Článek
Je až fascinující, jak se z dobrovolného příplatku za nadstandardní služby stala v Česku téměř povinnost. Obsluha se tváří uraženě, když jim nezaokrouhlíte účet nahoru, jako by to bylo jejich svaté právo. Přitom dýško má být odměna za výjimečnou službu, ne automatický příplatek k ceně. A co teprve ty jejich pohledy! Když zaplatíte přesně, koukají na vás, jako byste jim ukradli výplatu. Přitom oni mají svůj plat, my platíme cenu uvedenou v menu, tak kde je problém? Proč bych měla připlácet za něco, co je součástí jejich práce?
Nejhorší jsou ty nové trendy s platebními terminály, kde vám rovnou nabídnou možnosti spropitného - 10 %, 15 %, 20 %. Jako by to bylo samozřejmé. Jako by člověk byl škrt, když nechce přidat pětinu z účtu jen za to, že mu někdo přinesl jídlo od kuchyně ke stolu. Je to vydírání na city. „My máme malé platy, musíme z něčeho žít.“ Ale to není můj problém. Ať si vyjednají lepší mzdu u zaměstnavatele. Proč by měli hosté dotovat jejich výplaty? V supermarketu taky nedávám prodavačce dýško za to, že mi namarkovala nákup.
Pamatuju doby, kdy bylo dýško opravdu odměnou za nadstandardní službu. Když se číšník opravdu snažil, byl milý, pozorný, poradil s výběrem. Ale dnes? Honí vás od stolu, aby mohli obsloužit další zákazníky, a ještě čekají, že jim za to přidáte. A ty jejich výmluvy! To se tak dělá. Je to slušnost. Ne, není. Slušnost je odvést dobrou práci za dohodnutou odměnu. Slušnost je respektovat, že zákazník není povinen platit víc, než je cena na účtence.
Příště, až se na mě bude někdo křivě dívat, že nedávám dýško, klidně mu vysvětlím svůj pohled. Protože tohle už zachází příliš daleko. Z dobrovolného gesta se stala společenská povinnost, a to není správné. Možná jsem staromódní, ale stojím si za svým. Dýško není povinnost. A kdo se na mě bude křivě dívat, že nic nepřidávám? Jeho problém. Já mám čisté svědomí - zaplatila jsem, co jsem měla.
