někam vypadnout. Slovo dalo slovo a padl návrh na termály – prý někde u hranic, v Maďarsku. Moc jsem si od toho neslibovala. V hlavě jsem měla obrázky retro bazénů s dlaždičkami a nápisy v azbuce. Ale chtěla jsem vypadnout, tak jsem kývla.
Jely jsme autobusem, protože ani jedna z nás nechtěla řídit. Na místo jsme dorazily pozdě odpoledne, do vesnice, jejíž název jsem si nezapamatovala ani po třech dnech. První dojem? Malé město u silnice, kde to voní po kukuřici a grilovaném mase, a všude kolem lázně. Ty samy o sobě nepůsobily nijak zvlášť výstavně – ale všechno vypadalo čistě, klidně a levně. Hodně levně.
Ubytování jsme měly v malém penzionu. Majitelka neuměla ani slovo anglicky, ale dohodly jsme se – rukama, nohama, přes papír. Měla tam kočku, která se chovala jako domácí šéf, a lednici, ve které bylo domácí víno, které nám prý klidně můžeme brát. Tohle by se u nás asi stát nemohlo.
Druhý den jsme šly do lázní a tady přišlo první překvapení. Vstupné stálo asi tolik co dvě kávy ve větším městě. Uvnitř pět bazénů – termální, chladný, se slanou vodou, jeden s bublinkami a malý na plavání. Všude čisto, ticho, klid. Lidé tam nebyli hluční, nikdo se necákal, neřval. Prostě si tam přišli odpočinout. Nevěřila jsem, že tohle je kousek od slovenských hranic a ne někde na severu Evropy.
Večer jsme zašly do místní restaurace, kde měli něco jako guláš, ale chutnalo to úplně jinak – sladko-pálivě, s bramborami a paprikou. A stál asi osmdesát korun. Pan číšník se usmíval, mluvil zvláštní němčinou a pořád se ujišťoval, že jsme spokojené. Byly jsme. Nadmíru.
Třetí den jsme si jen tak sedly do trávy u jednoho z bazénů a jen mlčely. Obě nás to překvapilo – jak moc nám tenhle jednoduchý, nenáročný výlet sedl. Žádné davy, žádné přelidněné hotely, žádné přepálené ceny. Jen voda, víno, ticho a pocit, že není kam spěchat. A přesně tohle jsem asi potřebovala.
Když jsme se vracely domů, už v autobuse jsem začala hledat další termíny, kdy bych se sem mohla vrátit. Ne s kamarádkou, možná sama. Nebo s někým úplně jiným. Protože i když to nebyla žádná luxusní dovolená, mělo to všechno. A mě to chytlo víc, než jsem čekala.
