Článek
Bylo to třetí den naší vysněné dovolené v Thajsku. S manželem jsme na ni šetřili dva roky. Chtěli jsme si dopřát něco výjimečného - tři týdny v exotickém ráji, pláže, výlety, dobré jídlo. Všechno bylo perfektní. Až do toho osudného rána.
Procházela jsem se po místním trhu. Chtěla jsem koupit nějaké suvenýry pro rodinu, ochutnat místní speciality. Byla jsem bosá - jako většina turistů i místních. Kdo by taky v tom vedru nosil boty? Najednou se přede mnou objevila toulavá kočka. Instinktivně jsem uhnula, abych do ní nenarazila. A v tu chvíli jsem ucítila ostrou bolest.
Šlápla jsem na rezavý hřebík, který trčel z dřevěného prkna. Zajel mi hluboko do chodidla. Krev tekla proudem, bolest byla nesnesitelná. Místní prodejci se seběhli, snažili se pomoct. Někdo zavolal taxi, které mě odvezlo do nejbližší nemocnice.
Tam začal můj finanční horor. Ošetření, antibiotika, protitetanová injekce. Pak zjistili, že hřebík poškodil šlachu. „Potřebujete operaci,“ řekl doktor lámanou angličtinou. „Jinak možná nebudete chodit správně.“
Operace v zahraniční nemocnici. Slova, která by měla vyděsit každého cestovatele. Samozřejmě jsme měli pojištění - to základní, které pokrývá běžné ošetření. Jenže operace, hospitalizace, následná rehabilitace? To už bylo nad limit našeho pojištění.
Telefony do pojišťovny, zoufalé hledání řešení. „Máte limit 150 tisíc korun,“ řekli nám. „Všechno nad to musíte uhradit sami.“ Operace a následná péče byly vyčísleny na ekvivalent 800 tisíc korun. K tomu letenky zpět byznys třídou (v ekonomické bych s nohou v sádře nemohla sedět), prodloužený pobyt v hotelu, ztráta příjmu…
Celkový účet? Přes milion korun. Všechny naše úspory na dům, peníze, které jsme šetřili pět let… Pryč kvůli jednomu kroku vedle.
Když jsem ležela v té nemocnici, přemýšlela jsem, kde jsme udělali chybu. Měli jsme si vzít dražší pojištění s vyšším krytím? Měla jsem nosit boty i v tom nesnesitelném vedru? Měla jsem ignorovat tu kočku a jít dál?
Nejhorší bylo volání rodičům. „Mami, potřebuju, abyste mi poslali peníze,“ říkala jsem se slzami v očích. Ve čtyřiceti letech jsem musela prosit rodiče o finanční pomoc. Bylo to ponižující.
Operace proběhla úspěšně. Šlacha byla zachráněna, infekce zastavena. Ale účet rostl každým dnem. Každá vizita lékaře, každá dávka léků, každý den v nemocnici - všechno stálo neuvěřitelné částky.
Po dvou týdnech jsem konečně mohla odletět domů. S nohou v sádře, s antibiotiky v krevním oběhu a s prázdným bankovním účtem. Naše vysněná dovolená se změnila v noční můru.
Doma následovala další rehabilitace, další výdaje. Nemohla jsem tři měsíce pracovat, což znamenalo další finanční ztrátu. Manžel bral přesčasy, abychom vůbec zaplatili nájem.
Dnes, rok po té osudné dovolené, jsem konečně zdravá. Chodím normálně, pracuji, žiji běžný život. Ale finančně jsme na začátku. Všechny úspory jsou pryč, sen o vlastním domě se vzdálil o několik let. A to všechno kvůli jednomu hřebíku a jedné kočce.
Tento příběh píšu jako varování. Pro všechny, kdo cestují do zahraničí a myslí si, že základní pojištění stačí. Nestačí. Pro všechny, kdo chodí bosí po neznámých místech. Nedělejte to. A hlavně - pro všechny, kdo si myslí, že se jim „to“ nemůže stát. Může. A stojí to sakra hodně.
Když teď plánujeme další dovolenou (ano, nevzdali jsme se cestování, jen jsme opatrnější), je první věc, kterou zařizujeme, pořádné pojištění. S vysokým limitem, s pokrytím všech možných situací. Je to dražší? Ano. Ale pořád levnější než milion korun za jeden špatný krok.
A kočky? Těm se už nevyhýbám. Raději riskuji škrábance než další setkání s rezavým hřebíkem. Protože některé lekce jsou příliš drahé na to, abychom je museli opakovat.
Takže až příště pojedete na dovolenou, vzpomeňte si na můj příběh. Zaplaťte to extra pojištění. Noste boty, i když je horko. A dívejte se, kam šlapete. Protože někdy stačí jeden krok vedle a váš finanční život se obrátí vzhůru nohama.
A ten dům? Ten si jednou koupíme. Bude to trvat déle, ale dokážeme to. A až v něm budeme sedět, budu vzpomínat na thajskou kočku a rezavý hřebík, které mě naučily tu nejdražší lekci mého života - že opatrnost není zbabělost, ale moudrost. A že někdy ty nejmenší věci způsobí ty největší problémy.
